".... když staneme plni překvapení a úžasu. Toho rozhledu. Toho obrazu k nepopsání! Tu pod námi spousta lesů k údolí Orlickému se svažujících, za ním vrchy a hory Bystřické a tam k jihovýchodu zase obrovská modravá silhouetta Kralické Sněžky a jejích mohutných druhů v pásmu jako jednotlivém. A nyní na západ do vnitra naší vlasti zrak obracíme. Nový, rozsáhlejší, obrovský obraz, pln rozmanitosti! Pod námi zase spousty lesů na západním svahu a na podhůří v tóninách zeleni nejrozmanitějších, dále pak už širý kraj šachovnice polí, lesíků, hájů, blýskavých vod, bílých vesnic, městeček a měst. Tam Rychnov, tam Solnice a tam k jihozápadu hle Pardubice a mohutné někdy sídlo pana Viléma z Pernštejna slavné paměti, Hora Kunětická!"
Alois Jirásek - popis výhledu z Anenského vrchu v 80. letech 19. století
Podle slov českého spisovatele mohl být výhled z Anenského vrchu opravdu pohádkový. Všechno bylo jinak. Měsíc pořádně nepršelo a zrovna na prodloužený svatováclavský víkend přišla studená fronta, která nás z léta rovnou přenesla někam do listopadu. Nahoře byla taková mlha, že by se v ní ztratil i samotný Rákosníček. Nápad zajezdit si v Orlických horách přišel od Jirku a ním připravená trasa byla díky dobrým cestám pohodlná. Auto jsme nechali v Českých Petrovicích. Přivítala nás zatažená obloha a sem tam něco spadlo. Po krátkém stoupání, přišel velmi studený sjezd přes Čihák k Zemské bráně. Povinné foto a pak raději rychle dál.
Do Bartošovic se jelo kolem Divoké Orlice po naší straně. Tam jsme přejeli hranici přes Niemojów se pokračovalo kolem řeky po polském břehu. Těsně za hranicí nás čekaly rozsáhlé a velmi zajímavé ruiny několika budov bývalého dvora a zámku či panského domu. Tento areál zvaný Dwór soltysów je v soukromém vlastnictví, je obehnán plotem a vstup je do něj zakázán. Přesto je však možné celý objekt obejít kolem plotu a zříceninu si dobře prohlédnout.
Asi po osmi kilometrech nás z asfaltové nudy vysvobodila moje vsuvka k turistické lávce v Neratově. Raději jsem ani nedutal. Silně rozbahněná zkratka prověřila nejenom naše technické dovednosti, ale především nervy😂 Neratov je v současnosti v centru dění díky zrekonstruovanému chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Tomuto kostelu hrozila v minulém století několikrát demolice. Nakonec se díky nadšencům jej podařilo zachránit. Ten den i přes nepřízeň počasí byl v obležení poutníků a tak jsme raději modrou turistickou pokračovali dál.
Za tenhle úsek navrhuji Jirku na " doživotního traséra " 🤣 Dlouhé kamenité stoupání nás jen pozvolna dovedlo k vyhlídce Vysoký kořen. Co jsme si poctivě vyjeli hned jsme zase rychle sjeli osadě Hadinec. V tu dobu jsem ještě nevěděl, že právě sem přestěhovali kapli sv. Anny z Anenského vrchu (to měli bikeři celkem štěstí, jinak jsme šli po ní😀). Tady začalo finální stoupání na Anenský vrch. Jenže každým výškovým metrem se počasí zhoršovalo. Nahoře bylo jen okolo pěti stupňů. Přesto se bylo stále na co koukat. Těsně pod vrcholem jsme se ještě na chvíli zastavili na Haničce. Bývalá vojenská tvrz dnes slouží jako vojenské muzeum. Ostatně s pozůstatky opevnění jsme se setkávali po celou dobu. Po dobytí vrcholu došlo k přetrasování treku. Nemělo cenu dál v téhle slotě pokračovat . Rozhodli jsme se po červené turistické vrátit k Zemské bráně a stejnou cestou přes Čihák rovnou k autu. Nedaleko Zemské brány jsme ještě narychlo sjeli k Pašerácké lávce a vystoupali k Orlické chatě U Rampušáka.
Díky teplu chaty jsme velmi rychle pookřáli. Rampušáka se svojí pomocnicí Kačenkou jsme však již nepotkali a tak se sem budeme muset vrátit a pořádně si to tu užít. Třeba na ně narazíme😂
Mapa a GPX soubor ke stažení :
Všechny fotky také na Rajčeti: