Pokoření rozhledny Bukovka z Rapotína - Skupina A

Navážu na povídání Hynka, kdy se naše skupina rozdělila na skupinu A, B. Jedna absolvovala výstup na Bukovku ze Šumperka, druhá pokračovala vlakem do Petrova nad Desnou. V Petrově na nádraží čekal Pavel. No, na nás? Čekal na Janu a Péťu, který byl nejmladším účastníkem naší turistiky na Bukovku. Celkem se nás na Bukovku z Rapotína vydalo 17.

Z nádraží jsme vyšli na startovací pozici, což bylo infocentum v Rapotíně. Zde jsme si nakoupili turistické suvenýry a udělali foto před plakátem s rozhlednou Bukovka. Samostatné foto jsme udělali také našemu jedinému psímu účastníkovi. Babu byl před plakátem spokojený. Mé počty jsou tedy špatné! Bylo nás přece 18!

Od infocentra jsme vyšli po žluté turistické značce, která je zároveň Naučnou stezkou Bukovka. Stezka byla otevřená 26. listopadu v souvislosti s otevřením rozhledny. První dva kilometry vyzkoušely naše schopnosti. Pak už následovala poměrně pohodová cesta zvlněnou krajinou. Zajímavým zastavením bylo na „Lesní balneo“, kde může znavený turista po náročném výstupu ulevit svým končetinám. Vybudován zde byl malý bazén k brouzdání nohou i s umyvadlem k opláchnutí obličeje a ponoření rukou. Součástí bazénku je upravená stezka z několika přírodních materiálů (dřevo, kamení), tzv. Kneipův chodníček k masáži chodidel. S ohledem na počasí, nenašel nikdo odvahu Lesní balneo vyzkoušet. Nebo nebyl nikdo unavený? Cesta byla opravdu pohodová. Jen posledních 200 m před rozhlednou opět prověřilo naše schopnosti. Úsek nebyl úplně ideální pro kočárek. Turisté přidali ruku k dílu a i kočárek s Péťou to zvládl. Odměnou nám byl výhled z nádherné rozhledny. Podle počtu lidí, kteří na rozhledně byli, je vidět, že se Bukovka stala krátce po svém otevření oblíbeným cílem turistů. Tak jako ostatní jsme se pod rozhlednou občerstvili a zároveň zjišťovali, jak je na to časově skupina B, která se na Bukovku vydala ze Šumperka. Skupina B se nacházela „Nad Skalami“, což je 4,5 km od rozhledny a přibližně hodina cesty. Po občerstvení jsme se tedy vydali do cíle naší cesty, do Velkých Losin. Při přechodu na modrou turistickou značku, u turistického rozcestníku „Pěticestí“, jsme se rozloučili s Janou, Pavlem a malým Péťou, kteří šli do Rapotína k autu. Po rozloučení jsme začali sestupovat do Velkých Losin, k zámku. U zámku se od nás oddělila děvčata. Chlapi už nutně potřebovali občerstvení. Využili jsme občerstvení u parkoviště. Holba nám dodala sílu do posledního kilometru. Pak už jsme začali hledat děvčata. Mysleli jsme si, že to bude lehké. „Budou si přece prohlížet velikonoční vajíčka v papírně“. Pravda to