© 2023 by Nature Org. Proudly created with Wix.com

Aug 20, 2017

Chřiby 2017

4 comments

Edited: Aug 21, 2017

Blíží se konec prázdnin a tak byl čas podniknout ještě další cyklovyjíždku. Dlouhou dobu nás lákala opět návštěva okolí Buchlova. Sem jsme začali jezdit někdy před třemi roky .Poprvé to bylo v rámci koncertu Crimson projeKCt , to se jezdilo v okolí Buchlovic , no a podruhé to bylo loni kdy jsme pokořili samotný Buchlov. Právě na tomto hradu se zrodila myšlenka zdolání nejvyššího bodu chřibských hor a to rozhledny Brdo na kole .Počas dlouhých zimních večerů se zkoušeli různé varianty dopravy, až nakonec jsme se dohodli , že nástupní místo treku Chřiby 2017 budou Nemotice. Rezervace vlaku do téhle malé vesničky na konci vyškovského okresu (cca 400 obyvatel) neprobíhala vcelku snadno , ale nakonec se vše podařilo a tak už nebránilo v cestě , aby 19 srpna se mohlo vyrazit. Po týdenních vedrech které svíraly Moravu , přišlo zákonité ochlazení a to zrovna na sobotu tedy v den výletu . Naštěstí k nám studená fronta byla schovívavá a kromě četných přeháněk nám nepřinesla nic mimořádného. Cesta vlakem byla zdlouhavá za dvě a půl hodiny jsme projeli snad půl Moravy (Ostrožská Nová Ves ,Kunovice ,Bzenec , Uherské hradiště ,Kyjov) . Z Nemotic cestou přes Mouchnice a průjezdem přes tři okresy na 5. kilometrech (vyškovský ,hodonínský a kroměřížský) jsme dorazili k prvnímu vážnějšímu stoupání ,které nás vyvezlo na vrch z kterého byl krásný pohled na Koryčany a Chřiby . Přírodní park Chřiby, lidově Buchlovské hory, je nevelké zalesněné pohoří v samém středu Moravy, táhnoucí se mezi Kyjovem a Otrokovicemi – odděluje od sebe národopisné oblasti Hanou (sever) a Slovácko (jih). Pro území jsou typické rozlehlé bukové lesy, staré hrady a jejich zříceniny a rozhledny s krásným výhledem na chřibské kopce. Okolo vodní nádrže Koryčany jsme právě jednu ze zřícenin chtěli navštívit a to hrad Cimburk .Bohužel jsme minuli odbočku a tak se podle původního plánu odbočilo na zelenou turistickou ,která nás výživným stoupáním ( na třech kilometrech tak 140 výškových) dovedla na křižovatku k zelenému obrázku nad Střílkami (cca. 501 m.n.m.) cesta sem byla asfaltová a tak nastoupání bylo vcelku snadné ,po sjetí skupiny a povinném fotu se vyrazilo dál po modré turistické směrem k motorestu Samota .Cesta už byla lesní ,ale zpevněná takže zase pohoda . Cestou jsme navštívili zříceninu hradu Střílky a Ctiborův dub ( 500 let starý) nedaleko téhle zříceniny . Celkem rychle jsme se ocitli u visuté dřevěné lávky, po které jsme překonali frekfentovanou cestu mezi Brnem a Uherským Hradištěm a rázem se ocitli ve známém motorestu Samota v jehož okolí se nachází malý park plný vyřezávaných draků, skřítků, ježibab a jiných strašidelných bytostí. Zde jsme byli donuceni přečkat první vážnější přeháňku a tak nakonec jsme byli i rádi , že jsme z časových důvodů nenavštívili hrad Cimburk. Od motorestu se stále po modré turistické ,ale už opět asfaltové cestě , začala zase pozvolna nabírat výška a to až k významnému rozcestí Vlčák ( kdysi zde byl uznávaný zájezdní hostinec a dokonce i poštovní stanice). Zde byl nástup na červenou turistickou ( za mokra prý údajně nesjízdnou) , ale pro medlovského turistu to nebyl až takový problém. Zhruba po dvou kilometrech se odbočilo vlevo a lesním MTB terénem ( zvláště sjezd později ocenili majitelé celopér tkz. péráci) se vystoupalo na nejvyšší vrchol Chřibů Brdo (587 m.n.m.) na jehož odlesněném vrcholu se nachází první kamenná rozhledna postavená po sedmdesáti letech na našem území. Tato rozhledna zhruba před patnácti lety nahradila původní dřevěnou ,která dosloužila někdy v sedmdesátých letech minulého století. Po zakoupení potřebných turistických koleček jsme se odebrali na její vrchol odkud byl úžasný výhled na husté chřibské lesy . Bohužel ten den bylo deštivo a tak Beskydy ani Jeseníky jsme neviděli ,ale věřte že zato to stálo. Tři kilometry od Brda jsme pobyt na červené turistické zakončili v luxusním lesním penzionu Bunč (Letovisko Bunč je nejznámější turistické a rekreační středisko pohoří Chřibů. Nachází se uprostřed severovýchodního hřebene ve výšce 479 m n.m. na hranici okresů Kroměříž a Uherské Hradiště. Křižuje se zde silnice vedoucí ze Zdounek na Modrou přes Velehrad do Uherského Hradiště a silnice ze Zdounek přes Bunč na Kostelany a Kvasice) . Po malém občerstvení a zazvonění na místní zvoničku ( prý údajně se sem budeme rádi vracet) jsme začali klesat po zelené turistické směr Salaš . Cesta byla úzká a asfaltová , celkem dost se klikatila a tak výstražné tabule byli na místě . Vedla neskutečně čarodějným lesem a tak jsme si připadali opravdu jako v pohádce . Za zmínku stojí stará lovecká chata Hubertka a studánka U dvou lvích hlav. Po cestě byli vidět i pozůstatky tkz. Hitlerovy dálnice budované koncem třicátých let minulého století. Před příjezdem do Salaše jsme ještě navštívili památník obětí " salašského masakru" večer před osvobození obce rudou armádou . Průjezd části obce a pak už jen nelidské stoupání a to k rozhledně tyčící se nad Salaší. Ta má tvar dvou sedmiček ,snad proto ,aby obci přinesla štěstí . Cesta na vrchol byla takřka nejetelná ani nahoru ba ani dolů, ale dokázali jsme se s tím poprat . A co rozhledna ? Podle mě jedna z nejhezčích co jsme v poslední době navštívili , však také na jejím vrcholu se z té krásy některým z nás rozklepaly kolena. Výhled byl zase omezen počasím a tak snad jen Staré město u UH a Velehrad . Jak říkám kdo na téhle rozhledně nebyl , má co dohánět. Cesta ze Salaše už byla poklidná ,vedla novou cyklostezkou přes Velehrad do Starého Města , pro nás už známými místy z minulých návštěv tohoto kraje. I přes závěrečné problémy při zakoupení lístků na cestu domů (nutná rezervace) si myslím , že převládala naprostá spokojenost a tak nevidím důvod si tohle ještě jednou zopakovat , třeba jako variantu ubytování v kempu v Ostrožské Nové Vsi, odkud už není vlakem do Nemotic daleko .

