Tahleta zima se moc nepovedla. Sněhu poskromno, teploty spíše připomínaly začátek jara a do toho patálie s koronárií. I tak se nám všechny zimní pochody náramně vyvedly. Nebudu zastírat, že většinu těchle akcí, absolvuji za účelem poznání krajiny a dostupnosti cest s jejich dalším využitím pro nadcházející cyklosezónu. Z některých lokalit jsem byl úplně nadšen a tak jsem se nemohl dočkat každoročního začátku, který pořádají v Hačkách nedaleko Konice. Co čert nechtěl, koronavirus zachvátil Evropu a po nařízení nouzového stavu naší vládou, se začaly rušit jedna akce za druhou. Nicméně se situace kolem velikonoc trochu spravila, čehož jsme využili a v malé skupince nadšenců se mohlo při dodržení všech hygienických pravidel vyrazit posílit imunitu :-))

VELKÝ PÁTEK - díl první
První vyjížďku jsme nemohli začít jinde jak výletem do Haček. Po loňském Rampachu se pro tentokrát dostalo na Pardusku. Vyhlídkové místo nad Měrotínem, které leží na staré cestě mezi Litovlí a Konicí. Ten den jsme měli štěstí že byla vidět i zasněžená špička Kralického Sněžníku, Dlouhé stráně s Vysokou Holí. Ještě předtím jsme si však dali první vrcholovku po modré turistické z Řimic směrem na Měník, kde stojí kaple sv. Cyrila a Metoděje. Odsud je pěkný výhled na Mohelnici. Od kaple nás čekala zajímavá pasáž mezi Pateřínem a Hradečnou zakončenou stoupáním ke kostelu v Měrotíně. Z Pardusky se sjelo k lomu do Nové Vsi odkud jsme se polní cestou kolem stájí dostali do Savína.. Tady jsme už pomalu začali nabírat nadmořskou výšku, příjemnou lesní cestou k silnici mezi Loučkou a Slavětínem. Po asfaltové chvilce jsme se zase vrátili do lesa na cyklostezsku 6037. Tentokrát se vynechal sjezd do Bohuslavic, který jsme absolvovali už dvakrát po sobě ( i když Milan měl jiný názor :-)) a zvolila se změna, kdy nás turistická žlutá dovedla přímo do Luké. Při výjezdu z lesa na rozcestí Plošiny, nás zase čekal zajímavý výhled na Lukou. Tady se nic nevymýšlelo a po asfaltě přes Polomí jsme do Haček dorazili těsně po obědě. Obec byla vylidněná, tu a tam někdo dělal na zahradě a tak jsme se tu moc nezdržovali, rychle zajeli k mlýnu a pokračovali dál.

Mým cílem byla návštěva studánky Pilávka, která se nachází nedaleko cesty na Hvozd. Najdete zde zakletou vílu, která marně čeká na vysvobození. Celou pověst si můžete přečíst na informační tabuli, přímo u studánky. Dostat se sem byl, ale oříšek. Museli jsme se doslova proklestit celkem slušným polomem. Odměnou nám bylo klidné posezení hluboko v lesích s výhledem na vílu.

Nechali jsme vílu vílou a vydali se na nejkrásnější pasáž tohoto dne. Jako první nás čekalo stoupání k vysílači Na Skalách ( výhled na Lukou ) a po té MTB sjezd turistické zelené do Březiny. Při výjezdu z lesa se vám naskytne pohádkový pohled na hrad Bouzov, který máte přesně uprostřed obzoru. U památníku obětem druhé světové války v Javoříčku jsme dostali echo o otevřeném okénku v Lošticích. Nebylo tedy o čem diskutovat a okamžitě jsme nabrali směr Loštice. To jste měli vidět jak nám po měsíci chutnalo. Z Loštic už se mohla zase jet po více jak půl roce klasika okolo PR Kačení louka, která byla od minulého srpna kvůli polomům neprůjezdná. Výlet plný výhledů byl za námi a protože byl prodloužený víkend a počasí přálo, domluvili jsme se na neděli.

