Studená fonta sice o víkendu utne teplý ráz říjnového počasí, věřím však že se počasí ještě umoudří a my budeme moci vyrazit na pěknou podzimní turistiku. Díky elektrifikaci tratě 290 mezi Olomoucí a Šumperkem se nám otevírají nové možnosti. Navrhuji tedy navštívit novou Nadhlednu Háječek, která stojí nad Zborovem, kde nás budou čekat krásné výhledy na kopce a hory Zábřežské či Hanušovické vrchoviny, Orlických hora a Nízkého a Hrubého Jeseníku.
Ještě než sem však z Bartoňova dorazíme čeká nás místo, které člověku neznalému zdejších krajů patrně vyrazí dech. Toto místo nese na mapách většinou název Na Horách. Jen vyjímečně se zde objevuje pojmenování Olšanské hory. Lidé zde žili pospolu a lišky tu dávají dobrou noc. Pohled na mapu prozradí, že na stráni nad Olšanskými horami stojí kaple sv. Martina. O její stavbu se zasloužil olšanský rodák, kněz Jindřich Valouch. Výstavba kaple začala 11. listopadu 1935 a již 9. srpna následujícího roku byla vysvěcena. Zároveň byl vedle ní postaven malý poutní dům, kde se otec Valouch často zdržoval a čerpal tu novou energii. Dnes je kaple i poutní dům stále církevním majetkem. Jezdí sem skauti , koná se zde duchovní obnova a není se co divit. Je to nádherné místo na které jen tak dlouho nezapomenete.
Končí zde také křížová cesta z roku 2013 (půjdeme po ní), která začíná u kostela sv. Linharta v Horních Studýnkách. Tato cesta je tvořena čtrnácti zastaveními v podobě dřevěných kapliček s pašijovým obrázkem, usazených na vrcholu dřevěného sloupku. Krátký text doplňuje motiv Svatého Huberta z jednoho ze zdejších stavení. Kostel, původně mariánský, v 16. stol. českobratrský, později zasvěcený sv. Leonardovi (Linhartovi), byl zřejmě postaven brzy po založení obce, neboť už v roce 1481 zde na žádost pana Dálčického z Dálčic povolil biskup Jan z Varadína samostatnou duchovní správu. Kostel se stal významným poutním místem a pro ochranu poutníků před nepřízní počasí byl v r. 1734 kolem kostela zbudován ambit. Fara v dnešní podobě stojí od r. 1788.
Z Horních Studének nás do Zborova dovede žlutá turistická značka. K Nadhledně si to poté můžeme zkrátit po bývalé sjezdovce. Z Háječku máme několik možností, jak se dostat někam na vlak. Já zvolil variantu Postřelmova. Je to sem o něco kratší jak do Zábřehu a hlavně nás přímo u nádraží čeká teplo útulné restaurace, kde se za levný peníz dá kvalitně občerstvit. Jestli si myslíte, že cestou k cíli už nás nic nečeká, vyvedu vás z omylu. Doslova orlí vyhlídka s turistickým přístřeškem na vrchu Homole, bude pro mnohé dalším překvapením. Šumperk, Sudkov, Bludov, Postřelmov či Zábřeh tu máte doslova jako na dlani.
Závěrem ještě sdílím mapu a možné spojení. Ráno vyrazíme vlakem do Bartoňova, odkud se na výlet vydáme. Čeká nás něco okolo 19 km krásnou podzimní krajinou. Jelikož není možnost se po cestě občerstvit, budeme muset mít vše sebou. Hospoda bude až na samém konci. Trasa je středně náročná. Nadhledna Háječek stojí v nadmořské výšce 603m.n.m. a je to na trase nejvyšší bod co na nás čeká.😀🥾
Vlaky na sebe čekají. Máli někdo zájem jet s námi z Olomouce, může si vybrat z obou spojů. Zpátky to jezdí z Postřelmova každou chvíli a to na obě strany. Pokud jsme Vás oslovili, budeme rádi když se k nám přidáte.😀
Informace k článku byly čerpány z knihy
Putování Zábřežskem- Po stopách legend a příběhů, kterou napsal Miroslav Kobza