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Aug 20, 2017

Výborně zvolená Hynkova trasa treku :-)

Pochvala za pěknou fotodokumentaci!!! Přidávám jednu z rozcestí U Zeleného obrázku a dvě z rozhledny Brdo.

 

 

 

Aug 22, 2017

Trasér a bloger opět nezklamal. Pěkné počtení.

Na fotkách je vidět, že jste si to užili.

Já dávám:

 

 

 

 

New Posts
  • Vzpomínáte jak jsme to sobotní mrazivé ráno před informačním centrem v Rapotíně turistickou sezónu začínali? Uběhlo to jak ta voda. Během roku máme za sebou mnoho zajímavých výletů a měl tu být ten poslední. Nakonec jsme na oficiální ukončení sezóny jeli čtyři. Od rána sice foukal silnější vítr, ale naštěstí byl jižní a tak bylo na polovinu listopadu celkem teplo. Výlet měl být náročný na organizaci. Start a cíl pochodu byl na ulici 17. listopadu. Doporučené trasy vedly přes Litovelské Pomoraví a v oblasti kolem sv. Kopečku. Den předtím se mi podařilo domluvit přesun autobusem na Kopeček spolu s kamarády z Velkých Opatovic. Nebyl bych to já, abych do trasování pochodu nezasáhl a nechci se pořád jenom chválit, ale myslím si, že se to náramně povedlo. Po vystoupení z autobusu jsme se z kamarády rozloučili a vydali na nedaleké návrší Jana Pavla 2 před baziliku Nanebevzetí Panny Marie. Tam muselo vzniknout první společné foto. Odtud vedly naše kroky před bránu zdejší zoologické zahrady. Tady začínal zelený okruh. Jeden z mála co tady můžete najít. Ten nás dovedl po třech kilometrech před telekomunikační věž v Radíkově. Terén stezky byl doslova MTB. Už vidím jak si tady příští rok zařádíme. Mysleli jsme si, že se dostaneme na věž. Ta zůstala však bohužel zavřena a tak jsme se alespoň občerstvili v chatě Pod věží. Dále se pokračovalo po zelené turistické značce přes Radíkov kolem Lošovského potoka do Velké Bystřice. Cesta vedla minimálně po asfaltě. Čekal nás většinou terén a kolem dokola nás čekalo mnoho zajímavých míst. Po celou dobu svítilo sluníčko, no a protože se vlastně scházelo k Olomouci byla trasa opravdu nenáročná. Ten správný adrenalin přišel až na úplný závěr a to když jsme se rozhodli stihnout vlak z Velké Bystřice na Olomouc. Nikdo jsme nevěděli kam běžíme, přesto nás předseda přesvědčil o svých fyzických kvalitách kdy odjíždějící vlak dostihl a na minutku zdržel, abychom v klidu nastoupili. V cíli nás čekala odměna v podobě pamětních listů a keramických medailí. S pocitem dobře odvedené práce jsme se potom přesunuli do nedaleké Kozlovny, kde si Mates dal zaslouženého hamburgera. A protože jsme žádný puchýř neměli, tak můžeme v klidu pokračovat dál. V prosinci nás čeká Mikulášský pochod a tradiční akce na Bouzově a to mi věřte, že letos bude zajímavá :-)) Všechny fotky také na Rajčeti : https://www.rajce.net/a16469436
  • Už potřetí se pořádala turistika spojená se svatomartinskou husou. Po Úsově a Zábřehu jsme se přesunuli na Litovelsko. Bývá zvykem, že na tomhle putování nejde ani tak o nastoupané metry. Důraz je kladen spíše na pohodu a gurmánské zážitky. V dubnu při tradičním cyklo výjezdu na zahájení sezóny do Haček u Konice, jsme jeli přes Rampach nedaleko Choliny a jelikož je tato obec turisticky nesmírně zajímavá, začal jsem pracovat na myšlence sem letošní husu posunout. Do karet mi hrálo i otevření nové restaurace na rybníku v Sobáčově. Nakonec jsme však skončili v historickém zájezdním hostinci na Stopce a nebylo to vůbec špatné. S organizací akce mi tentokráte velkou měrou pomohl i Jirka Obšel, který má k tomuto kraji rodinné vazby. Zajistil návštěvu zdejšího kostela Nanebevzetí Panny Marie. Jen škoda, že paní která nám měla o historii kostela něco říct, bohužel