41. ročník turistického pochodu „Konické štrapáce“ je za námi. Poprve jsme se do Konice vypravili autobusem. V sobotu ráno čekalo na medlovské návsi 22 natěšených turistů. Pravda, čekalo o něco déle, než bylo plánováno. Díky malému organizačnímu zádrhelu, který se naštěstí podařilo vyřešit, však byli u odjezdu autobusu včas i notoričtí nestíhači.
Autobus se vydal směr Kladky a Konice. Z Kladek totiž vyrazila 7 členná skupina, která si zvolila individuální trasu dlouhou 22 km, kterou připravil místopředseda (o dojmy se jistě Hynek podělí brzy sám). Dalších 15 turistů si vybralo trať dlouhou 10 km, která byla jednou z tras, kterou připravili pořadatele z KČT TJ Spartak Přerov pod vedením nestora turistiky Olomouckého kraje pana Stanislava Dostála. Start a cíl pochodu byl v restauraci „Na bytovkách“ v Konici. Po zaregistrování a občerstvení jsme vyrazili po žluté turistické značce na trať pochodu. První kilometr vedl přes město. Jakmile jsme prošli pod krásným železničním viaduktem z roku 1888, blížili jsme se k okraji Konice. Terén se začal zvedat a my jsme kochali pěknými výhledy na město. To už jsme se přicházeli k lesu, kterým vedla poměrně velká část pochodu do obce Runářov. V obci jsme se těšili na nějaké občerstvení. Kontrola byla totiž u místního obchodu a hospůdky. Bohužel ani jedno nebylo otevřené. Obchod majitelka zavřela chvíli před naším příchodem. Bylo to opravdu podivné, když jsme viděli, kolik turistů se na kontrole u obchodu postupně vystřídalo. Nebyl to však jediný negativní zážitek z této obce. Už jsme se zúčastnili mnoha turistických akcí a vždy jsme se setkali se vstřícnými a pohodovými lidmi. Tady se však našel i opačný případ. Jedna z našich turistek, v dobré víře, upozornila skupinu starších turistů, že se jdou špatně. Odezvou jí bylo: „Starejte se o sebe paní“!!! Zakroutili jsme hlavami nad tímto jednáním, ale dobrou náladu nám to nemohlo pokazit. V obci jsme si prohlédli dřevěnou zvonici z roku 1739 a malý rybník, kde byly nádherné lotosové květy. Po malém občerstvení z vlastních zásob jsme pokračovali loukami do obce Křemenec. To už jsme šli po zelené turistické značce. Z obce Křemenec vedla trasa chvíli po silnici. Další část, až do Konice k zámku, pak vedla kolem rybníků v lokalitě „Na střelnici“. K zámku jsme přišli před 13. hodinou. Chvíli jsme počkali na otevření infocentra a pak nakoupili suvenýry. Nezapomněli jsme udělat společnou fotku skupiny u zámku před velkou sekyrkou. Někteří z nás se pak vydali na prohlídku zámku a muzea. Zbytek se vydal do cíle, kde jsme měli pro všechny naše turisty zamluvené porce řízků. V cíli jsme obdrželi diplomy a suvenýry k pochodu, obsadili místa u stolů a šli si pro objednané řízečky. Naše nahlášení způsobilo v kuchyni poměrně velkou paniku. Paní vedoucí nás sice ubezpečovala, že je vše v pořádku, ale činy tomu neodpovídali. Naše skupina dostávala porce v rozpětí 1 hodiny a 20 minut. Ale ani to nám nemohlo pokazit dobrou náladu. Před půl čtvrtou dorazila skupina z Kladek. Také ta se dočkala svých vysněných řízečků a ve čtyři jsme tedy mohli vyjet domů. O zábavu v autobuse se staral náš D.J., který nyní hudbu vyměnil za mluvené slovo. Cesta tím opravdu rychle uběhla a my se loučili na provizorní autobusové zastávce u Kotrašového. O další zážitky se brzy podělí také Hynek. Já za skupinu A (nebo B ?) mohu konstatovat, že jsme si turistiku okolo Konice opravdu užili. Nezbývá se těšit na další akce…
Konečně jsem se i já dostal k mému článku. Skupina B zvolila tenhle rok úplně odlišnou trasu, která sice nebyla určena pořadatelem, ale po vzájemné domluvě byla akceptována. Díky našemu autobusovému zájezdu se nám naskytla možnost využít téhle situace a těch dvacet kilometrů pojmout trošku jinak. Start byl v nám už známých Kladkách. Hned ze startu nás čekalo menší stoupání na konec obce zvané Vyšehrad. Zde také vzniklo ve stínu lípy také naše úvodní foto.
