© 2023 by Nature Org. Proudly created with Wix.com

Apr 22

Nám to vždycky vyjde .....

0 comments

Edited: Apr 23

Pamatujete, tahle slova nám často říkal Jirka Zatloukal, aby rozptýlil naše obavy o vývoji počasí a budete se divit nám to zase vyšlo. Letošní velikonoce právě byly z pohledu počasí opravdové svátky jara. Už od začátku týdne šly teploty postupně nahoru, aby právě v pátek a sobotu dosáhly maxima. K tomu se ještě utišil i silný vítr, který nás otravoval delší dobu a tak nic nebránilo tomu někam vyrazit. Měli jsme v plánu navštívit opět po roce Severomoravskou chatu nad Hanušovicemi, ale nakonec se vyrazilo do okolí Starého Města pod Sněžníkem.

 

Jako místo startu jsme si zvolili Ramzovské sedlo. Měli jsme zjištěno, že je zde otevřená chata a tak došlo na tradiční ranní kávičku. Poté jsme nabrali směr Petříkov. Tady jsme se mohli na vlastní oči přesvědčit jaká je turistika byznys. Penzion kam se podíváte. Z Petříkova sice vede na chatu Paprsek červená turistická značka, ale tenhle rok se bude hodně improvizovat a tak došlo k malé úpravě. Vyrazilo se po modré značce směrem na Smrk. Zhruba po dvou kilometrech na rozcestí U černého potoka jsme modrou opustili a dále pokračovali kolem Liščí hory na Paprsek. Mnozí z Vás měli obavy, že po letošní na sníh bohaté zimě tu bude sníh. Mohu jen potvrdit, že jste se nemýlili. Sněhu bylo opravdu dost. Naštěstí se jednalo o běžkařskou trasu a tak byla cesta upravená.

 

 

 

Nedaleko Liščí hory třista metrů stranou od cesty se nachází Laďova vyhlídka, z které můžete obdivovat krásy severního hřebenu Hrubého Jeseníku. Cesta sem však byla díky sněhu celkem složitá a nakonec jsme tam zamířili jen já s Karlem. Nebyli jsme zde však sami, ten den přilákalo počasí do hor spoustu lidí a tak jsme překvapili mladou dvojici kochající se krásným výhledem. Fotka byla nutnost.

 

 

 

To už se blížila Císařská lovecká bouda u které jsme se znovu vrátili na červenou turistickou. Notoricky známé místa Rampa, Trkač, Palaš a už tu před námi byla chata na Paprsku. Stylová horská chata s vyhlášenými borůvkovými knedlíky láká po celý rok množství turistů a nejinak tomu bylo i dnes. Naštěstí se dalo sedět na terase a nic tedy nebránilo tomu ty denně čerstvé, s velkou náplní borůvek ze zdejších lesů, sypané kakaem a polité rozpuštěným máslem knedlíky ochutnat. Fotka před kaplí sv. Kryštofa a mohlo se jít dál, vždyť jsme byli teprve tak v jedné třetině pochodu.

http://www.paprsek.cz/

 

 

Druhá třetina začínala dále po červené turistické značce. Tuhle část jsme moc neznali. Čekali nás dvě turistické boudy. Medvědí a Růžová. No a právě u té Růžové jsme se setkali s kladkostrojem, který zřejmě využívají myslivci k manipulaci s ulovenou zvěří a k jejímu vyvrhování. Díky odstavenému autu bez poznávacích značek a zamčené boudě budilo tohle místo dojem jako by tu přebýval nějaký psychopat a masový vrah. Ihned pohotově jsme začali mluvit o novém filmu " Záhada Růžové boudy ". Jinak cesta byl dále spíše sněhová a díky vysoké teplotě začala být už i nepříjemná. Změna nastala až u Aloisova pramene. Ke sněhu se přidaly i potůčky odtávajícího sněhu a tak na ostré stoupání ke státní hranici budou ještě dlouho všichni vzpomínat.

