Za devatero horami a devatero řekami, bylo malé království a v něm žil starý kupec se svou dcerou a ta se jmenovala Bikerka. Jednoho krásného dne se vracel kupec z trhu a do nosu ho cvrnkly tři lískové oříšky. Nebyly to obyčejné oříšky, místo šatů v něm byly ukryty tři májové výlety medlovských turistů. Jedné krásné soboty Bikerka upustila jeden oříšek na zem a pohádka mohla začít......

Tip na tento výlet jsem začal plánovat někdy před dvěma měsíci a to na základě webu loštických turistů. Na rozdíl od nich, jsem ale místo startu posunul do Konice, kde jsme se přepravili s vlakem z Červenky. Ráno zde bylo celkem chladné, foukal studenější severovýchodní vítr, ale cesta hned začala prudkým stoupáním směrem na Skřípov a tak velice brzy nám bylo teplo. Krajina kolem Skřípova byla kouzelná. Louky plné pampelišek, zalesněné vršky, sem tam opuštěná stavení a hlavně všudepřítomný klid. Také hned na úvod získával trasér plusové body.

První polovina treku byla naplánována většinou lesem. Cesty zde byly většinou asfaltové , což značně pomáhalo při nastoupávání kopečků, zdejší silně zvlněné krajiny. Přejezdy mezi cestami vedly většinou po silnicích nižších tříd a protože byla sobota, byl provoz celkem klidný.

Zhruba po patnácti kilometrech, jsme dorazili na místo, kde se cesty na Boskovice rozdělovaly. Zvolili jsme si trasu okolo Boskovické přehrady, která vedla Melkovským údolím. Průjezd jednořadou březovou alejí, která zde vznikla někdy ve třicátých letech minulého století, byla další třešnička na pomyslném dortu. Po chvíli se dojelo na rozcestí Melkov a mohla vzniknout, další společná fotka.

Dále cesta pokračovala na Vratíkov a my začali zase stoupat. V tuto chvíli se už pod námi začala objevovat Boskovická přehrada a v jednom místě se nám naskytl výhled na její hráz.

Právě na hráz mělo vést další pokračování našeho výletu. Bohužel je hráz v rekonstrukci a tak se muselo začít improvizovat. Naštěstí byl s námi i Pavel Nantl, který do puntíku uváděl trasérovy sny ve skutečnost a tak jsme nakonec navštívili Boskovice, které sice nebyly v plánu, ale mohla zde vzniknout první větší přestávka. Po ní se muselo chvíli stoupat po hlavní cestě k dalšímu cíli. Výjezdem nad město se nám naskytl další výhled na tuhle krajinu. Po pravé straně vrcholy Drahanské vrchoviny, před námi Boskovická brázda a vlevo kopce Malé Hané.

Naše další kroky vedly právě doleva, do obce Vísky a návštěva zdejšího místního minipivovaru. Ještě předtím, ale bylo potřeba vyjet další výživné stoupání od mostu nedokončené dálnice u obce Bačov na okraj Vísek. Tahle vesnice je jeden velký kopec a tak určitě bylo dobré se tady na chvíli zastavit a nabrat dalších sil. Zdejší pivo patří v porovnání s kvalitou minipivovarnictví spíše k lepšímu průměru a tak se mohlo začít ochutnávat .

Obec Vísky to není jenom minipivovar, nachází se zde i sochy mladých autorů a to jak z lipového dřeva tak i z pískovce, které stojí určitě za zhlédnutí. Přestávka přišla vhod a tak zbytek stoupání už byla hračka. Následovala jedna vesnice za druhou Pamětice, Drválovice, Vanovice, Borotín. Za zmínku stojí evangelický kostel ve Vanovicích. Tato stavba z 19 stol. vévodí panoramatu obce dodnes a je největším evangelickým kostelem na Moravě.

Zhruba po dalších patnácti kilometrech, kdy už začalo foukat proti ,se před námi objevily nám velmi známé Velké Opatovice. Tohle městečko navštěvujeme v zimních měsících v rámci pochodu " Opatovské šmajd". Jelikož nás už začal tlačit čas, tak průjezd městečka byl jen okrajovou záležitostí a hned za přejezdem se najelo na turistickou žlutou , kde vedly trasy pochodu v minulosti. U polní odbočky na Jaroměřice vznikla další fotka s nádechem " šmajdu"

Lehký pozdní oběd v Jaroměřicích , krátké zdáchnutí a mohlo se jít na finále. Ještě předtím, ale Biskupice a pak už jen pohled do Nectavského údolí, krátký sjezd do Nectavy a pak odbočka vlevo na Březinky. Hned na úvod nás uvítala dopravní značka dvanáctiprocentního stoupání. tady skončila sranda. Čtyř a půl kilometrový kopec do obce Hartinkov, která se nachází na jeho vrcholu, patří určitě k těm těžším. Nastoupaných skoro dvěsta výškových metrů bylo určitě cítit v nohách. Všichni jsme se , ale s kopcem vypořádali po svém a se ctí a tak zhruba po třičtvrtě hodině jsme se potkali před místní mysliveckou hospodou.

V tuto chvíli se hospoda právě otevírala a tak došlo na spravedlivou odměnu a navázaní přátelských kontaktů s místními občany. Snad největší hláškou byla otázka na místního hospodského jak se tady vede a ten uvedl, že moc cyklistů zde na pivko nejezdí a když už se nějaký sem tam objeví , tak uštvaný a upocený vypne na prahu dveří své hodinky a dýchavičným hlasem požádá o jednu kofolu. Doufám, že jsme touhle návštěvou dokázali, že z Hartinkova nemusí mít lidé strach a do budoucna tuhle útulnou hospůdku rádi navštíví. Také právě před ní vzniklo naše poslední společné foto.

Pak už jen sjezd k rozcestí k Vranové Lhotě a přes Doly, Jeřmaň, Loštice a Moravičany domů. V Moravičanech u Bodláka došlo k hodnocení výletu a myslím za všechny, že i přes jeho náročnost převládalo uspokojení. Jestli budete po celý týden v práci si pilně plnit svoje pracovní povinnosti, dočkáte se za týden dalšího pokračování téhle pohádky :-)))))))

https://yhnek.rajce.idnes.cz/Konice_-_Medlov_2018/