Letošní" šmajd" byl zase úspěšný. Podle neoficiálních zdrojů se pochodu účastnilo něco přes 800 nadšenců z toho skoro 100 stovkařů. Náš spolek k vysoké návštěvě přispěl autobusovým zájezdem, kdy k naší radosti bylo už týden před akcí vyprodáno. Po domluvě s pořadatelem jsme využili možnosti autobusu a vyrazili na individuální trasu z Křenova. Tam jsme také nachystali pro naše pochodníky malé překvapení. Křenovem jsme projížděli už před čtyřmi léty, kdy jsme se vraceli z hradu Svojanov. Nešlo si nevšimnout Chrámu Narození svatého Jana Křtitele, který je dominantou nejen téhle malé obce, ale i celého okolí a může být nazvaný jednou z perel Hřebečska. Za jeho výstavbou stojí farář P. Johann Benedikt Rusticus Schindler ( 1664 - 1736 ). V Křenově je možné navštívit další památky, které vznikly za jeho života. U hřbitova kapli španělského sedláka sv. Isidora, faru, před ní sochu Panny Marie s Ježíškem a nedaleko kaple další barokní sochu, která představuje milostný obraz Panny Marie Kladské a sv. Jana Křtitele se sv. Janem Nepomuckým. Nám se podařilo domluvit přes paní Stenzlovou nejenom prohlídku kostela, ale i návštěvu nově zrekonstruované kaple se zajímavým výkladem pana starostu. Čekala nás velmi zajímavá hodinka o historii i současnosti, při které jsme měli možnost nahlédnout i do samotné krypty kostela. Opravdu působivé. Po návštěvě památek mělo logicky dojít na hodnocení čerstvých zážitků. Někteří se už nemohli dočkat až budou na trase a tak jsme se rozdělili do několika skupinek. Skupina v které jsem byl i já byla už dopředu dohodnuta na pěkné kulišárně. Žádná turistická značka nebo jinak značená cesta. Hezky pěkně do lesa za pořádným dobrodružstvím. Ještě, že už v obci nefunguje ten pranýř na návsi. Být to před lety tak tam všichni skončíme. Z obce se vyrazilo po žluté turistické značce směrem na Mařínské hradisko. Čekalo nás první menší stoupání v kterém jsme potkali Miru ze Zlína, který se tímto okamžitě stal součástí naší skupiny. Obec, která kdysi měla 120 obyvatel je v dnešní době spíše chatovou oblastí. I tak Mařín turisticky nestrádá. Najdete zde nově zrekonstruovanou zvoničku, ale hlavně 70 metrů hlubokou rumpálovou studnu. Ta je bohužel zastřešená a dovnitř se můžete nakouknout jen přes mříže. Nedaleko studny najdete informační tabuli, ze které se dozvíte vše potřebné. Z Mařína jsme pokračovali už po značené trase pořadatelem. Ta vedla podél lesa směrem na Bělou. My však po necelém kilometru směr změnili a pomalu lesem začali stoupat na Kumperk ( 564 m.n.m ). Dočetl jsem se o záměru na jeho vrchu vybudovat rozhlednu. Nevím proč z toho zatím sešlo, ale vidět nějaký investor to co se nám naskytlo na jeho vrcholu, neváhal by ani minutu. Nepřehlédnutelný Hušák a sluncem zalité Jevíčko jako na dlani. Vrchol je v této době takřka odlesněn. Najdete zde menší skály a strom s biblickým obrázkem. Ke kopci se také váže pověst o dvou sedlácích z Bělé u Jevíčka, kteří zde hledali poklad. https://majovyhonzik.wordpress.com/2010/10/10/460/# Z Kumperku už se jen sešlo k nedalekému léčebnému ústavu v Jevíčku kde jsme se opět napojili na pořadatelem značenou trasu. Ta nás dovedla k pomníku letcům nad přehradou Smolná. Nejsem si jist, že při návštěvě šmajdů byla kdy napuštěna. Letos jsme tam vodu viděli snad poprvé. To už do cíle v opatovské sokolovně zbývalo posledních pár metrů. Po vřelém přivítání při vstupu pořadateli z KČT Malá Haná jsme se potkali i s ostatními účastníky našeho zájezdu a po zaslouženém řízku s bramborovým salátem jsme se mohli vydat domů. Velmi vydařená akce s neskutečným výhledem z Kumperku. Na závěr ještě mapa pochodu : a samozřejmě i odkaz na fotografie na Rajčeti . https://www.rajce.net/a16620960

