Někdy v půlce srpna roku 2017 jsme podnikli nezapomenutelnou výpravu do Nemotic, odkud jsme přes hřeben Chřibů sjeli na vlak do Starého Města. Ještě předtím jsme se courali i v okolí Buchlovic a hradu Buchlova. Na nějaký čas nás tamní bukové lesy úspěšně míjely až koncem minulého roku mě zaujal příspěvek ve Facebookové skupině Výlety po Moravě o skalním útvaru v PR Kazatelna. Jedná se o vypreparovanou skálu z pískovce a slepenců magurského flyše. Skála je vysoká 8m. Na jejím vrcholu je dvouramenný kříž z roku 1972. Ze skaliska je výhled přes údolí Kyjovky na protější hřeben Chřibských hřbetů. hrad Cimburk a část Koryčanské přehrady. O skalisku se traduje, že bylo využíváno skutečně jako kazatelna, nejprve moravským arcibiskupem Metodějem, později i augustiniány z nedalekého kláštera na Svatém Klimentu.
Při trasování jsem se moc nerozmýšlel. Šlo mi v podstatě jen o dosažení skalního útvaru. Zbytek cesty jsem postavil na trase z roku 2017. Možná to byla chyba. Auto jsme ponechali na "buzeráku" bývalých kasáren v Uherském Hradišti. Podél Moravy se vyrazilo směrem na Kostelany. Ten den foukal velmi silný jižní vítr, který si s námi doslova pohrával. Právě cesta do Kostelan byla hodně zajímavá. Měli jsme co dělat, aby nás to nesfouklo. I z Kostelan jsme to už znali. Pamatujete na loňská propršená vína? Rozhledna Floriánka nedaleko Polešovic měla být tehdy naší první atrakcí na cestě do Kyjova. Bohužel jsme ji tenkrát netrefili a tak nám zůstala na letošek. Jaký by to byl začátek podzimu bez burčáku. Ten den zde probíhala cykloakce Uzavírání vinařských stezek a tak jsme se mile rádi na některých zastávkách zapojili. V tu chvíli nám vítr foukal do zad a cesta vcelku rychle ubíhala.
Pořádně makat se začalo až za Smraďavkou. Nejprve nás čekalo pozvolné stoupání po žluté turistické značce údolím Dlouhé řeky, které se změnilo až křižovatkou Na pile. Tady jsme přesedlali na červenou a stoupali ke Kazatelně. Ta se nachází v nadmořské výšce okolo 500 m.n.m., ale vede sem převážně asfaltová cesta, která nás v současné formě nemohla zastavit. Právě v okolí Kazatelny se nachází několik dalších skalních útvarů, které určitě stojí za pozornost ( Zikmundova skála, Pečínkova skála, Kozel, Rozštípaná skála atd.) Především však mě mrzí, že jsme nenavštívili kapli sv. Klimenta, která od Kazatelny nebyla daleko. Na hradisku jsou základy církevní stavby, která byla v roce 1969 opatřena kamennou zděnou maketou.. Archeologický výzkum prokázal, že hradisko bylo skutečně vybudováno Slovany pravděpodobně v 9. století. No nic naplat. Do budoucna máme o čem přemýšlet a další trek postavit třeba v nedalekých Osvětimanech. Z Kazatelny se sjelo MTB terénem k bráně hradu Cimburk a poté až ke Koryčanské přehradě.
Tady už nás čekal nám dobře známý hlavní Chřibský hřeben z nejvyšším vrchem Brdo. Zde stojí také kamenná rozhledna z které je prý za dobrého počasí vidět i vysílač na Vysoké Roudné. Neutuchající vítr nám ovšem působil komplikace a my se dostávali do časového presu. Obědovou přestávku jsme po druhé hodině absolvovali v motorestu Samota. Předtím se projíždělo kolem rozcestí U zeleného obrázku a zbytků hradu Střílky. Ze Samoty se ještě chvíli stoupalo k bývalému hostinci Vlčák a odsud už to na Brdo nebylo daleko. Návštěvu rozhledny jsme po úvaze odložili a další přestávka nás čekala v lesní restauraci na Bunči. Já se ještě chvíli zdržel a po cestě hledal zbytky terénních úprav a pilíře mostu nedokončené dálnice z konce třicátých let minulého století.
To už měl následovat jen sjezd po zelené turistické značce k "sedmičkám" na Salaši. Nevím co se stalo, ale v rozhodující chvíli jsem to úplně podělal a rozhodl se i přes Radovanovu radu jet modrou turistickou. Tam jsme celý hřeben poctivě sjeli do dolní části vesnice a vracet se zpátky na rozhlednu by byl čirý nesmysl. Díky rozbahněným lesním cestám nemělo cenu ani stoupat do obce Chabáně , kde byl můj záměr přijet na Velehrad z vrchu od lesa. Zvolila se pohodová asfaltová varianta. Sluníčko se začalo pomalu schovávat a tak zbyl čas jen na rychlou fotku u Baziliky a pak rychlý přesun k autu.
Dost možná se jednalo o poslední větší cyklistický počin letošního roku. Říjnové počasí bývá nevyzpytatelné a tak uvidíme co nám osud přinese. Letos těch výletů bylo až až a pro příští rok je určitě na čem stavět.
Na závěr již tradiční mapa a GPX soubor ke stažení.
