Přesně před rokem jsme pořádali vzpomínkový den na Jirku v jehož rámci tu byla snaha o setkání na rybníku v Sobáčově. Tenkrát nám to nevyšlo a potkali jsme se až před naší klubovnou v Medlově. Tento rok jsme měli v plánu udělat za Jirku akci na velikonoce. Kvůli koroně z toho bohužel sešlo. I tak jsme pod vlivem postupného uvolňování s radostí kvitovali předsedův nápad na realizaci cyklo setkání v Dolním Bušínově. Trasy byli individuální. Nešlo tu o najeté kilometry a nastoupené metry, platilo zde více jak jindy staré heslo Pierra de Coubertina " Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se "
Nebyl bych to já, abych toho nevyužil a nenachystal něco pikantnějšího. Když se podíváte na mapu kde Dolní Bušínov leží, musí být všem jasné, že nejhezčí to tam bude přes Kančí vrch. Tak jako Karel má svoje 3hrady, tak je každoroční výjezd na nejvyšší kopec Mírovské vrchoviny mou doménou. Pro letošek jsem si nachystal několik změn. Přes cyklostezku po bývalém tělese dráhy se jelo před čtrnácti dny a tak se do Maletína postupně stoupalo údolím Mírovky. Povinná zastávka v kempu Iveta ( gulášovka je tu nejlepší😂😂 ) a krátké odpočinutí. Minulý rok jsme v okolních lesích objevovali pozůstatky pískovcových lomů, které Maletín proslavily. Byli jsme zde třikrát a z toho dvakrát se netrefili. Možná právě proto nám turisté z KČT trasu přes zimu zeleně označili a tak nebyl problém navštívit nejprve pramen U dvou Janů, který se nachází po pravé straně lesní cesty k zaniklému pískovcovému lomu. Do pískovcového masivu je zde vytesán reliéf trpaslíka.
Po necelé kilometru dojedete do největšího lomu zdejší oblasti. Kubíčkův lom je více zahryznut do svahu. Má zhruba oválný tvar a protože se těžilo více do hloubky, vzniklo v něm malé jezírko. Poblíž lomu najdete malé naučné místo i s posezením. Pískovec z lomu byl použit i na stavbu Unesco sloupu Nejsvětější Trojice v Olomouci.
Lesy v okolí Maletína jsou naprosto k sežrání. Pohyb po upravených lesních cestách byl nepopsatelný. Celý úsek od Kubíčkova lomu přes Petrušov a následný sjezd do Třebářova si všichni náramně užili. Po minulých vyjížďkách se opravdu nejednalo o nic složitého, myslím si že tahle pasáž je snadno dosažitelná pro všechny členy našeho spolku. No a jelikož jsme už byli v Čechách, čekaly nás samozřejmě výhledy do okolí Moravské Třebové. V Třebářově stojí určitě za návštěvu ruina klášterního kostela Panny Marie( lat. Corona Sanctae Mariaen ) , který stojí na konci obce, blízko železničního koridoru. Poté následovalo první ostřejší stoupání obcí Koruna na jehož konci nás čekal naprosto odzbrojující pohled na nevysoké leč strmé kopce Zábřežské potažmo Mírovské vrchoviny.
Z Koruny se krátce sjelo do nám už dobře známého Slováckého údolí odkud už ke Kanci nebylo daleko. Stoupání si užil každý po svém. Premiérového výstupu se konečně dostalo i na ženy. Po čtyřech letech stanuly na vrcholu hned dvě😁.
Moc jsme se tu nezdržovali a rychle pospíchali přes Hynčinu, Křižanov a zase Hynčinu do nedalekého Dolního Bušínova. Bohužel nám setkání znovu uniklo. Nepomohlo ani zkrácení tratě nad Bušínovem. Původně jsem zde chtěl přijet turisticky značenou cestou. Po krátké telefonické domluvě s předsedou jsme zanedlouho vyjeli k dalšímu místu setkání a to v areálu vodní elektrárny v Háji u Třeštiny. Opět došlo na zkrácení tratě a když to nešlo po turistické dolů, vzali jsme to po zelené nahoru. Rovnou do Karpat. Tak se nazývá vršek nad Krchleby, ke kterému vede kamenitá cesta na kterou stejně jako na stoupání ještě dlouho nezapomenete, ale zase ty panoramata. Ty jsou k nezaplacení😂😂😂.
Dolů už se pak jenom klesalo. Po asfaltě do Květína mnohým z nás na tachometrech padaly rychlostní rekordy. Možná právě proto většina z nich sjela až k silnici na Šumperk. Já jako jediný absolvoval ještě menší stoupání nad Slavoňovem a ke skupině se připojil znovu před Lukavicí. Háj se nakonec vynechal a když už jsme byli tak rozjetí pokračovalo se rovnou do cíle v Medlově. Nebyl by to ale výlet, kdyby nedošlo ještě na jednu vrchařskou prémii. Ta nás čekala opět u kaple sv. Rocha nad Úsovem. Moc nechybělo a králem i díky své puntíkované roušce nejlepšího vrchaře jsem mohl být já. To by však za mnou nesměla být Soňa, která můj takřka kilometrový únik v pohodě sjela a těsně před koncem k velké radosti Kamily a Jitky čekající nahoře, dotáhla až do konce 😂😂😂. Další skvělý výlet byl za námi.
Na závěr mapa a odkaz na stažení GPX :
https://1drv.ms/u/s!AqtWiCWdBfhlghd7iMwRah8Y1Yov
Všechny fotky také na Rajčeti: