"Chtěl bych napsat báseň, jako Karel, Hynek ..."
Tak pokud se do toho počítá i trasování, vůbec se Michalu Malátnému nedivím. Tohle se nám opravdu povedlo. Dvanáct let jsme hledali svatý grál, až jsme ho 10. září konečně našli. Zbytečně jsme nic nenatahovali. Byla tu snaha o co největší jednoduchost. Trasa byla ideálně vyvážená. MTB pasáže se pravidelně prolínaly s těmi asfaltovými.
Bohužel nám do našich plánů, negativně promluvilo počasí. Celý týden nám předpověď slibovala déšť a ten také z pátka na sobotu přišel. Lesní cesty byly blátivé a při některých sjezdech, jsme se museli mít na pozoru. Podle plánu jsme jeli na dvě skupiny. Nebylo však záměrem, aby se někdo někomu posmíval. Chtěli jsme jen z minimalizovat čekání. Každý z nás má jinou výkonost, to nic nenaděláte. Zdatnější jedinci vyrazili na delší
trasu s tím, že se na Bouzově opět sjedeme a do cíle dorazíme společně. K zámku v Úsově jsme tedy vyjeli všichni. Dole pod kopcem se k nám přidala Věrka a mohli jsme pokračovat až ke kamennému mostu v Doubravě. Tam jsme se rozdělili. První skupina se vydala přímo do Mohelnice. tam ji již tradičně čekala přestávka v pekárně Sázava a poté po zbrusu nové cyklostezce kolem městského parku a Mírovky dobývali Mírov. Odtud se už jela dobře známá turistická zelená kolem hájenky k silnici na Studenou Loučku. Díky novému povrchu je stoupání mnohem jednodušší.
Na druhou skupinu čekala zajímavá pasáž ve Slavoňově. Táhlé stoupání travnatým úvozem a pak lesní cesta k Pobučskému vrchu nám vyrazila dech. Z lesa jsme vyjeli nad Pobučím a po silnici se vrátili do Krchleb. Pak po zelené turistické značce, kolem Bokova kopce, dále šplhali až nad Mírov. To vám byl panečku pohled na hrad. Tady musíte být, ale zadarmo to nebude. 😀 Nahoře před hradem jsme dojeli první skupinu. Ta právě vyrážela směrem k Bouzovu. Vše šlo tedy podle plánu. nás čekal sjezd k závodišti a asfaltová pasáž přes Podolí a Újezd až do Líšnice. Tam jsme se vrátili do terénu ve velkém stylu. Čekal nás totiž další velmi blátivý úsek kolem
Líšničky k zámeckému rybníku Fučík v Žadlovickém parku. Tahle cesta je zároveň značena jako NS Lišky Bystroušky. Mihnete se kolem výklenkové kapličky Smíření sv. Hildegarda z Bingenu, narazíte tu i na sochu samotné Bystroušky(a ne jednou😀) a poté pozvolna začnete stoupat značenou trasou Loštického tvarůžku až nad Pavlov. Tady už na nás čekal pohled na hrad, přes věž kostela sv .Cyrila a Metoděje. Další pořádné MTB nás čekalo hned v Radnici. Bez navigace to tady nešlo. Závěrečné stoupání na Bouzov už nám problém nedělalo. K levandulovému bistru na horním parkovišti, jsme dojeli ve chvíli, kdy první skupina si začala objednávat. Dokonale načasované😀. U hradu došlo na společnou fotku a pak rychle domů. Začalo se zatahovat a bouřka visela doslova na vlásku. To vám bylo tempo. Výkonostní rozdíly se šmahem smazaly😀. Za malou chvíli už jsme stoupali kolem Červeného kopce do Králové. Chvíli před tím tu muselo vydatně pršet. Bláto už nám nevadilo. Všichni jsme se totiž těšili ke Konrádům na závěrečné pivko. Došlo zde i na předání pamětních medailí a závěrečné hodnocení treku. Co dodat, byla to prostě báseň jako od toho Karla Hynka Máchy😀
