© 2023 by Nature Org. Proudly created with Wix.com

May 6, 2018

Konická pohádka

0 comments

Za devatero horami a devatero řekami, bylo malé království a v něm žil starý kupec se svou dcerou a ta se jmenovala Bikerka. Jednoho krásného dne se vracel kupec z trhu a do nosu ho cvrnkly tři lískové oříšky. Nebyly to obyčejné oříšky, místo šatů v něm byly ukryty tři májové výlety medlovských turistů. Jedné krásné soboty Bikerka upustila jeden oříšek na zem a pohádka mohla začít......

 

Tip na tento výlet jsem začal plánovat někdy před dvěma měsíci a to na základě webu loštických turistů. Na rozdíl od nich, jsem ale místo startu posunul do Konice, kde jsme se přepravili s vlakem z Červenky. Ráno zde bylo celkem chladné, foukal studenější severovýchodní vítr, ale cesta hned začala prudkým stoupáním směrem na Skřípov a tak velice brzy nám bylo teplo. Krajina kolem Skřípova byla kouzelná. Louky plné pampelišek, zalesněné vršky, sem tam opuštěná stavení a hlavně všudepřítomný klid. Také hned na úvod získával trasér plusové body.

 

První polovina treku byla naplánována většinou lesem. Cesty zde byly většinou asfaltové , což značně pomáhalo při nastoupávání kopečků, zdejší silně zvlněné krajiny. Přejezdy mezi cestami vedly většinou po silnicích nižších tříd a protože byla sobota, byl provoz celkem klidný.

 

Zhruba po patnácti kilometrech, jsme dorazili na místo, kde se cesty na Boskovice rozdělovaly. Zvolili jsme si trasu okolo Boskovické přehrady, která vedla Melkovským údolím. Průjezd jednořadou březovou alejí, která zde vznikla někdy ve třicátých letech minulého století, byla další třešnička na pomyslném dortu. Po chvíli se dojelo na rozcestí Melkov a mohla vzniknout, další společná fotka.

 

 

 

Dále cesta pokračovala na Vratíkov a my začali zase stoupat. V tuto chvíli se už pod námi začala objevovat Boskovická přehrada a v jednom místě se nám naskytl výhled na její hráz.

 

Právě na hráz mělo vést další pokračování našeho výletu. Bohužel je hráz v rekonstrukci a tak se muselo začít improvizovat. Naštěstí byl s námi i Pavel Nantl, který do puntíku uváděl trasérovy sny ve skutečnost a tak jsme nakonec navštívili Boskovice, které sice nebyly v plánu, ale mohla zde vzniknout první větší přestávka. Po ní se muselo chvíli stoupat po hlavní cestě k dalšímu cíli. Výjezdem nad město se nám naskytl další výhled na tuhle krajinu. Po pravé straně vrcholy Drahanské vrchoviny, před námi Boskovická brázda a vlevo kopce Malé Hané.

Naše další kroky vedly právě doleva, do obce Vísky a návštěva zdejšího místního minipivovaru. Ještě předtím, ale bylo potřeba vyjet další výživné stoupání od mostu nedokončené dálnice u obce Bačov na okraj Vísek. Tahle vesnice je jeden velký kopec a tak určitě bylo dobré se tady na chvíli zastavit a nabrat dalších sil. Zdejší pivo patří v porovnání s kvalitou minipivovarnictví spíše k lepšímu průměru a tak se mohlo začít ochutnávat .

 

Obec Vísky to není jenom minipivovar, nachází se zde i sochy mladých autorů a to jak z lipového dřeva tak i z pískovce, které stojí určitě za zhlédnutí. Přestávka přišla vhod a tak zbytek stoupání už byla hračka. Následovala jedna vesnice za druhou Pamětice, Drválovice, Vanovice, Borotín. Za zmínku stojí evangelický kostel ve Vanovicích. Tato stavba z 19 stol. vévodí panoramatu obce dodnes a je největším evangelickým kostelem na Moravě.

 

Zhruba po dalších patnácti kilometrech, kdy už začalo foukat proti ,se před námi objevily nám velmi známé Velké Opatovice. Tohle městečko navštěvujeme v zimních měsících v rámci pochodu " Opatovské šmajd". Jelikož nás už začal tlačit čas, tak průjezd městečka byl jen okrajovou záležitostí a hned za přejezdem se najelo na turistickou žlutou , kde vedly trasy pochodu v minulosti. U polní odbočky na Jaroměřice vznikla další fotka s nádechem " šmajdu"

 

Lehký pozdní oběd v Jaroměřicích , krátké zdáchnutí a mohlo se jít na finále. Ještě předtím, ale Biskupice a pak už jen pohled do Nectavského údolí, krátký sjezd do Nectavy a pak odbočka vlevo na Březinky. Hned na úvod nás uvítala dopravní značka dvanáctiprocentního stoupání. tady skončila sranda. Čtyř a půl kilometrový kopec do obce Hartinkov, která se nachází na jeho vrcholu, patří určitě k těm těžším. Nastoupaných skoro dvěsta výškových metrů bylo určitě cítit v nohách. Všichni jsme se , ale s kopcem vypořádali po svém a se ctí a tak zhruba po třičtvrtě hodině jsme se potkali před místní mysliveckou hospodou.

