Anče, Kuba, hajnej 😂😂. Pamatujete jak tlustý a líný statkář Trautenberk v podání pana Ilji Prachaře nadával na svého čeledína, děvečku a hajného. Tyhle Krkonošské pohádky máme všichni v dobré paměti. Provázely nás od dětství do dospělosti. Nakonec se vždycky objevila všudypřítomná sojka, která vše za tepla vyzvonila panu Peterkovi, který v roli Krakonoše jako správný pán hor, uvedl vše do pořádku a jako v každé pohádce zvítězilo dobro nad zlem. Možná právě to byla sojka, která o nás Krakonošovi řekla a ten dohlédl na to, že ty tři dny strávené v Krkonoších stáli zato.

DEN PRVNÍ - PŘÍJEZD

Tenhle rok jsme měli jet Jizerky. Jak všichni víte, přišla korona a tak se veškeré plány musely změnit. Od velikonoc se vytvořila parta cyklistů a myslím, že to bylo ve Velkých Losinách kde se pomalu začalo o téhle akci mluvit. Iniciátorem byl Jirka s Naďou a netrvalo dlouho, akce začala dostávat reálné obrysy. Ubytování se zajistilo nad Jánskými Lázněmi nedaleko stezky v oblacích. To se také ukázalo jako dobrý strategický bod na zdolávání zdejších kopců. Vyrazili jsme ve středu brzo ráno s jasným cílem, ještě ten den něco stihnout. Cesta probíhala hladce a tak něco po druhé hodině jsme v cyklistickém už seděli na Hoffmankách a po rychlé polévce se mohlo vyrazit. Na začátek zvolil Jirka pohodovou dvacetikilometrovou trasu. Od chaty se odbočilo do lesa kde zhruba po jednom kilometru začalo pomalu stoupat. Nebylo divu, vždyť jsme byli na úpatí Černé Hory.

Z příjemné asfaltové cesty jsme na křižovatce cyklotras odbočili vlevo a po modré turistické pěšině dále jeli k Zrcadlovkám. Čekali nás krásné výhledy na Železný důl, Špičák a Tetřeví boudy, Museli jsme být na pozoru. Zanedlouho nás totiž čekal prudký terénní sjezd po kamenité pěšině. Následoval další výjezd a to už jsme se mohli kochat výhledy na Sněžku, Luční horu a Úpskou jámu. Zanedlouho jsme se ocitli u Kolínské boudy, která jako jedna z mála chat měla ten den otevřeno. První pivko a pak na další výhledy k Pražské boudě. Jen co jsme se nabažili, museli jsme být opět na pozoru. Čekal nás totiž další ostrý sjezd do Černého Dolu. Ten byl naštěstí asfaltový. Stejnou cestu od Pražské boudy budou zanedlouho absolvovat i proficyklisté při letošním MTB Krakonošovi. V Černém Dolu došlo v hospodě U pošty na uzená žebírka. Posilnit jsme se museli, následovalo totiž další výživné stoupání Zrcadlovým údolím pod Šibeniční vrch, kde na nás čekala slunečná vyhlídka do podkrkonoší.

K Hoffmankám už to odsud nebylo daleko. Rozhledna na nedaleké Zlaté vyhlídce byla zavřená a tak nic naplat hajdy na kutě. Následující den nás čekala pořádná porce cyklistiky a tak bylo potřeba se řádně připravit.

Mapa prvního dne a GPX soubor ke stažení :

https://1drv.ms/u/s!AqtWiCWdBfhlghyDxcH9ujaJ3Vxy

DEN DRUHÝ - KRÁLOVSKÁ ETAPA

První den jsme se hlavním hřebenem jen kochali, dnes nás čekal naostro. Někteří zvolili variantu nastoupání lanovkou, nebylo se co divit. K hřebenu se muselo přes Černou Horu. Včera jsme se pohybovali jen ve spodní části a teď se nic naplat muselo nahoru. Naštěstí to byl víceméně slušný asfalt a pozvolna se makalo až k Zinnecrově boudě. Tady se kopec změnil a procentuálně šel podstatně nahoru. Naštěstí se zanedlouho objevili ruiny Sokolské boudy. Byli jsme nahoře, tedy přesněji u stanoviště lanovky. Vrchol je totiž až u televizního vysílače. Tam na Jirku čekal defekt. Jak jsem se dozvěděl ten den už druhý. Následoval pozvolný kamenitý sjezd kolem Černé boudy k Václaváku. Tam Radovan se Soňou neuposlechli Jirkovi rady a lepilo se znova. Tentokrát pro jistotu dvakrát.🤣🤣 Počasí nám naštěstí přálo a tak malá přestávka v nám dobře známé Kolínské boudě přišla vhod.

Od Kolínské boudy se částečně jelo po včerejší trase. Po chvíli se však uhlo na zelenou a po Liščí cestě nás čekal objezd Liščí hory. Po celou dobu nás čekali výhledy do údolí na Vrchlabí. Na jedné vyhlídce pod Rennerovkami jsme se sjeli a nabrali další síly k cestě na hřeben.

Terén v tu chvíli byl značně členitý a cesta rozmanitá. Před hlavním stoupáním se něco sjelo až pod Přední Rennerovky no a pak už nás čekala jen červená turistická, která nás přes Zadní Rennerovky dovedla až na hřeben. V bufetu na Rozcestí nás čekalo překvapení v podobě Dany s Karlem a tak na Výrovku jsme dojeli už všichni společně.

Zde se měli naše cesty rozdělit. Hlavní skupina chtěla využít pěkného počasí a pokračovat dál až na Luční boudu. Nakonec jsme se domluvili, že alespoň vystoupáme k nedaleké vyhlídce za Výrovkou kde se před vámi objeví pohledy na druhou stranu Krkonoš kolem Špindlerova Mlýna.

Nebyli bychom to ale my kdyby jsme se spokojili s málem. Sníh byl na dosah a tak holt se stoupalo ještě dál, alespoň někteří. Ještě fotka se sněhem v červnu a pak jsme se rozdělili do třech skupin. Dana s Karlem jeli dolů stejnou cestou jakou přijeli. Zbytek skupiny pokračoval na Luční boudu a já sám samotinký ze strachu opatrně sjížděl snad největší sjezd co nás čekal. Od Výrovky dolů do Pece.

Sedlovku dolů, zadeček dozadu, pořádně se držet řídítek a nezapomenout, že kolo má i brzdy. Na Čertových schodech je budete opravdu potřebovat. Netrvalo dlouho a už jsem byl v Peci. Zde jsem měl štěstí na kavárnu Veronica přímo u cesty, kde jsem počkal na zbytek hlavní skupiny. Tam jsem se také dozvěděl o tom , že i Pavel nahoře píchl a muselo se lepit už po páté. Počasí se začalo zhoršovat a tak už po asfaltě přes Horní Maršov a Svobodu nad Úpou rychle domů. Déšť nás však při stoupání k Hoffmankám doběhl a tak jsme se zase rozdělili do dvou skupin. První durch promokla přímo do cíle, ta druhá čekala až se vše přežene v přístřešku opuštěné lyžařské boudy.

Mapa druhého dne a GPX soubor ke stažení :

https://1drv.ms/u/s!AqtWiCWdBfhlgh1t-NydanFDt8BS

DEN TŘETÍ - PIVOVAR TRAUTENBERK

Pršelo jen se lilo. Už večer nám bylo jasné, že pátek bude zajímavý. Nic pěkného, ale když se sejde parta bláznů, musí vám být jasné, že žolíky hrát nebudeme. Jirka to naplánoval spíše přes asfalt s cílem v pivovaru na Pomezních Boudách. Využili jsme krátké pauzy kdy nepršelo a vyrazili. Jenže než jsme stačili sjet dolů, chytil nás takový déšť, že jsme byli rádi za altánek před kolonádou v Jánských Lázních. Asi po čtvrt hodině déšť na chvíli ustal a mohlo se pokračovat. Ne však na dlouho. V Horním Maršově začalo pršet doopravdy a tak jsme se museli schovat v suchu tamní restaurace. Naštěstí dvanáctá rozhodla a vše se začalo otáčet k lepšímu. Déšť ustal a tak nám nic nebránilo v další cestě.

V Dolních Lysečinách jsme opustili modrou turistickou značku a pozvolna stoupali po silnici do Horních Albeřic. V okolí Albeřic se kdysi těžil vápenec. Proto zde kromě lomů vznikaly i vápenky. V jedné jednokomorové vápenné peci nedaleko cesty vzniklo i muzeum. . My pokračovali už po červenné tur. značce pod Albeřický vrch a dále kolem Lysečinských bud a přes sedlo mezi Dlouhým a Pomezním hřebenem do Malé Úpy. Malá Úpa je typicky horská obec se zachovalou květenou, svěžími loukami, pastvinami a bohatými lesy. Barokní kostel sv. Petra a Pavla patří k nejvýše položeným kostelům v Čechách. V blízkosti kostela se nachází i trosky německého letadla Junkers 52, které havarovalo před koncem války na Sněžce. Následovalo dvacetiprocentní stoupání k nejvyššímu bodu naší trasy -Pomezním Boudám nad kouzelným údolím Malé Úpy. Zde jsme také navštívili jeden z nejmladších krkonošských minipivovarů Trautenberk .

Po odpočinku nás čekal zasloužený sjezd ve společnosti horské říčky divoce se valící skalnatým korytem. Po asi dvanácti kilometrech nám však Jirka přichystal závěrečné překvapení. Jak jinak nazvat dva více jak dvacetiprocentní laufy na Rudolfově cestě kolem Pražačky. I tady pojede MTB Krakonoš. Jako bych v tom měl prsty já.😂😂 K Hoffmankám jsme tentokráte přijeli zezadu. Kola jsme nechali před boudou a pospíchali na závěrečné hodnocení do tepla zdejší hospody.

Mapa třetího dne a GPX soubor ke stažení :

https://1drv.ms/u/s!AqtWiCWdBfhlgh4A8LhPCXBv8M8e

DEN ČTVRTÝ - NÁVRAT

Poslední den jsem měl mít v režii já. Chtěl jsem využít naší polohy a nechat auto v Jaroměři. Trasa měla být jako pocta básníkovi K. J. Erbenovi. Měly být Byšičky, Milotín tedy místa kde vznikaly Svatební košile, Vodník, Polednice a mnoho dalších. Vše mělo vrcholit cestou kolem Labe přes Dvůr Králové, hospital Kuks zpátky do Jaroměře k pevnosti Josefov. Únava a špatné počasí zapříčinili naši lenost a tak cestou domů došlo alespoň na ten Kuks. Tenhle unikátní barokní komplex bývalých lázní, hospitálu s kostelem Nejsvětější trojice a původní lékárnou byl založený koncem 17. století Františkem Antonínem Šporkem. V lapidáriu se seznámíte s originály alegorií dvanácti Ctností a dvanácti Neřestí od nejvýznamnějšího českého sochaře Matyáše Bernarda Brauna. součásti hospitálu je také zahrada, ve které se pěstují bylinky, léčivé rostliny a ovocný sad

No a pak už se jelo rovnou domů. Tak co závěrem. Himlhergotdonerveter… to se fakt povedlo a jestli se ptáte jaký bylo kyselo, tak vemte nato jed, že bylo kyselý a ten bramborák moc bramborovej😂😂😂