Lednicko – valtický areál je nejrozsáhlejší krajinný celek v Evropě. Od roku 1996 je zapsán jako součást světového a kulturního dědictví UNESCO. Jeho rozloha je 283 km2. Jedná se o komplex převážně loveckých zámečků, vyhlídek a různých krajinotvorných prvků. Těch bylo 16. Dnes je jich o jeden méně. Katzelsdorfský salet byl v 50. letech 20. století zbořen, protože se nacházel v přísně střeženém hraničním pásmu. O výstavbu se zasloužili majitelé panství, Lichtenštejnové. Podobné, i když ne tak honosné krajinné prvky, nechali stejní majitelé postavit také blízko nás, v okolí Mladče a Nových Zámků, kam rádi jezdíme na výlety na kole a na procházky. Ne jinak tomu je u Lednicko – valtického areálu. Každý z nás tam byl asi několikrát. Kde je to možné, projeli jsme areál na kole, pěšky však nikoliv. A to byl ten důvod, proč jsme naplánovali letošní podzimní turistický zájezd právě tam. Přece jen, díky pěší turistice je možné vnímat tu nádheru, zase jinak. Takovou třešničkou na dortu bylo, že v cíli naší trasy, ve Valticích, bylo tradiční Valtické vinobraní.

Jsem rád, že se tento nápad ujal a v sobotu 1.10.2022 nabralo 48 turistů směr Lednice, kde byl start naší trasy, dlouhé cca 15 km. Do Lednice jsme dojeli před desátou hodinou. Po výstupu z autobusu se skupina ihned roztrhala na několik menších skupinek. Někteří si šli prohlédnout zámek, někteří jen zámeckou zahradu, někteří vyzkoušeli pivko v Lednickém pivovaru. Všichni pak vyšli na plánovanou trasu, na které nás čekalo 5 krajinotvorných prvků, jedna vyhlídka a také nově upravená lázeňská kolonáda v Lednici. Ta byla naší první zastávkou po prohlídce zámku, zámecké zahrady a ………. Na kolonádě je několik zajímavých prvků. Fontány, vodotrysk, amfiteátr a další prvky a stavby. Vše je zakomponováno do pěkného a příjemného celku. Pomyslným ukončením kolonády a také vstupem do krajinného celku mezi Lednicí a Valticemi je vyhlídková věž „Lednická kolonáda“ . Od vyhlídkové věže jsme se vydali k Mlýnskému rybníku nad kterým se tyčí první ze staveb, které nás na naší trase čekaly. Apollonův chrám. Ten byl postavený v roce 1819. Nahoře je vyhlídková terasa, z které je pěkný rozhled na rybníky a nejen na ně. Od chrámu jsme pokračovali po tzv. Knížecí cestě. Ta nás dovedla k hospodářskému statku „Nový dvůr“. Ten byl postavený v letech 1809-10. Měl sloužit k chovu ovcí. Od roku 1981 se na statku chovají koně. Nás však místo koní přivítali běžci. Zrovna se tu pořádal Svatováclavský běh. V místě běžeckého mumraje jsme se dlouho nezdrželi a pokračovali k dalšímu cíli na naší trase. Chrámu u Tří Grácií. Jedná se o klasicistní letohrádek. Postaven byl v první čtvrtině 19 století. Před letohrádkem je umístěno sousoší tří Charitek – řeckých bohyní krásy a půvabu. I zde bylo rušno. To bylo způsobeno možností ochutnání místních vín a burčáku. Tady jsme se už zdrželi déle. Po občerstvení jsme pokračovali, stále po Knížecí cestě , ke Kapli Svatého Huberta. Neogotická kaple byla postavená v roce 1855. U kaple se konaly slavnostní mše před zahájením lovu na den Svatého Huberta. Další stavbou na naší trase byl Randezvous (Dianin chrám). Klasicistní zámeček byl postavený v roce 1812. Stavba má podobu římského vítězného oblouku. Je zasvěcený bohyni lovu, Dianě. Sloužil jako místo setkávání panstva při loveckých vyjížďkách. Jako místo setkávání slouží místo dodnes. Randezvous je výchozím místem pro vstup do parku od Valtic. Tím jsme se přiblížili k cíli naší cesty. Ještě nás čekaly poslední 3 km. Z půlky lesním terénem, z půlky městem. Jak jsme se blížili k centru, přibývalo také lidí. Valtické vinobraní každoročně přiláká mnoho účastníků. Hlavní centrum vinobraní bylo na valtickém náměstí. Na náměstí probíhal kulturní program. Za vstup se platilo 500 Kč. Náměstí jsme tedy minuli a směřovali za svým plánovaným cílem. Do vinařského podniku Chateau Valtice, kde byl také kulturní program, včetně bohatého občerstvení. Odjezd byl naplánovaný na 18 hodin. Měli jsme tedy téměř tři hodiny na dokonalé nasátí atmosféry Valtického vinobraní, přímo v centru největšího výrobce vína ve Valticích. Nabídka vín, burčáku a jídla byla výborná. Obtěžkaní nákupy jsme, před šestou, vyšli k autobusu. To se již začalo kazit počasí a začalo poprchávat. Právě včas jsme se „nalodili“ a vyjeli domů.

Výlet do Lednicko – Valtického areálu nezklamal. Ke spokojenosti určitě přispělo také příjemné počasí Babího léta. Několik let za sebou jezdíme, v tomto čase, do oblasti, kde se pěstuje víno. Několikrát to bylo na Pochod Slováckými vinohrady do Podluží. Pak následovala Pálava, loni Podyjí a letos Lednicko – Valtický areál s Valtickým vinobraním. Příští rok se do oblasti, kde se pěstuje víno vydáme zase. Kam to bude? To je zatím tajemství. Ale už nyní vám mohu slíbit, že se máte na co těšit.