Rok se s rokem sešel a my jsme opět vyjeli na tradiční zimní turistickou akci „Opatovské šmajd“. Do Velkých Opatovic jsme se vydali již po sedmé, po čtvrté autobusem. Nahlášeno bylo 49 turistů. Sportovní terminologií, měli jsme „plný dům“. Bohužel chřipková epidemie zasáhla i naše členy. Nakonec nás jelo 45. I tak super. Super byla také předpověď počasí. Na autobus jsme čekali pěkně natěšení. To chvění v nás neustále vzrůstalo. Autobus, který měl do Medlova přijet na 7,00 hodin, nikde. Technické problémy hned na startu způsobily pozdní příjezd z Uničova. V autobuse zima. Řekli jsme si: „ No, cesta to bude opravdu zajímavá“. A bylo to tak. Topit jsme začali až u Moravské Třebové. Tam se také musela udělat malá přestávka, protože palubní deska autobusu svítila, jako vánoční stromek. Za pás sekund motor opět naskočil. Postupem času nalezl autobus svoji dobrou kondici a my dojeli před vchod, do sokolovny ve Velkých Opatovicích. Náš příjezd vzbudil velkou pozornost. Jen ten červený koberec pro celebrity z Medlova chyběl…. Sál sokolovny hučel jako včelí úl. Naše kroky směřovaly k registraci a k občerstvení. Příjezd našeho autobusu byl pro pořadatele nápor, který však zvládli bravurně. Po registraci a malém občerstvení jsme v 9 hodin opět nasedli do autobusu a vyjeli směr Křenov, kde se nachází krásný kostel a kaple, která je nádherně zrekonstruovaná. V Křenově nás čekal starosta obce pan Václav Dvořák a paní Stenzlová. Pan starosta nás provedl kaplí, která je v majetku obce a paní Stenzlová nás provedla kostelem. Oba nám o obou památkách popovídali a řekli mnoho zajímavého. Starosta nás také v krátkosti seznámil s historií obce, což jsme udělali i my a představili naší obec. Před každou z památek jsme udělali společné foto. Ač jsme ještě neušli ani metr, směřovaly naše kroky na první kontrolu, která byla v místní hospodě. Tady nastalo dělení naší skupiny na skupinu 1 a skupinu 2. Skupina 2 chtěla ještě probrat taktiku, a tak se rozhodla pro občerstvení. Skupina 1 se nazvala „Naganskou“, neboť měla v paměti slova našich hokejistů. „My vám ty medaile dovezeme“. Cílem byl zisk vzácných medailí z pochodu. Bez otálení jsme se tedy vydali na trať. Po žluté turistické značce jsme šli do Zadního Arnoštova. Na cestě jsme si prohlédli Mařínské hradisko, rumpálovou studnu a zvoničku v Maříně. V Zadním Arnoštově jsme si udělali občerstvovací přestávku. Sluníčko pěkně svítilo a taky hřálo. Po půl hodině jsme pokračovali dál. Než jsme vyšli ze Zadního Arnoštova, obdivovali jsme nádherně opravenou kapli a tři studánky (Na dolním konci, Arnoštovu a Skautskou). Stále jsme pokračovali po žluté značce, která nás dovedla ke kostelu sv. Bartoloměje. Ten je na dohled od mostu tzv. Hitlerovy dálnice. Tady jsme udělali nezbytné foto a pokračovali po červené turistické značce. To už je ta „klasika“. Pomník obětem napoleonských válek, pomník padlým letcům z roku 1949 a přehrada Smolná, kde byla další kontrola. Je třeba říct výborná kontrola s občerstvením. Čajíček, chleba s rybičkovou pomazánkou a také něco na zahřátí se našlo. Pomazánka byla opravdu dobrá. Však také děvčata loudila recept. Odměnou za vyzrazení receptu bylo vyfocení děvčat, které občerstvení připravila, s naší skupinou. Poslední dva kilometry jsme v pohodě zvládli. Sokolovna zase hučela jako v úle. Říkali jme si, kde si sedneme? Naštěstí nám Jarda Barvíř držel místa na balkóně. Zaujali jsme místa, zašli si pro diplomy a ty vytoužené medaile. Pak hurá na řízek s bramborovým salátem. Jarda nám mezitím donesl ještě koláčky a uzené, které vyudil. Nezapomněl ani na něco ostřejšího. Slavil totiž významné životní jubileum. Všichni jsme mu, zatím neoficiálně, popřáli. To oficiální přání přišlo v 16 hodin, kdy Jardovi na pódiu popřál Dušan, šéf turistů z Velkých Opatovic. K přání jsem se, za náš spolek, připojil také já a předal Jardovi dárek od našeho spolku. Po přání pokračovala zábava. Ta byla na sále v plném proudu. Skupina Rebelky hrála s velkou energií. Také my jsme vkládali velkou energii do tance. Nebuďme skromní. Na parketu, z 90 %, tancovali členové našeho spolku. Také na tomto poli tedy patříme mezí výrazné osobnosti turistiky. Rychle to uběhlo a byla tady 17. hodina, čas našeho odjezdu a loučení s kamarády na sále i u našeho autobusu, kde se s námi přišel rozloučit Dušan. S rozloučením přišla pochvala za výborně zorganizovaný pochod, kterého se zúčastnilo přes 800 turistů, což je rekord (loni to bylo 620 turistů) a také pozvánka na náš březnový Josefovský pochod. Děkujeme a těšíme se na vás v Medlově. PS: Slib splněn. „My jsme vám ty medaile dovezli !!!! “

