Nechtěl bych se opakovat, ale nemůžu si pomoci. To zase byla paráda. Z návštěvy Opatovského šmajdu v roce 2018 jsem si dovezl obrázkovou mapu Moravské Třebové a jeho okolí. Před rokem jsme v ten samý termín navštívili rozhlednu Pastýřka a logicky jsem nemohl vynechat rozhlednu stojící na Strážném vrchu, která je součástí Hřebečských důlních stezek. Šlo jen o to jak to celé pojmout. Celý podzim jsem jezdil vlakem do Šternberka na rehabilitace a dostal se ke mě železničářský časopis ČD Tip, kde byla upoutávka na rozhlednu stojící nad Ústí nad Orlicí. Při pohledu na mapu mi bylo hned zcela jasné, že to na těch rozhlednách celé postavím.
Dostat se do Ústí nebylo vůbec jednoduché. Zájem o cyklo byl obrovský a České dráhy jsme doslova zaskočili. Po několika telefonátech jsme se nakonec dohodli, že větší skupina se přepraví osobním vlakem a zbytek přijede rychlíkem. K mému úžasu vše dobře vycházelo a zhruba o půl deváté jsme už seděli v cukrárně na náměstí. Rozhledna na Andrlově Chlumu se otevírala až v deset hodin a tak nebylo kam spěchat. Na Chlumu stávala rozhledna už v minulosti. V roce 1905 zde byla za podpory široké veřejnosti podle plánů stavitele Hernycha postavena ústeckým okrašlovacím spolkem třicetimetrová dřevěná věž. V roce 1918 však shořela. Obnovy se ujal ústecký odbor klubu turistů. Kromě rozhledny zde však plánoval i turistickou chatu.Shánění finančních prostředků však nebylo lehké V roce 1925 sem pardubický 1. železniční pluk na krátký čas postavil cvičnou nákladní lanovou dráhu z Kerhartic. Chata zde byla pro veřejnost otevřena v roce 1940 spolu s provizorní dřevěnou věží, která byla však vzhledem k havarijnímu stavu demontována v 60. letech 20. století. Teprve až v roce 1994 dokázalo Sdružení Andrlův chlum sladit zájmy všech zúčastněných a nechalo zde postavit padesátimetrovou víceúčelovou komunikační kovovou věž. Ve výšce 35m je na ní umístěna vyhlídková plošina. Veřejnosti je rozhledna přístupná od roku 1996. Dostat se sem můžete jak terénem kolem křížové cesty tak i po silnici. My zvolili jednoduší variantu po silnici, přece se neodděláme hned z rána.
Návštěva rozhledny byl opravdu zážitek. Z těch pětatřiceti metrů jsme nemohli přehlédnout další rozhlednu co nás čekala a to Kozlovnu u České Třebové. Z Chlumu se dalo jet po zelené pořádným MTB, ale opět se zvolila lehčí varianta po modré turistické přes Řetovou a Přívrať.
Přišlo další překvapení, možná jsme čekali po sjezdu pořádné stoupání, ale to nepřicházelo. Celkem rychle a pohodlně tentokráte po zelené turistické lesem jsme byli zanedlouho u rozhledny, ale to nejlepší bylo ještě před námi.
Na Kozlovském vrchu nedaleko rozhledny, stojí chata Maxe Švabinského. Po malém občerstvení jsme vyrazili na asi nejhezčí úsek, kterým jsme letos projeli. Cesta vedla převážně lesem směrem na Anenskou studánku. Upravené obce v nás zanechaly silný dojem. Bohužel nebyl čas na jejich důkladnější prozkoumání. Čekalo nás zde i asi největší stoupání dne, které vyvrcholilo nedaleko Madějovského hradiska. Zde začínala i trasa Hřebečských důlních stezek a tak nám skřítek Hugo ukazoval jak dál po lesní upravené cestě na hřebeni. To byla oslava cyklistiky.
Směrem k nám je Strážný vrch podstatně strmější a tak dolů to byl pořádný hukot. Prakticky si nikdo nevšiml prací na místní úzkokolejce i nedaleko stojícího vláčku. Moravská Třebová se vzala jen tak bokem a další přestávka byla naplánována do hospůdky U Němců na začátku Petrušova. Počasí nám přálo bylo opravdu nádherně a v tuto dobu nám zbýval už jen poslední kopec. Do Maletína bylo mým snem přijet kolem studánky U dvou Janů. Všechno jsem měl krásně promyšlené a co si myslíte ? Zase to nevyšlo. Začalo to dobře, ale po pětistech metrech nás začaly zlobit GPS navigace a začalo se bloudit. Jednu chvíli jsme si mysleli, že tady budeme jezdit snad napořád. Víc jak na kole se začalo chodit pěšky a začalo to hodně připomínat květnové bloudění na Kanci. Tady nám to opravdu nejde. Naštěstí jsme se z toho dostali a po dosažení zpevněné cesty jsme už nic nevymýšleli a do kempu Iveta přijeli po silnici. Myslím si, že na tuhle část budeme všichni dlouho s úsměvem vzpomínat.
Z kempu Iveta se jelo nám už notoricky známým údolím Mírovky. Prakticky čtrnáctikilometrový sjezd do Moravičan nám opět vylepšil celkové statistiky. Poslední zastávka byla naplánována do Králové. V tuto chvíli nás už někteří bikeři opustili a tak závěrečného hodnocení se účastnilo už jen deset statečných. I tak nezbývá než znovu konstatovat, že to opravdu stálo za to.
Všechny fotky také na Rajčeti :