Nápad zrealizovat tenhle výlet přišel ve čtvrtek. Nevím už přesně který to byl, ale někdy před dvěma roky vysílali v ČT pořad Cyklotoulky zabývající se okolím Námestova a Oravské přehrady. Tehdy jsme si s Karlem říkali, že by zde nebyla špatná i turistika. No a když se minulý rok na podzim začal vymýšlet kalendář akcí na rok 2019, dovolil jsem si směle Babiu góru navrhnout. Zpočátku to se zájezdem nevypadalo vůbec dobře, ještě v půli května jsme si mysleli, že akci odpískáme. Pak však přišel zlom a už před měsícem byla akce vyprodaná. Někteří ze členů sice ještě na poslední chvíli onemocněli, i tak se nám podařilo autobus naplnit až po střechu.
Za celý červenec pršelo snad jen dvakrát. V srpnu začalo pršet každý druhý den. V den našeho zájezdu však byla předpověď příznivá a na začátku naší cesty v sedle Przelecz Krowiarki ( 1012 m.n.m. ) nás přivítalo slunečné počasí a teplota atakovala třicítku. Po zakoupení vstupenky do Národního parku se mohlo směle vyrazit. Už když jsme se autobusem blížili, byla Babí hora nepřehlédnutelná, ale to co následovalo předčilo všechna očekávání. Na prvních dvou kilometrech k vyhlídce Sokolica ( 1367 m.n.m. ) nás čekalo až nelidské stoupání. Museli jsme překonat něco přes třista výškových metrů. Raději jsem pospíchal dopředu, abych nemusel poslouchat jistě samá kladná slova na moji adresu, jako autora výletu. Naštěstí bylo stoupání v lese a i když z nás teklo jak z volů se asi po čtyřiceti minutách před námi objevil Babiagórski hřeben v celé své kráse. To ještě byla větší skupina turistů pohromadě, proto také vznikla první společná fotka.
Z této vyhlídky jsme se k vrcholu začali plížit po menších skupinkách, každý svým tempem. Stoupání už sice nebylo tak prudké, nicméně k vrcholu to bylo ještě více jak čtyřista výškových metrů. Rostoucí nadmořskou výškou, ubývalo stromů a nám se začaly otevírat výhledy do krajiny, které byli vskutku impozantní. Celou tu dobu jsme se pohybovali po vydlážděném chodníku v kterém byly použity i bývalé hraniční kameny. Všude byly cedule s nápisy, které nás upozorňovaly na možný výskyt zmijí. Naštěstí jsme žádnou nepotkali.
Zhruba po pětikilometrech bylo splněno. Ještě předtím jsme vystoupali na dva vrcholy, kdy mnozí z nás pokaždé přepisovali své osobní rekordy. Posuďte sami, Kepa (1521 m.n.m) je vyšší jak Praděd a Gówniak (1617 m.n.m.) zase jak Sněžka. Vrchol hory byl značně kamenitý a proto jsme se museli mít více na pozoru. Také zde foukal čerstvý vítr a tak kdo měl po ruce bundu byla určitě na místě. Nacházel se zde i památník papeži Janu Pavlu 2, který tuhle horu v mladí rád navštěvoval. U výškové tabule bylo však pořádně živo. Ten den sem krásné počasí přilákalo stovky turistů a ulovit fotku s údajem o nadmořské výšce bylo skoro nemožné. Společná fotka menší skupiny proto vznikla u hraničního kamenu Polska se Slovenskou republikou.
Viditelnost byla mizerná. Vrcholky Tater jsme si jenom představovali. Naštěstí vodní hladina Oravské přehrady byla nepřehlédnutelná. I pohled do Polska stál zato. Doufám, že v budoucnosti ještě tahle neprobádaná území v brzké době navštívíme. Muselo se jít dál. V horském terénu utíká čas rychleji, ale kilometry nepřibývají. Část sestupu probíhala ještě pozvolna po hřebeni Kościólki ( 1620 m.n.m ), ale od toho místa do sedla Przelecz Brona ( 1408 m.n.m.) už to byla zase makačka. Celou tu dobu se šlo souběžně po červené a modré turistické značce, která byla současně i hranicí mezi Polskem a Slovenskou republikou. Dolů vedla také žlutá turistická značka, ale ta je ke své nebezpečnosti určena jen pro výstup.
Ze sedla se dalo ještě pokračovat k Malé Babí hoře , ale to naše skupina velmi rychle zamítla a raději pospíchala do polského vnitrozemí , kde se nacházela horská chata Markowe Szczawiny ( 1180 m.n.m.) . No a jaká by to byla návštěva u sousedů, kdybychom neochutnali jejich tradiční potravinářské klenoty. Bigos a točené pivko Žywiec. Nutno však podotknout, že organizace zde byla na výbornou a velmi rychle se na všechny dostalo. Překvapila nás zde i první přeháňka, ale jaký by to byl výlet do hor a nezmoknout.
Druhá polovina turistiky už byla nenáročná. Vedla lesem po zřejmě zásobovací cestě. Mělo nás zde čekat i malé horské jezírko, ale bylo vidět, že problémy s vodou nemá jenom Česká republika. Po celou tu dobu panovala dobrá nálada, otevíral se zde prosto na různé legrácky. Než jsme se nadáli byli jsme v cíli. Pomalu se začalo zatahovat a tak jsme příjezd autobusu přivítali s nadšením. Déšť nás zastihl až na území Česka. Naše první vysokohorská turistika myslím skončila na výbornou. Závěrem mi dovolte ještě malou poznámku. Nejsem si jist, ale zdálo se mi, že v autobuse byla převaha osob něžného pohlaví. Je to snad signál toho, že se mi touhle trasou podařilo je přesvědčit, že z mého trasování nemusí mít strach :-)))))))
Všechny fotky také na Rajčeti :
https://yhnek.rajce.idnes.cz/Babiagorski_Park_Narodowy_-_Turiste_Medlov_2019
Sdílím odkaz na dalších 163 fotek z našeho výletu :
https://1drv.ms/u/s!AqtWiCWdBfhlghDtrLOw_EGH3SBx?e=8Ywh3F