Konec ledna je tradičně ve znamení zimního pochodu Zmrzlé Hanák, který pořádá Klub Dobrý hospodář Olomouc. Letos se nám podařilo posunout termín naší výroční schůze a tak jsme se mohli akce zúčastnit. Měli jsme takový plán, že nejprve absolvujeme trasu okolo Svatého Kopečku a pak městskou hromadnou dopravou dojedeme do cíle. Z toho nakonec sešlo, ale i tak se akce vydařila a příští rok je na čem stavět. Celý týden v noci mrzlo a denní teploty se pohybovaly okolo nuly. Na konec týdne se ještě ochladilo a tak nás v sobotu v Hrubé Vodě přivítalo vskutku mrazivé počasí. Milé překvapení nás čekalo hned při vystoupení z vlaku, kdy se k naší malé skupince přidal Jirka z Olomouce, který s námi absolvoval letošní Tříkrálový pochod v Lanškrouně. Využili jsme jeho znalost krajiny a trasu podle něj trošku upravili. Od nádraží jsme pomalu začali stoupat po modré turistické značce Pštrosím údolím kolem Mlýnského potoka směrem na Jívovou. Zkraje bylo stoupání prudší potom se lehce zmírnilo. I tak nás, ale k vysílači čekalo minimálně třista výškových metrů. Kolem zamrzlého potoka vedla lesní asfaltová cesta. Tu a tam se oběvovaly zbytky zmrzlého sněhu. S přibývajícími výškovými metry, však sněhu přibývalo. Dokonce se objevovaly i běžecké stopy. Z modré turistické se odbočilo těsně pod vrcholem. To snad byl jediný problém dnešního dne. Trošku se zbloudilo při hledání vyhlídkového místa nedaleko vysílače. Alespoň jsme se trošku pobavili. Bohužel kvůli husté mlze nám zůstaly zimní výhledy dobře utajeny. Nicméně jsme s radostí přivítali od Jirky informaci o plánu zde vybudovat v brzké době rozhlednu, podobnou jako mají v Nové Vsi u Rýmařova. Stoupání bylo za námi a my pomalu začali klesat. Vysílač stojí v blízkosti obce Pohořany. Zde také od devíti otevírali místní " búdu ". V teple místnosti nám domácí strava v kombinaci s ryzím nápojem z hor přišla náramně vhod. Parta jsme byla skvělá a tak při různých historkách z našich cest, jsme přestali hlídat čas. Šlo se fakt na pohodu. Z Pohořan se šlo už zcela v Jirkově režii. Částečně po červené turistické značce, ale na řadu přišla i neznačená cesta, vhodná i pro kola. Celý den jsme se pohybovali po zmrznutém terénu. Proto jsme také kroutili hlavou nad cyklisty, které jsme začali ve zvýšené míře potkávat. Tuhle krajinu také postihla kůrovcová kalamita a tak většina trasy vedla mrtvou krajinou. Na červenou jsme se vrátili zhruba v místech, které zde nazývají U třech křížů. Z mlhy už byla trošku vidět i telekomunikační věž v Radíkově. Od Třech křížů už to bylo na Kopeček co by kamenem dohodil. Na kraji lesa nedaleko Zoologické zahrady začínají zdejší Naučné okruhy. My stále zůstali na červené a zanedlouho se ocitli před hlavní bránou ZOO. Opět jsme uvítali teplo zdejší restaurace a těsně před cílem jsme se ještě na chvíli ohřáli. Zde nás také opustili naši kamarádi z Úsova pro které přijel syn a tak k Bazilice Nanebevzetí Panny Marie nás dorazilo nakonec jen šest a pes. Pořídila se avizovaná závěrečná společná fotografie a poté se kleslo do Samotišek, kde na zastávce MHD jsme pochod ukončili. Měli jsme štěstí na dopravu a tak než jsme se nadáli už jsme vystupovali na vlakáči v Uničově. Sice vymrznutí ale spokojení z dobře odvedené práce jsme ještě na " Nádru " v Uničově pochod zhodnotili. Zdejší krajina má určitě potenciál, který musíme v budoucnosti využít. Všechny fotky také na Rajčeti . https://www.rajce.net/a16598450