Prázdniny se nám přehouply do druhé poloviny a pomalu se nám blíží vrcholy naší cyklistické sezóny. Tenhle měsíc bude hodně o přípravě a trasování " Tří hradů" a tak byl čas na nějakou tu lenošinu. Na rybníku nedaleko Tovačova se každoročně konají rybářské závody, kterých se účastní i někteří naši členové a vysocí představitelé spolku. Využili jsme jejich pozvání a v úzké skupince vyrazili na cestu.

Nic se nevymýšlelo. Sraz byl na vlakovém na Července odkud jsme vyrazili do Litovelského Pomoraví. Přes něj vede hojně cyklisty využívaná stezka na Olomouc. Letos jsem tam jel snad jenom jednou a to jako člen Teamu nevěsty při naší triumfální pivovarské Free Fest jízdě. Změnu jsme ale přece jenom udělali. Mezi Stření a Lhotou u Nákla se odbočilo do lesa a do Hynkova jeli po levém břehu. Po zhruba asi kilometru tu narazíte na Vietnamskou lávku na které si připadáte jako Indiana Jones.

Dále se pokračovalo směrem na Hynkov, kde se ale muselo použít další lávky nedaleko jezu. Tam se také už najelo na cyklostezku 4 ( Moravská stezka ), po které jsme dojeli do Olomouce. Přestávka byla naplánována v restauraci Gól, která se nachází v útrobách nejstarší tribuny Androva stadiónu. Jelikož místní borci nás ten den úspěšně reprezentovali v Liberci panoval zde polední klid a pohoda.

Průjezd Olomouce byl takřka bezproblémový. Nedaleko zimního stadiónu jsme vjeli do Čechových a později i Smetanových sadů a centrum města bylo za námi. Největší problém byla křižovatka na Velkomoravské nedaleko Lídlu, ale i tu jsme zvládli na výbornou. Stále se pokračovalo po cyklostezce č .4 na Nemilany a Blatec. Zhruba před pěti léty jsme tudy jeli z Buchlovic. Po silnici 435 je to do Tovačova 15 km, ale po cyklostezce vedoucí kolem ní je to 22 km. Čekal nás snad nejtěžší úsek dnešního dne plný výjezdů, přejezdů a sjezdů kolem kterých tu na nás čekalo množství křížů, starých sousoší, božích muk, ale i zvoniček a kaplí. Bylo se neustále na co dívat. Největší klenot jsme objevili v Dubu nad Moravou. Barokní Poutní kostel Očišťování Panny Marie byl opravdu nepřehlédnutelný a museli jsme jej navštívit. Bohužel zde přišla i první větší přeháňka, která zamíchala s dalším programem.

Do cíle už nebylo daleko a tak došlo na ještě jedno malé přetrasování. Z Věrovan se nejelo dále po cyklostezce, ale po silnici 435 vedle níž stojí mohyla obětem Prusko- rakouské války, kdy v červenci 1866 zde po hloupé chybě zahynulo 500 vojáků. Další dominantou zdejšího kraje je i 96 metrů vysoká Spanilá věž místního renesančního zámku, viditelná ze vzdálenosti několika kilometrů a jelikož se zde prodávaly turistická kolečka jak zámku tak i mohyly nemohli jsme sem nejet.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Tova%C4%8Dova

K Hradeckému rybníku kde se závody konaly jsme se dostali zámeckou alejí. Místo konání závodů bylo nepřehlédnutelné tak jako rozsáhlá plocha místních rybníků. Než jsme rybáře navštívili vznikla další společná fotka na břehu rybníka. Buďte rádi, že není cítit.

Po chvilce zdržení se muselo dál . V tenhle okamžik bylo za námi už více jak šedesát kilometrů a nebylo na co čekat. Rozhodli jsme se, že zpátky pojedeme stejnou cestou, ale jen na jednu přestávku. Ta nás čekala v hospůdce v Hynkově a přišla v pravý čas. Byla to sice rovinatá etapa, ale na některých z nás byla únava již zřetelná. Dokonce jsme ve zdejší autobusové zastávce chtěli počkat na autobus.

Legendární Škoda 706 RTO LUX tu sice byla i řidič by se našel ( pamatujete Josef Bek a Florenc 13:30 ). Bohužel však měla ty nejlepší roky už dávno za sebou.

Nezbývalo než nasednout na kola a dorazit to do cíle. Ten den opravdu nešlo o to kolik najedeme kilometrů (a bylo jich dost ) a vystoupáme výškových. Byla tu jen pohodová projížďka s dobrou náladou po té naší Hané.

Všechny fotky také na Rajčeti :