S příchodem léta přišlo konečně uvolnění restrikcí spojených s pandemii Covid. Mohli jsme tak, pro naše členy a ostatní příznivce turistiky, připravit turistický zájezd. Prázdniny bývají v našem turistickém kalendáři vyhrazené vysokohorské turistice. Letos jsme vybrali oblast Jeseníků. No Jeseníků. Část, kam jsme se vydali se správně jmenuje „Gory Opawskie“ na české části nazvané Zlatohorská vrchovina (Severní pohoří Hrubého Jeseníku). Nejvyšším vrcholem české části i celé Zlatohorské vrchoviny je Příčný vrch (975 m n. m.), současně nejvyšší vrchol Rejvízské hornatiny. Nejvyšším vrcholem polské části je Biskupská kupa (889 m n.m.,).

Zájezd jsme naplánovali na poslední červencovou sobotu, 31.7.2021. Jako před každým zájezdem jsme pečlivě sledovali předpovědi počasí. Předpověď byla více než dobrá. Bylo tedy, na co se těšit. Ze dvou „startovacích míst“ (Medlov a Uničov) vyjelo 33 natěšených turistů směr „GORY OPAWSKIE“. Cílem startu naší turistiky bylo parkoviště „Petrovy boudy“ nad městem Zlaté Hory, kam jsme dojeli před půl devátou. Bez velkého zdržování jsme vyšli na 16 km trasu. První kilometry jsme šlapali po žluté turistické značce, která je současně součástí Naučné stezky Svatý Roch. My jsme šli pouze po části této naučné stezky, asi 1,5 km . Celá stezka je dlouhá 3,5 km a na 8 panelech informuje o historii oblasti a lesnictví. Na části stezky, kterou jsme šli my, jsme viděli 3 studánky včetně pramenu Svatého Rocha. Dále následovala neznačená cesta, 200 m dlouhá, kterou jsme se dostali na červenou turistickou značku. Tou jsme se měli dostat do polského městečka Pokrzywna, kde bylo plánované občerstvení ve vyhlášených „Smažalniach ryb“. Před námi bylo 5,5 km v horském terénu. Než jsme vyšli na avizovanou červenou turistickou značku, poseděli jsme chvíli v turistickém přístřešku. Po 20 minutách jsme vyrazili. Čekal nás výstup na Velkou Stříbrnou (785 m n.m.). Začali jsme stoupat k vrcholu a také obdivovat okolní krajinu - okolní hory a nekonečné nížiny v Polsku s Otmuchowskými jezery. Rozhledy nádherné, bohužel z velké části díky kůrovcové kalamitě, která si i zde vybrala svoji daň. Němými, ale zajímavými svědky byly pahýly bříz. Příroda však bojuje statečně a snaží se zacelit tuto ránu. Bylo to vidět na břízách, které obráželi do nového života a také v části, kdy jsme si klestili cestu, z Velké Stříbrné, v nízkém, ale bujném porostu. Téměř v pravé poledne jsme dosáhli prvního plánovaného bodu naší turistiky, městečka Pokrzywna. K občerstvení jsme si vybrali Łowisko Na Wyspie, které nabízí příjemné prostředí plné zeleně u rybníka. Posedět je možné pod altány, odkud je pěkný výhled na celou rybářskou oblast. Zážitek z příjemného prostředí ještě umocnil zážitek gurmánský. Na připravených rybách jsem si opravdu pochutnali. Rádi bychom poseděli i déle, ale čekalo nás ještě téměř 9 km s výstupem na Biskupskou Kupu. Po modré turistické značce jsme se vydali ke Kaplici Polowa, kde jsme si udělali společné foto a pokračovali ke skalním útvarům Gwarkowa Perč, kde nás čekal žebřík vysoký 11 metrů. Instalovaný zde byl v roce 1985. Pro některé naše turisty byl překvapením. Všichni jej však zdárně zdolali. Po třech kilometrech jsme přešli na žlutou turistickou značku, která nás po dalších třech kilometrech dovedla na horskou chatu „Dom Turysty Pod Biskupia Kopa“. Ta byla dalším cílem naší turistiky a také dalším místem k našemu občerstvení. A že jsme si jej zasloužili. Celkem jsme na 6 kilometrech nastoupali 500 výškových metrů. Zvláště poslední, půl kilometrový, úsek byl v horkém počasí náročný. Po půlhodinovém občerstvení jsme pokračovali k poslednímu cíli naší turistiky, na rozhlednu Biskupská Kupa. Kilometr s převýšením 158 metrů jsme, po odpočinku a občerstvení na chatě, zvládli poměrně rychle. Rozhledna Biskupská Kupa je nejstarší rozhlednou v Jeseníkách. Postavená byla v roce 1898 německým turistickým spolkem MSSGV u příležitosti 50 let panování císaře Františka Josefa l. Stojí na místě dřevěné vyhlídkové věže z roku 1890, v níž byla v roce 1896 zřízena první poštovna na území Moravy. Na začátku devadesátých let 20. století byla rozhledna v havarijním stavu. Opravena byla městem Zlaté Hory a znovuotevřená 3. srpna 1996. Na rozhledně jsme si opět užili nádherné rozhledy na rovinaté Polsko, hřebeny Jeseníků, a navíc na město Zlaté Hory, Praděd i nedalekou rozhlednu Zlatý Chlum nad Jeseníkem. Na závěr nás čekalo závěrečných 1,7 km. Sestup zpět k autobusu, na parkoviště „Petrovy boudy“. Odjezd byl naplánován na 17. hodinu. K autobusu jsme přišli s mírným zpoždění, což však nikomu nevadilo. Užívali jsme si každé chvíle našeho turistického výletu, který jsme mohli zorganizovat po dlouhých 10 měsících. Dobrá nálada nás neopustila ani v autobuse. Unavení, ale moc spokojení jsme, o půl osmé dojeli, do Uničova a následně do Medlova. Hodnocení akce tzv. „TISKOVKA“ proběhla ještě ten večer. Prostě, chtěli jsme si užít ty chvíle, kdy jsme mohli opět vyrazit, s partou přátel, turistů, na turistický zájezd. Už nyní se těšíme na další akce, které máme naplánované. Ať jsou to naše tradiční cyklistické „Tři Hrady“ , turistický zájezd do Podýjí nebo………… no prostě na další turistické akce, které máme v našem kalendáři. Najdete je na našich internetových stránkách. Těšíme se, že se k nám přidáte.

Pavel Pospíšil