Dále se vyrazilo po modré turistické objevovat neznámé zákoutí této krajiny. Cesta do Nectavy vedla údolím kde kdysi byla cesta, které tyhle obce přímo spojovala. Údolí patří do přírodního parku Bohdalov- Hartinkov a najdete v něm jak výškové kříže, tak povalené památníčky či vyschlé studánky. Právě u toho památníčku se nacházela tabule, která místní historii objasňovala.
Po šesti kilometrech jsme vyšli na silnici vedoucí do Konice. Tímto úsekem se už mnohokrát projíždělo a ještě mnohokrát projíždět bude a tak můžete jenom hádat kam Vás místopředseda na fotce posílá:-))))
Zde modrá pokračovala ostrým stoupáním směrem na Jaroměřice. Těsně před vrcholem na Hrubém kole, se měla nacházet zřícenina hradu Plankenberg. Tu se nám objevit bohužel nepovedlo, zato Hrubé kolo se přehlídnout nedalo. Ačkoli to není nejvyšší místo, přesto naši fyzičku dokázalo kvalitně prověřit. Jenom škoda, že před námi nešel nějaký dřevorubec, který by ve svém volném čase párkrát nastartoval svou milovanou " stilku" a pohled z vyhlídky nedaleko vrcholu mohl být ještě krásnější. Náladu nám to však zkazit nedokázalo, můžete se přesvědčit.
To už se blížily Jaroměřice. I zde jsme už mnohokrát zavítali. Tentokrát jsme však do obce přicházeli od Zálesí. Za lesem nedaleko Jaroměřic se nacházel Biskupický potok u kterého nebyla jenom křižovatka turistických tras, ale stál zde i pomník letců, kterých se v tohle okolí nachází bohužel až moc. Letové podmínky po válce zde nebyly asi ideální. Dalším společným foto, jsme alespoň učinili pietu.
Tlačil nás čas a jelikož naše skupina byla zodpověná vůči ostatním, musela se oželit návštěva Jaroměřic. To už se pokračovalo po červené směrem na Konici. Jak víte červená značí významné dálkové trasy a svému významu zde naplno dostála. Krásná procházka lesy Drahanské vrchoviny, proti proudu Biskupického potoka. Každé otočení nás uvádělo do němého úžasu. Hluboké rokle, zalesněné svahy a všude přítomný klid a pohoda. Ostrý vrch je také výzva.
Zhruba v půli cesty nás čekala naše první zastávka a to v jedné z nejvýše položených obcí Drahanské vrchoviny Šubířově. Těsně před obcí první panoráma ( to nejsou Krušné hory).
Šubířov je obec z bohatou historií. S tou jsme se obeznámili díky naučné tabuli nacházející se nedaleko hospůdky u Huberta, kde jsme také o ní chvilku diskutovali. S obcí jsme se rozloučili Slámovou louží, vodní plochou vybudovanou na místě bývalých rašelinišť. Do cíle zbývalo už jen několik kilometrů a těsně před Konicí na rozcestí Březina se červená spojila se žlutou, po které ráno procházela i skupina A.
Co říci před poslední fotkou, jenom snad to, že každá návštěva konicka se dá jednoznačně popsat a to slovy
Z POHÁDKY DO POHÁDKY.
Všechny fotky také na :
http://yhnek.rajce.idnes.cz/Kladky_-_Konice_2018/