 

 

Hustým lesem s podrostem borůvčí jsme asi jeden kilometr šli po státní hranici. Vede tudy i zelená turistická značka, která by Vás dovedla na Kladské sedlo a dále na Kralický Sněžník. Bylo to tu bez přehánění jako v pohádce. U rozcestníku Chlupenkovec vznikla titulní fotka článku a nedaleko něj, jsme ve sněhové pokrývce zapálili za Jirku svíčku. To už jsme pomalu blížilo finále a čekala nás poslední třetina výletu. Sněhu začalo pomalu ubývat a tak se zrychlilo i naše tempo. V tuhle chvíli nás totálně uzemňovaly pohledy na sluncem zalitý masiv Kralického Sněžníku. To jsme, ale ještě nevěděli co na nás čeká. Po vyjití z lesa nedaleko rozcestí Kunčická hora se před námi otevřela ryzí divočina. Hromady kamení na pastvinách nás upozornili na to, že zde v minulosti stály nějaké domy. Kamenů a hromad postupně přibývá a až mě zaráží, jaké jsou to leckdy ohromné kusy. Samozřejmě jde o bývalou vesnici, tady v tomto případě původní horní konec předválečných Kunčic.

https://www.turistika.cz/mista/zanikle-kuncice/detail

 

Před námi už byl kunčický ski areál . Fotilo se naplno a ani jsme si nevšimli, že finále je tady. To proběhlo na žluté turistické značce v sedle Krupná. Jen si to představte za námi Kralický Sněžník a před Vámi se otevře pohled na hřeben Hrubého Jeseníku s majestátním Pradědem vzadu. Jakoby na tu krásu zezadu dohlížel. V údolí Kunčice a Staré Město už bylo nadohled. Posadili jsme se tedy na trávu a při malém občerstvení proběhla kochací čtvrthodinka. Nádhera !!!

 

 

 

 

Tam by se dalo sedět snad pořád. Čas však byl neúprostný a muselo se jít dál. Nad kunčickými sjezdovkami se začalo klesat do Starého Města. Ještě jsme minuli Bělíčkův statek.

 

 

 

A už tu bylo Staré Město. Bohužel nás tady dohonil pan Bludišták a tak místo žluté jsme do města pospíchali po silnici do Polska. Nakonec se to ukázalo jako fantastická volba. Staré Město pod Sněžníkem je symbol mládí snad pro všechny uničováky. Místní rekreační objekt Uničovka, kdysi patřil strojírenskému gigantu Unex a právě zde jsme všichni zažili povinné lyžařské výcviky. Jakoby se tu zastavil čas, při vstupu do chaty z nás doslova tryskalo nadšení. Ten den jsme nemohli zakončit lépe. Dobrou náladu jsme si přinesli i do vlaku, který nás bezpečně přepravil domů. Další skvělý výlet byl za námi.

 

Všechny fotky také na :

https://yhnek.rajce.idnes.cz/Velikonocni_vychazka_-_Ramzova%2C_chata_Paprsek%2C_rozcesti_Chlumenkovec%2C_Stare_Mesto_pod_Sneznikem_-_Turiste_Medlov_2019/

