Pamatujete, tahle slova nám často říkal Jirka Zatloukal, aby rozptýlil naše obavy o vývoji počasí a budete se divit nám to zase vyšlo. Letošní velikonoce právě byly z pohledu počasí opravdové svátky jara. Už od začátku týdne šly teploty postupně nahoru, aby právě v pátek a sobotu dosáhly maxima. K tomu se ještě utišil i silný vítr, který nás otravoval delší dobu a tak nic nebránilo tomu někam vyrazit. Měli jsme v plánu navštívit opět po roce Severomoravskou chatu nad Hanušovicemi, ale nakonec se vyrazilo do okolí Starého Města pod Sněžníkem.

Jako místo startu jsme si zvolili Ramzovské sedlo. Měli jsme zjištěno, že je zde otevřená chata a tak došlo na tradiční ranní kávičku. Poté jsme nabrali směr Petříkov. Tady jsme se mohli na vlastní oči přesvědčit jaká je turistika byznys. Penzion kam se podíváte. Z Petříkova sice vede na chatu Paprsek červená turistická značka, ale tenhle rok se bude hodně improvizovat a tak došlo k malé úpravě. Vyrazilo se po modré značce směrem na Smrk. Zhruba po dvou kilometrech na rozcestí U černého potoka jsme modrou opustili a dále pokračovali kolem Liščí hory na Paprsek. Mnozí z Vás měli obavy, že po letošní na sníh bohaté zimě tu bude sníh. Mohu jen potvrdit, že jste se nemýlili. Sněhu bylo opravdu dost. Naštěstí se jednalo o běžkařskou trasu a tak byla cesta upravená.

Nedaleko Liščí hory třista metrů stranou od cesty se nachází Laďova vyhlídka, z které můžete obdivovat krásy severního hřebenu Hrubého Jeseníku. Cesta sem však byla díky sněhu celkem složitá a nakonec jsme tam zamířili jen já s Karlem. Nebyli jsme zde však sami, ten den přilákalo počasí do hor spoustu lidí a tak jsme překvapili mladou dvojici kochající se krásným výhledem. Fotka byla nutnost.

To už se blížila Císařská lovecká bouda u které jsme se znovu vrátili na červenou turistickou. Notoricky známé místa Rampa, Trkač, Palaš a už tu před námi byla chata na Paprsku. Stylová horská chata s vyhlášenými borůvkovými knedlíky láká po celý rok množství turistů a nejinak tomu bylo i dnes. Naštěstí se dalo sedět na terase a nic tedy nebránilo tomu ty denně čerstvé, s velkou náplní borůvek ze zdejších lesů, sypané kakaem a polité rozpuštěným máslem knedlíky ochutnat. Fotka před kaplí sv. Kryštofa a mohlo se jít dál, vždyť jsme byli teprve tak v jedné třetině pochodu.

http://www.paprsek.cz/

Druhá třetina začínala dále po červené turistické značce. Tuhle část jsme moc neznali. Čekali nás dvě turistické boudy. Medvědí a Růžová. No a právě u té Růžové jsme se setkali s kladkostrojem, který zřejmě využívají myslivci k manipulaci s ulovenou zvěří a k jejímu vyvrhování. Díky odstavenému autu bez poznávacích značek a zamčené boudě budilo tohle místo dojem jako by tu přebýval nějaký psychopat a masový vrah. Ihned pohotově jsme začali mluvit o novém filmu " Záhada Růžové boudy ". Jinak cesta byl dále spíše sněhová a díky vysoké teplotě začala být už i nepříjemná. Změna nastala až u Aloisova pramene. Ke sněhu se přidaly i potůčky odtávajícího sněhu a tak na ostré stoupání ke státní hranici budou ještě dlouho všichni vzpomínat.

Hustým lesem s podrostem borůvčí jsme asi jeden kilometr šli po státní hranici. Vede tudy i zelená turistická značka, která by Vás dovedla na Kladské sedlo a dále na Kralický Sněžník. Bylo to tu bez přehánění jako v pohádce. U rozcestníku Chlupenkovec vznikla titulní fotka článku a nedaleko něj, jsme ve sněhové pokrývce zapálili za Jirku svíčku. To už jsme pomalu blížilo finále a čekala nás poslední třetina výletu. Sněhu začalo pomalu ubývat a tak se zrychlilo i naše tempo. V tuhle chvíli nás totálně uzemňovaly pohledy na sluncem zalitý masiv Kralického Sněžníku. To jsme, ale ještě nevěděli co na nás čeká. Po vyjití z lesa nedaleko rozcestí Kunčická hora se před námi otevřela ryzí divočina. Hromady kamení na pastvinách nás upozornili na to, že zde v minulosti stály nějaké domy. Kamenů a hromad postupně přibývá a až mě zaráží, jaké jsou to leckdy ohromné kusy. Samozřejmě jde o bývalou vesnici, tady v tomto případě původní horní konec předválečných Kunčic.

https://www.turistika.cz/mista/zanikle-kuncice/detail

Před námi už byl kunčický ski areál . Fotilo se naplno a ani jsme si nevšimli, že finále je tady. To proběhlo na žluté turistické značce v sedle Krupná. Jen si to představte za námi Kralický Sněžník a před Vámi se otevře pohled na hřeben Hrubého Jeseníku s majestátním Pradědem vzadu. Jakoby na tu krásu zezadu dohlížel. V údolí Kunčice a Staré Město už bylo nadohled. Posadili jsme se tedy na trávu a při malém občerstvení proběhla kochací čtvrthodinka. Nádhera !!!

Tam by se dalo sedět snad pořád. Čas však byl neúprostný a muselo se jít dál. Nad kunčickými sjezdovkami se začalo klesat do Starého Města. Ještě jsme minuli Bělíčkův statek.

A už tu bylo Staré Město. Bohužel nás tady dohonil pan Bludišták a tak místo žluté jsme do města pospíchali po silnici do Polska. Nakonec se to ukázalo jako fantastická volba. Staré Město pod Sněžníkem je symbol mládí snad pro všechny uničováky. Místní rekreační objekt Uničovka, kdysi patřil strojírenskému gigantu Unex a právě zde jsme všichni zažili povinné lyžařské výcviky. Jakoby se tu zastavil čas, při vstupu do chaty z nás doslova tryskalo nadšení. Ten den jsme nemohli zakončit lépe. Dobrou náladu jsme si přinesli i do vlaku, který nás bezpečně přepravil domů. Další skvělý výlet byl za námi.

Všechny fotky také na :

https://yhnek.rajce.idnes.cz/Velikonocni_vychazka_-_Ramzova%2C_chata_Paprsek%2C_rozcesti_Chlumenkovec%2C_Stare_Mesto_pod_Sneznikem_-_Turiste_Medlov_2019/