Mapa treku a odkaz na GPX soubor ke stažení :
https://1drv.ms/u/s!AqtWiCWdBfhlghSKA0oTnHa-hTJK

Všechny fotky také na Rajčeti :
https://www.rajce.net/a16730781
BOŽÍ HOD - díl druhý
Na Bílou sobotu ještě doznívaly emoce ze silných zážitků z první vyjížďky. Nikdo z nás nemohl vědět, že to na Boží hod několikanásobně překonáme. To co se dělo na trati bylo přesně to, co si od výletů Spolku představuji. Pohoda byla možná jen na nové cyklostezce do Dlouhé Loučky. Soňa s Radovanem poté pozměnili mapu treku ( nutno dodat, že k jeho dokonalosti) a mohlo se začít. Na Rešáky se už dávno nejezdí údolím Huntavy. Pořádní bikeři přece jezdí rovnou direct nahoru. Lesní zpevněná nás slušným stoupáním, kdy mnozí šli i z kola, dovedla na turistickou červenou. Působivý pohled na kostel v Rudě a pak výjezd na pastviny nad Rešovem. V tu chvíli se chtělo jen tak si lehnout do trávy a dívat se na zbytky sněhu na hřebenech před vámi.

Rešáky byly obehnány policejní páskou, kvůli nouzovému stavu. Nás se to však netýkalo. Lidem jsme se dokonale vyhýbali. Mezi pastvinami po hranici PR Rešáky se klesalo úzkou lesní pěšinou , kterou lemovaly četné skalní útvary. Nejprve jsme po dřevěném mostku překonali Huntavu a po ostrém travnatém výjezdu nás čekal další sešup k Tvrdkovskému potoku, kde na nás čekal první letošní opravdový brod. Odtud se pro změnu zase stoupalo po červené turistické k přehradě v Tvrdkově.

Naším cílem pro dnešek byl Dobřečov, přesněji zůstatky obce Ferdinandov. Nejkratší cesta vedla přes Špičák, ten se ale kvůli náročnosti prozatím vynechal. Zvolilo se raději snadnější stoupání po silnici přes Horní Město, kde jsem jednoznačně dominoval. Z Dobřečova nás do Ferdinandova dovedla typicky zemědělská cesta .Čekaly nás zde další božské výhledy na Mrtvého muže, Volyň, Kamenec, Bílý kámen spolu s Černými kameny. No a právě zde se nám zasekly brzdy a zrodil se nápad využít slušnou formu a trek trošičku natáhnout.

Přes louky se dojelo k Čertovu kamenu, kde se pořídilo skupinové foto. Bohužel v tu chvíli bylo pravé poledne a slunce bylo přímo nad námi, což značně ovlivnilo kvalitu fotografie. Vězte však, že to byla první fotografie pořízená no novém stativu spolku.

Cesta na Rabštejn je nám dobře známa. Osobně jsem tudy už několikrát projížděl a také v rámci Spolku jsme zde procházeli při jednom ročníku Malínské rokle, vedené do Rýmařova. Měli jsme štěstí, že na rabštejně bylo otevřené okénko a tak jsme mohli na chvíli zastavit a občerstvit se. Z rodinných důvodů skupinu opustil Jirka a zbytek pospíchal na velké finále. Jak jinak nazvat tu nádheru, která vrcholila skalnatou vyhlídkou Mrtvého muže. Terén byl docela rozmanitý. Převládala lesní zpevněná, došlo však i na kořeny a pořádné bahýnko, vše se ale dalo zvládnout i na kole městského typu.

K vyhlídce se muselo po svých. Dostalo se vám zde dechberoucímu pohledu, kdy byl vidět i Uhlířský vrch s Vysokým Roudným nedaleko Bruntálu a pozorné orlí oko mohlo zahlédnout i náš kostel sv. Petra a Pavla v Medlově.

Dolů se sjíždělo k bývalému hostinci U dobré nálady a potom následovaly další louky nedaleko Mladoňova Ne nadarmo to zde přirovnávají ke krajině, kterou najdete v Rakousku. To se nedá popsat, to se musí vidět. Ke státní silnici nás dovedla cesta podél Mýdlového potoka, kde na nás čekala další zajímavost. Při výjezdu byl potok na naší úrovni, ale po zhruba jednom kilometru byl už dobrých 50 metrů pod vámi. Z křižovatky nad Libinou pak už následoval jen poslední sjezd přes Mostkov do Oskavy. Pedály našich kol se rozkmitaly na maximum a my k Uničovu uháněli rychlostí někdy i více jak 30km/h. Byl to tedy zážitek.

Mapa treku a odkaz na GPX soubor ke stažení :
https://1drv.ms/u/s!AqtWiCWdBfhlghOGmtURRoZLHXKG

Všechny fotky také na Rajčeti :
https://www.rajce.net/a16736162