New Posts
  • Vzpomínáte jak jsme to sobotní mrazivé ráno před informačním centrem v Rapotíně turistickou sezónu začínali? Uběhlo to jak ta voda. Během roku máme za sebou mnoho zajímavých výletů a měl tu být ten poslední. Nakonec jsme na oficiální ukončení sezóny jeli čtyři. Od rána sice foukal silnější vítr, ale naštěstí byl jižní a tak bylo na polovinu listopadu celkem teplo. Výlet měl být náročný na organizaci. Start a cíl pochodu byl na ulici 17. listopadu. Doporučené trasy vedly přes Litovelské Pomoraví a v oblasti kolem sv. Kopečku. Den předtím se mi podařilo domluvit přesun autobusem na Kopeček spolu s kamarády z Velkých Opatovic. Nebyl bych to já, abych do trasování pochodu nezasáhl a nechci se pořád jenom chválit, ale myslím si, že se to náramně povedlo. Po vystoupení z autobusu jsme se z kamarády rozloučili a vydali na nedaleké návrší Jana Pavla 2 před baziliku Nanebevzetí Panny Marie. Tam muselo vzniknout první společné foto. Odtud vedly naše kroky před bránu zdejší zoologické zahrady. Tady začínal zelený okruh. Jeden z mála co tady můžete najít. Ten nás dovedl po třech kilometrech před telekomunikační věž v Radíkově. Terén stezky byl doslova MTB. Už vidím jak si tady příští rok zařádíme. Mysleli jsme si, že se dostaneme na věž. Ta zůstala však bohužel zavřena a tak jsme se alespoň občerstvili v chatě Pod věží. Dále se pokračovalo po zelené turistické značce přes Radíkov kolem Lošovského potoka do Velké Bystřice. Cesta vedla minimálně po asfaltě. Čekal nás většinou terén a kolem dokola nás čekalo mnoho zajímavých míst. Po celou dobu svítilo sluníčko, no a protože se vlastně scházelo k Olomouci byla trasa opravdu nenáročná. Ten správný adrenalin přišel až na úplný závěr a to když jsme se rozhodli stihnout vlak z Velké Bystřice na Olomouc. Nikdo jsme nevěděli kam běžíme, přesto nás předseda přesvědčil o svých fyzických kvalitách kdy odjíždějící vlak dostihl a na minutku zdržel, abychom v klidu nastoupili. V cíli nás čekala odměna v podobě pamětních listů a keramických medailí. S pocitem dobře odvedené práce jsme se potom přesunuli do nedaleké Kozlovny, kde si Mates dal zaslouženého hamburgera. A protože jsme žádný puchýř neměli, tak můžeme v klidu pokračovat dál. V prosinci nás čeká Mikulášský pochod a tradiční akce na Bouzově a to mi věřte, že letos bude zajímavá :-)) Všechny fotky také na Rajčeti : https://www.rajce.net/a16469436
  • Už potřetí se pořádala turistika spojená se svatomartinskou husou. Po Úsově a Zábřehu jsme se přesunuli na Litovelsko. Bývá zvykem, že na tomhle putování nejde ani tak o nastoupané metry. Důraz je kladen spíše na pohodu a gurmánské zážitky. V dubnu při tradičním cyklo výjezdu na zahájení sezóny do Haček u Konice, jsme jeli přes Rampach nedaleko Choliny a jelikož je tato obec turisticky nesmírně zajímavá, začal jsem pracovat na myšlence sem letošní husu posunout. Do karet mi hrálo i otevření nové restaurace na rybníku v Sobáčově. Nakonec jsme však skončili v historickém zájezdním hostinci na Stopce a nebylo to vůbec špatné. S organizací akce mi tentokráte velkou měrou pomohl i Jirka Obšel, který má k tomuto kraji rodinné vazby. Zajistil návštěvu zdejšího kostela Nanebevzetí Panny Marie. Jen škoda, že paní která nám měla o historii kostela něco říct, bohužel nemohla. I tak byla tato návštěva nesmírně zajímavá. Večerní déšť ustával a my se pomalu vydali na cestu po modré turistické značce na Loučku. Asi po kilometru dojdete k