 

 

V tuto chvíli se hospoda právě otevírala a tak došlo na spravedlivou odměnu a navázaní přátelských kontaktů s místními občany. Snad největší hláškou byla otázka na místního hospodského jak se tady vede a ten uvedl, že moc cyklistů zde na pivko nejezdí a když už se nějaký sem tam objeví , tak uštvaný a upocený vypne na prahu dveří své hodinky a dýchavičným hlasem požádá o jednu kofolu. Doufám, že jsme touhle návštěvou dokázali, že z Hartinkova nemusí mít lidé strach a do budoucna tuhle útulnou hospůdku rádi navštíví. Také právě před ní vzniklo naše poslední společné foto.

 

Pak už jen sjezd k rozcestí k Vranové Lhotě a přes Doly, Jeřmaň, Loštice a Moravičany domů. V Moravičanech u Bodláka došlo k hodnocení výletu a myslím za všechny, že i přes jeho náročnost převládalo uspokojení. Jestli budete po celý týden v práci si pilně plnit svoje pracovní povinnosti, dočkáte se za týden dalšího pokračování téhle pohádky :-)))))))

 

https://yhnek.rajce.idnes.cz/Konice_-_Medlov_2018/

 

New Posts
  • Vzpomínáte jak jsme to sobotní mrazivé ráno před informačním centrem v Rapotíně turistickou sezónu začínali? Uběhlo to jak ta voda. Během roku máme za sebou mnoho zajímavých výletů a měl tu být ten poslední. Nakonec jsme na oficiální ukončení sezóny jeli čtyři. Od rána sice foukal silnější vítr, ale naštěstí byl jižní a tak bylo na polovinu listopadu celkem teplo. Výlet měl být náročný na organizaci. Start a cíl pochodu byl na ulici 17. listopadu. Doporučené trasy vedly přes Litovelské Pomoraví a v oblasti kolem sv. Kopečku. Den předtím se mi podařilo domluvit přesun autobusem na Kopeček spolu s kamarády z Velkých Opatovic. Nebyl bych to já, abych do trasování pochodu nezasáhl a nechci se pořád jenom chválit, ale myslím si, že se to náramně povedlo. Po vystoupení z autobusu jsme se z kamarády rozloučili a vydali na nedaleké návrší Jana Pavla 2 před baziliku Nanebevzetí Panny Marie. Tam muselo vzniknout první společné foto. Odtud vedly naše kroky před bránu zdejší zoologické zahrady. Tady začínal zelený okruh. Jeden z mála co tady můžete najít. Ten nás dovedl po třech kilometrech před telekomunikační věž v Radíkově. Terén stezky byl doslova MTB. Už vidím jak si tady příští rok zařádíme. Mysleli jsme si, že se dostaneme na věž. Ta zůstala však bohužel zavřena a tak jsme se alespoň občerstvili v chatě Pod věží. Dále se pokračovalo po zelené turistické značce přes Radíkov kolem Lošovského potoka do Velké Bystřice. Cesta vedla minimálně po asfaltě. Čekal nás většinou terén a kolem dokola nás čekalo mnoho zajímavých míst. Po celou dobu svítilo sluníčko, no a protože se vlastně scházelo k Olomouci byla trasa opravdu nenáročná. Ten správný adrenalin přišel až na úplný závěr a to když jsme se rozhodli stihnout vlak z Velké Bystřice na Olomouc. Nikdo jsme nevěděli kam běžíme, přesto nás předseda přesvědčil o svých fyzických kvalitách kdy odjíždějící vlak dostihl a na minutku zdržel, abychom v klidu nastoupili. V cíli nás čekala odměna v podobě pamětních listů a keramických medailí. S pocitem dobře odvedené práce jsme se potom přesunuli do nedaleké Kozlovny, kde si Mates dal zaslouženého hamburgera. A protože jsme žádný puchýř neměli, tak můžeme v klidu pokračovat dál. V prosinci nás čeká Mikulášský pochod a tradiční akce na Bouzově a to mi věřte, že letos bude zajímavá :-)) Všechny fotky také na Rajčeti : https://www.rajce.net/a16469436
