Údolí Tiché Orlice

Tak Kanada se nám blíží (teda zatím jenom ta česká, na tu opravdovou budeme muset ještě našetřit) a my jsme se dohodli, že jednu předsváteční sobotu uděláme malé soustředění a něco najezdíme, abychom byli na hlavní akci v kondici. Návrhů kam se pojede, padalo hodně. Nakonec zvítězila varianta "Údolí Tiché Orlice“, jelikož nás k němu vázal rest z velikonočního výletu, kdy jsme nenavštívili zříceninu hradu Lanšperka, což měl být nejvyšší bod tohoto výletu.


Start byl naplánován od železniční stanice v Ústí nad Orlicí. Po doporučení známých jsme ho přeložili do nedaleké Chocně, kde je také začátek cyklostezky č. 18 Choceň - Letohrad. Cyklostezky mají velmi kvalitní hladký povrch, jsou široké 2,5 – 3 metry a z převážné části vedou podél řeky Tiché Orlice, ve stínu lesního porostu a v blízkosti železniční trati. Na trase jsou odpočívadla vybavená mobiliářem a informačními tabulemi. Trasa je nenáročná, s minimálním převýšením. Jelikož jsme potřebovali natrénovat, opustili jsme v obci Lanšperk tuto pohodu a začali nabírat výškové převýšení. Po zdolání vrcholu etapy, jsme si vyzkoušeli také terén a to při sjezdu ve směru na Lanškroun. Fantastická stezka u výjezdu u obce Dolní Dobruč, tam by měli s průjezdem problémy i jiní borci, dokonce i na horských kolech! Po zásluze jsme byli odměněni při vjezdu do Lanškrouna a to průjezdem Naučné stezky a přírodního parku Lanškrounské rybníky, která se rozkládá západně od Lanškrouna. Je součástí příměstské rekreační zóny areálu přírodního koupaliště u rybníku Dlouhý. Skutečná nádhera.

Po krátkém odpočinutí v místní restauraci jsme vyrazili do druhé poloviny výletu, který měl vyvrcholit jízdou po bývalém železničním valu v okolí Moravské Sázavy. Než jsme se ale dostali do obce Hoštejn, čekala nás celkem náročná jízda otevřenou krajinou proti větru v okolí Tátenice. Vše jsme však zvládli a tak nic nestálo v cestě po naučné stezce, na opuštěném tělese dráhy, která nás dovedla do železničního skanzenu u obce Lupěné. Zde stála parní lokomotiva, která si jasně říkala o společnou fotografii. No a po průjezdu Zábřehem jsme, přes Leštinu a Dubicko, nabrali směr domů. Závěr jsme si ještě zpestřili malou horskou prémií "medlovské vrchoviny" u obce Zadní Újezd a vyjeli na kopec Holubice. Pak už jen cíl v obci Medlov.


O to, kolik jsme najeli kilometrů, tady nešlo, důležitá byla příjemně strávená sobota v okruhu známých. No a co říci závěrem, snad jen zvolání: „Kanado, máš se na co těšit“

Články z akcí:

© 2023 by Nature Org. Proudly created with Wix.com