Blíží se konec prázdnin a tak byl čas podniknout ještě další cyklovyjíždku. Dlouhou dobu nás lákala opět návštěva okolí Buchlova. Sem jsme začali jezdit někdy před třemi roky .Poprvé to bylo v rámci koncertu Crimson projeKCt , to se jezdilo v okolí Buchlovic , no a podruhé to bylo loni kdy jsme pokořili samotný Buchlov. Právě na tomto hradu se zrodila myšlenka zdolání nejvyššího bodu chřibských hor a to rozhledny Brdo na kole .Počas dlouhých zimních večerů se zkoušeli různé varianty dopravy, až nakonec jsme se dohodli , že nástupní místo treku Chřiby 2017 budou Nemotice. Rezervace vlaku do téhle malé vesničky na konci vyškovského okresu (cca 400 obyvatel) neprobíhala vcelku snadno , ale nakonec se vše podařilo a tak už nebránilo v cestě , aby 19 srpna se mohlo vyrazit. Po týdenních vedrech které svíraly Moravu , přišlo zákonité ochlazení a to zrovna na sobotu tedy v den výletu . Naštěstí k nám studená fronta byla schovívavá a kromě četných přeháněk nám nepřinesla nic mimořádného. Cesta vlakem byla zdlouhavá za dvě a půl hodiny jsme projeli snad půl Moravy (Ostrožská Nová Ves ,Kunovice ,Bzenec , Uherské hradiště ,Kyjov) . Z Nemotic cestou přes Mouchnice a průjezdem přes tři okresy na 5. kilometrech (vyškovský ,hodonínský a kroměřížský) jsme dorazili k prvnímu vážnějšímu stoupání ,které nás vyvezlo na vrch z kterého byl krásný pohled na Koryčany a Chřiby . Přírodní park Chřiby, lidově Buchlovské hory, je nevelké zalesněné pohoří v samém středu Moravy, táhnoucí se mezi Kyjovem a Otrokovicemi – odděluje od sebe národopisné oblasti Hanou (sever) a Slovácko (jih). Pro území jsou typické rozlehlé bukové lesy, staré hrady a jejich zříceniny a rozhledny s krásným výhledem na chřibské kopce. Okolo vodní nádrže Koryčany jsme právě jednu ze zřícenin chtěli navštívit a to hrad Cimburk .Bohužel jsme minuli odbočku a tak se podle původního plánu odbočilo na zelenou turistickou ,která nás výživným stoupáním ( na třech kilometrech tak 140 výškových) dovedla na křižovatku k zelenému obrázku nad Střílkami (cca. 501 m.n.m.) cesta sem byla asfaltová a tak nastoupání bylo vcelku snadné ,po sjetí skupiny a povinném fotu se vyrazilo dál po modré turistické směrem k motorestu Samota .Cesta už byla lesní ,ale zpevněná takže zase pohoda . Cestou jsme navštívili zříceninu hradu Střílky a Ctiborův dub ( 500 let starý) nedaleko téhle zříceniny . Celkem rychle jsme se ocitli u visuté dřevěné lávky, po které jsme překonali frekfentovanou cestu mezi Brnem a Uherským Hradištěm a rázem se ocitli ve známém motorestu Samota v jehož okolí se nachází malý park plný vyřezávaných draků, skřítků, ježibab a jiných strašidelných bytostí. Zde jsme byli donuceni přečkat první vážnější přeháňku a tak nakonec jsme byli i rádi , že jsme z časových důvodů nenavštívili hrad Cimburk. Od motorestu se stále po modré turistické ,ale už opět asfaltové cestě , začala zase pozvolna nabírat výška a to až k významnému rozcestí Vlčák ( kdysi zde byl uznávaný zájezdní hostinec a dokonce i poštovní stanice). Zde byl nástup na červenou turistickou ( za mokra prý údajně nesjízdnou) , ale pro medlovského turistu to nebyl až takový problém. Zhruba po dvou kilometrech se odbočilo vlevo a lesním MTB terénem ( zvláště sjezd později ocenili majitelé celopér tkz. péráci) se vystoupalo na nejvyšší vrchol Chřibů Brdo (587 m.n.m.) na jehož odlesněném vrcholu se nachází první kamenná rozhledna postavená po sedmdesáti letech na našem území. Tato rozhledna zhruba před patnácti lety nahradila původní dřevěnou ,která dosloužila někdy v sedmdesátých letech minulého století. Po zakoupení potřebných turistických koleček jsme se odebrali na její vrchol odkud byl úžasný výhled na husté chřibské lesy . Bohužel ten den bylo deštivo a tak Beskydy ani Jeseníky jsme neviděli ,ale věřte že zato to stálo. Tři kilometry od Brda jsme pobyt na červené turistické zakončili v luxusním lesním penzionu Bunč (Letovisko Bunč je nejznámější turistické a rekreační středisko pohoří Chřibů. Nachází se uprostřed severovýchodního hřebene ve výšce 479 m n.m. na hranici okresů Kroměříž a Uherské Hradiště. Křižuje se zde silnice vedoucí ze Zdounek na Modrou přes Velehrad do Uherského Hradiště a silnice ze Zdounek přes Bunč na Kostelany a Kvasice) . Po malém občerstvení a zazvonění na místní zvoničku ( prý údajně se sem budeme rádi vracet) jsme začali klesat po zelené turistické směr Salaš . Cesta byla úzká a asfaltová , celkem dost se klikatila a tak výstražné tabule byli na místě . Vedla neskutečně čarodějným lesem a tak jsme si připadali opravdu jako v pohádce . Za zmínku stojí stará lovecká chata Hubertka a studánka U dvou lvích hlav. Po cestě byli vidět i pozůstatky tkz. Hitlerovy dálnice budované koncem třicátých let minulého století. Před příjezdem do Salaše jsme ještě navštívili památník obětí " salašského masakru" večer před osvobození obce rudou armádou . Průjezd části obce a pak už jen nelidské stoupání a to k rozhledně tyčící se nad Salaší. Ta má tvar dvou sedmiček ,snad proto ,aby obci přinesla štěstí . Cesta na vrchol byla takřka nejetelná ani nahoru ba ani dolů, ale dokázali jsme se s tím poprat . A co rozhledna ? Podle mě jedna z nejhezčích co jsme v poslední době navštívili , však také na jejím vrcholu se z té krásy některým z nás rozklepaly kolena. Výhled byl zase omezen počasím a tak snad jen Staré město u UH a Velehrad . Jak říkám kdo na téhle rozhledně nebyl , má co dohánět. Cesta ze Salaše už byla poklidná ,vedla novou cyklostezkou přes Velehrad do Starého Města , pro nás už známými místy z minulých návštěv tohoto kraje. I přes závěrečné problémy při zakoupení lístků na cestu domů (nutná rezervace) si myslím , že převládala naprostá spokojenost a tak nevidím důvod si tohle ještě jednou zopakovat , třeba jako variantu ubytování v kempu v Ostrožské Nové Vsi, odkud už není vlakem do Nemotic daleko .