  • Už potřetí se pořádala turistika spojená se svatomartinskou husou. Po Úsově a Zábřehu jsme se přesunuli na Litovelsko. Bývá zvykem, že na tomhle putování nejde ani tak o nastoupané metry. Důraz je kladen spíše na pohodu a gurmánské zážitky. V dubnu při tradičním cyklo výjezdu na zahájení sezóny do Haček u Konice, jsme jeli přes Rampach nedaleko Choliny a jelikož je tato obec turisticky nesmírně zajímavá, začal jsem pracovat na myšlence sem letošní husu posunout. Do karet mi hrálo i otevření nové restaurace na rybníku v Sobáčově. Nakonec jsme však skončili v historickém zájezdním hostinci na Stopce a nebylo to vůbec špatné. S organizací akce mi tentokráte velkou měrou pomohl i Jirka Obšel, který má k tomuto kraji rodinné vazby. Zajistil návštěvu zdejšího kostela Nanebevzetí Panny Marie. Jen škoda, že paní která nám měla o historii kostela něco říct, bohužel nemohla. I tak byla tato návštěva nesmírně zajímavá. Večerní déšť ustával a my se pomalu vydali na cestu po modré turistické značce na Loučku. Asi po kilometru dojdete k Cholinskému dvorku. Nedaleko se nachází myslivecká chata na Skalce u které letos vzniklo vyhlídkové místo s panoramatickou fotografií. Slibovaný Keprník jsme sice neviděli, rozhodně se sem ještě vrátíme. Doteď to byla pohoda, hned za Dvorkem se muselo do lesa a tam už to začalo být zajímavé. Mokro a bláto se stalo samozřejmostí. Po chvíli přišla první zastávka u stylizované jeskyně se soškou Panny Marie Lurdské, místo zastavení poutníků jdoucích ke Svaté vodě. Zde se rozdělaly i první láhve se Svatomartinským vínem. Muselo se dál, ale naštěstí těch zajímavých míst zde bylo víc jak dost. Tou nejzajímavější byl již zmíněný léčivý pramen Svaté vody opředený různými pověstmi. Obec Cholina tohle místo na jaře upravila a umístnila jsem i informační tabule. Někteří z nás našli odvahu a z plecháčku u pramene se napili. Snad jim zdraví slouží :-)) Stoupání na Rampach nebylo náročné. Potíže nám dělali snad jen následky polomů. Po pár metrech jsme minuli dobře schovaný pomník legionářů no a než jsme se nadáli byl tady Rampach. Ještě loni byl vrchol označen ne jenom geodetickou tyčí, ale i tabulkou s nápisem Rampach a informací o nadmořské výšce 418 m.n.m. Dnes je vše minulostí, tyč tu sice je, zato po tabulce zůstal jen pahýl. Díky kůrovcové a větrné kalamitě je vrch úplně odlesněn. Za slunečných dní odsud musí být krásný výhled na kopce Nízkého Jeseníku ( Vysoká Roudná ). Sobota však byla hodně mlhavá a tak výhled byl takřka nulový. Po cestě jsem si všiml zvláštního značení na stromech. Oficiální turistické značky zde nenajdete, ale zdejší nadšenci to tu kdysi přece jenom označili. Červená tečka s bílou šipkou vás provede kolem Rampachu a modrou se projdete kolem zatopeného lomu v Nové vsi. Určitě neminete i dech beroucí vyhlídku na lom i zájezdní hostinec na Pindě. V Nové Vsi zase zaúřadoval Jirka a přichystal si pro nás překvapení s malým občerstvením. Zejména holkám přišla krátká přestávka v teple náramně vhod. Čas nás začal nemilosrdně tlačit. Nabízela se možnost zaimprovizovat a cestu si zkrátit. To bychom ale přišli o další velmi zajímavé místo nad Chudobínem. Parduska je takový kopec nekopec, ale s výhledem jako hrom. Nepřehlédnutelný lichtenštejský zámek v Nových Zámcích, kostel v Medlově a nad ním se vypínají kopce Nízkého a Hrubého Jeseníku. Dokonce je viditelný i Kralický Sněžník a když má člověk štěstí tak prý i Orlické hory. K tomuto místu se váže i mnoho pověstí a vedla tudy kdysi i cesta na Konici. Po té se také scházelo dolů do Chudobína a zbytky cesty byly nepřehlédnutelné. https://olomouc.rozhlas.cz/kopec-parduska-je-vyhlidkou-pohrebistem-vojaku-i-povestmi-opredenou-davnou-6376272 Chudobín není známý jen třemi kostely. Je zde postavený i zámek s novorenesančními prvky. Je chráněn jako Kulturní památka ČR. V dnešní době bohužel patří do soukromých rukou a tak pomalu začíná chátrat i s přilehlou zámeckou zahradou. Snad ho mine osud zámku v Dlouhé Loučce a nebude se zachraňovat až minutu po dvanácté. Finále bylo za dveřmi. Ke Stopce to bylo co by kamenem dohodil a tam na nás čekala do křupava upečená husička a jako návdavek kaldoun, husí játýrka s toastíkem a na závěr moučník, který kuchař nazval poprávu orgasmus. Kalorie co jsme po cestě ztratili, byly zase zpátky. Pošmourný, ale nakonec zajímavý výlet byl za námi. No a ještě tradičně na závěr všechny fotky. Ty jsem tentokrát připravil spolu s Pavlem Ulrichem. Tak pěknou zábavu : https://www.rajce.net/a16460193