Cholinskému dvorku. Nedaleko se nachází myslivecká chata na Skalce u které letos vzniklo vyhlídkové místo s panoramatickou fotografií. Slibovaný Keprník jsme sice neviděli, rozhodně se sem ještě vrátíme. Doteď to byla pohoda, hned za Dvorkem se muselo do lesa a tam už to začalo být zajímavé. Mokro a bláto se stalo samozřejmostí. Po chvíli přišla první zastávka u stylizované jeskyně se soškou Panny Marie Lurdské, místo zastavení poutníků jdoucích ke Svaté vodě. Zde se rozdělaly i první láhve se Svatomartinským vínem. Muselo se dál, ale naštěstí těch zajímavých míst zde bylo víc jak dost. Tou nejzajímavější byl již zmíněný léčivý pramen Svaté vody opředený různými pověstmi. Obec Cholina tohle místo na jaře upravila a umístnila jsem i informační tabule. Někteří z nás našli odvahu a z plecháčku u pramene se napili. Snad jim zdraví slouží :-)) Stoupání na Rampach nebylo náročné. Potíže nám dělali snad jen následky polomů. Po pár metrech jsme minuli dobře schovaný pomník legionářů no a než jsme se nadáli byl tady Rampach. Ještě loni byl vrchol označen ne jenom geodetickou tyčí, ale i tabulkou s nápisem Rampach a informací o nadmořské výšce 418 m.n.m. Dnes je vše minulostí, tyč tu sice je, zato po tabulce zůstal jen pahýl. Díky kůrovcové a větrné kalamitě je vrch úplně odlesněn. Za slunečných dní odsud musí být krásný výhled na kopce Nízkého Jeseníku ( Vysoká Roudná ). Sobota však byla hodně mlhavá a tak výhled byl takřka nulový. Po cestě jsem si všiml zvláštního značení na stromech. Oficiální turistické značky zde nenajdete, ale zdejší nadšenci to tu kdysi přece jenom označili. Červená tečka s bílou šipkou vás provede kolem Rampachu a modrou se projdete kolem zatopeného lomu v Nové vsi. Určitě neminete i dech beroucí vyhlídku na lom i zájezdní hostinec na Pindě. V Nové Vsi zase zaúřadoval Jirka a přichystal si pro nás překvapení s malým občerstvením. Zejména holkám přišla krátká přestávka v teple náramně vhod. Čas nás začal nemilosrdně tlačit. Nabízela se možnost zaimprovizovat a cestu si zkrátit. To bychom ale přišli o další velmi zajímavé místo nad Chudobínem. Parduska je takový kopec nekopec, ale s výhledem jako hrom. Nepřehlédnutelný lichtenštejský zámek v Nových Zámcích, kostel v Medlově a nad ním se vypínají kopce Nízkého a Hrubého Jeseníku. Dokonce je viditelný i Kralický Sněžník a když má člověk štěstí tak prý i Orlické hory. K tomuto místu se váže i mnoho pověstí a vedla tudy kdysi i cesta na Konici. Po té se také scházelo dolů do Chudobína a zbytky cesty byly nepřehlédnutelné. https://olomouc.rozhlas.cz/kopec-parduska-je-vyhlidkou-pohrebistem-vojaku-i-povestmi-opredenou-davnou-6376272 Chudobín není známý jen třemi kostely. Je zde postavený i zámek s novorenesančními prvky. Je chráněn jako Kulturní památka ČR. V dnešní době bohužel patří do soukromých rukou a tak pomalu začíná chátrat i s přilehlou zámeckou zahradou. Snad ho mine osud zámku v Dlouhé Loučce a nebude se zachraňovat až minutu po dvanácté. Finále bylo za dveřmi. Ke Stopce to bylo co by kamenem dohodil a tam na nás čekala do křupava upečená husička a jako návdavek kaldoun, husí játýrka s toastíkem a na závěr moučník, který kuchař nazval poprávu orgasmus. Kalorie co jsme po cestě ztratili, byly zase zpátky. Pošmourný, ale nakonec zajímavý výlet byl za námi. No a ještě tradičně na závěr všechny fotky. Ty jsem tentokrát připravil spolu s Pavlem Ulrichem. Tak pěknou zábavu : https://www.rajce.net/a16460193