nemohla. I tak byla tato návštěva nesmírně zajímavá. Večerní déšť ustával a my se pomalu vydali na cestu po modré turistické značce na Loučku. Asi po kilometru dojdete k Cholinskému dvorku. Nedaleko se nachází myslivecká chata na Skalce u které letos vzniklo vyhlídkové místo s panoramatickou fotografií. Slibovaný Keprník jsme sice neviděli, rozhodně se sem ještě vrátíme. Doteď to byla pohoda, hned za Dvorkem se muselo do lesa a tam už to začalo být zajímavé. Mokro a bláto se stalo samozřejmostí. Po chvíli přišla první zastávka u stylizované jeskyně se soškou Panny Marie Lurdské, místo zastavení poutníků jdoucích ke Svaté vodě. Zde se rozdělaly i první láhve se Svatomartinským vínem. Muselo se dál, ale naštěstí těch zajímavých míst zde bylo víc jak dost. Tou nejzajímavější byl již zmíněný léčivý pramen Svaté vody opředený různými pověstmi. Obec Cholina tohle místo na jaře upravila a umístnila jsem i informační tabule. Někteří z nás našli odvahu a z plecháčku u pramene se napili. Snad jim zdraví slouží :-)) Stoupání na Rampach nebylo náročné. Potíže nám dělali snad jen následky polomů. Po pár metrech jsme minuli dobře schovaný pomník legionářů no a než jsme se nadáli byl tady Rampach. Ještě loni byl vrchol označen ne jenom geodetickou tyčí, ale i tabulkou s nápisem Rampach a informací o nadmořské výšce 418 m.n.m. Dnes je vše minulostí, tyč tu sice je, zato po tabulce zůstal jen pahýl. Díky kůrovcové a větrné kalamitě je vrch úplně odlesněn. Za slunečných dní odsud musí být krásný výhled na kopce Nízkého Jeseníku ( Vysoká Roudná ). Sobota však byla hodně mlhavá a tak výhled byl takřka nulový. Po cestě jsem si všiml zvláštního značení na stromech. Oficiální turistické značky zde nenajdete, ale zdejší nadšenci to tu kdysi přece jenom označili. Červená tečka s bílou šipkou vás provede kolem Rampachu a modrou se projdete kolem zatopeného lomu v Nové vsi. Určitě neminete i dech beroucí vyhlídku na lom i zájezdní hostinec na Pindě. V Nové Vsi zase zaúřadoval Jirka a přichystal si pro nás překvapení s malým občerstvením. Zejména holkám přišla krátká přestávka v teple náramně vhod. Čas nás začal nemilosrdně tlačit. Nabízela se možnost zaimprovizovat a cestu si zkrátit. To bychom ale přišli o další velmi zajímavé místo nad Chudobínem. Parduska je takový kopec nekopec, ale s výhledem jako hrom. Nepřehlédnutelný lichtenštejský zámek v Nových Zámcích, kostel v Medlově a nad ním se vypínají kopce Nízkého a Hrubého Jeseníku. Dokonce je viditelný i Kralický Sněžník a když má člověk štěstí tak prý i Orlické hory. K tomuto místu se váže i mnoho pověstí a vedla tudy kdysi i cesta na Konici. Po té se také scházelo dolů do Chudobína a zbytky cesty byly nepřehlédnutelné. https://olomouc.rozhlas.cz/kopec-parduska-je-vyhlidkou-pohrebistem-vojaku-i-povestmi-opredenou-davnou-6376272 Chudobín není známý jen třemi kostely. Je zde postavený i zámek s novorenesančními prvky. Je chráněn jako Kulturní památka ČR. V dnešní době bohužel patří do soukromých rukou a tak pomalu začíná chátrat i s přilehlou zámeckou zahradou. Snad ho mine osud zámku v Dlouhé Loučce a nebude se zachraňovat až minutu po dvanácté. Finále bylo za dveřmi. Ke Stopce to bylo co by kamenem dohodil a tam na nás čekala do křupava upečená husička a jako návdavek kaldoun, husí játýrka s toastíkem a na závěr moučník, který kuchař nazval poprávu orgasmus. Kalorie co jsme po cestě ztratili, byly zase zpátky. Pošmourný, ale nakonec zajímavý výlet byl za námi. No a ještě tradičně na závěr všechny fotky. Ty jsem tentokrát připravil spolu s Pavlem Ulrichem. Tak pěknou zábavu : https://www.rajce.net/a16460193