V minulém roce jsme porušili tradici při které se každý rok zajíždělo až k branám hradů za účelem focení. Naopak jsme akci pojali jako poznávací a objížděli spíše okolí hradů. To se nakonec ukázalo jako dobrý nápad a tak i letos jsme na úspěšný devátý ročník chtěli navázat. Nicméně kvůli tomu, že se jednalo o desátý ročník, u hradu Bouzov jsme udělali vyjímku.
Musím přiznat, že oproti loňsku jsme přípravu trasování trošku ošidili. Snad jen jednou se vyrazilo něco probádat. I tak nám bylo jasné kudy se pojede. Situaci ještě zkomplikovalo Karlovo nachlazení, což nakonec vyústilo k jeho premiérové absenci. Ráno jsem nestihl plánovaný začátek a téměř jako vždy jsem musel dotahovat. To se mi podařilo těsně před Úsovem. Zde jsem udělal první změnu a tradiční focení neproběhlo u zámku, nýbrž na Křížové hoře s výhledem na Úsov. Odtud jsem potom skupinu bravůrně protáhl městečkem a vyrazili k lesu.
Tady nastali první komplikace. Čelo pelotonu nasadilo ostřejší tempo a došlo k jejímu roztržení. Důsledkem toho jsme k pekárně Sázava na křižovatce v Mohelnici dojeli o mnoho dříve než ostatní a muselo se dlouho čekat. Po dojetí opozdilců se dohodlo, že dojde k rozdělení a druhá část skupiny vedená Liborem dosáhne Bouzova snadnější cestou. Pod mým vedením se tedy vyjelo k Mírovu. Do Mírova jsme se dostali kolem závodiště, až sem to byla pohoda. Těsně před stoupáním nás opustili předseda s Mariánem, kteří dále pokračovali na Vyšehorky. My ostatní jsme ještě elánem vyrazili k prvnímu stoupání dnešního dne.
Začalo se pěkně zostra. Vždyť naším cílem byl motorest na Studené Loučce a jak je dobře známo ten je na kopci. V tamních lesích před čtrnácti dny probíhal Mohelnický bikemaratón. Se značením závodu jsme se po trati začali potkávat. Zejména stoupání k horní cestě prověřilo naše schopnosti. Tady už jsem před měsícem projížděl s Milanem Břeněm. Právě znalost trati se ukázala jako dobrá věc. Nemuselo se pořád čumět do telefonu a zanedlouho jsme se ocitli na modré turistické před finálním stoupání k motorestu. Předtím jsme si ale mohli vychutnat pohledy ze strmých strání do údolí Mírovky. V blízkosti vysílače nedaleko vrchu Větrník vznikla další skupinová fotka.
Ze Studené Loučky se pokračovalo modrou turistickou k hájence na Stříteži a poté červenou turistickou na Veselí a Bezděkov u Dolů ( NS Lišky Bystroušky ). Opět znalost terénu umožňovala vysoké tempo a tak spíše sjezd si všichni užili. Zejména výjezd z lesa nad Bezděkovem nazvaný Placvara stojí vždy zato. Krajina se otevře a před vámi se objeví nad lesy silueta hradu Bouzov. Pohádkové místo. Jako novinku jsme do treku zařadili cestu kolem lesa k bývalému Bezděkovskému mlýnu přímo do Kozova.
V Kozově na Váláškově gruntě došlo k první větší přestávce. Byla za námi polovina výletu a doba oběda nic jiného nenabízela. Však také česnečka s tvarůžkem a chlazené pivko přišly náramně vhod. Po chvíli dorazila i skupina vedená Liborem a na chvíli jsme se ocitli takřka všichni pohromadě. Kvůli domácím povinnostem nás tady museli opustit Katka s Daliborem a Radovan. Situace začala připomínat klasickou vyvražďovačku jako od Agathy Christie. Zbylo nás jen deset.
Druhá polovina začala jak jinak než opět pěkně tvrdě. Do Svojanova to ještě po silnici šlo, ale nad vesnicí směrem k lesu to bylo zase něco. V těchto místech si někteří sahali až na samé dno. Naštěstí byla námaha vyvážena novými pohledy na hrad Bouzov.
Jak jsem již zmiňoval v pozvánce, byla naším hlavním cílem návštěva Himmlerova srubu nedaleko Ospělova. Po vystoupání k silnici mezi Blážovem a Ospělovem jsme se rozhodli k další změně . Ke srubu se pokračovalo i nadále lesem a začalo to správné dobrodružství. Stále se stoupalo skoro až k Holým vrškům a terén byl vskutku rozmanitý. Došlo na jetelinku a menší oranisko. Nakonec jsme srub našli i když stoupání k němu také zůstane dlouho v našich hlavách. Srub byl umístěn na vyvýšeném místě, odkud i přes hustý les byl pod námi vidět hrad.
Síly už začaly pomalu docházet a proto se sjelo přes Milkov a Otročkův mlýn do indiánské hospody ve Vojtěchově. Tady došlo k dalšímu přetrasování. Po konzultaci s místními jsme vynechali další prý tvrdé stoupání ke Kadeřínu a raději zvolili nám dobře známou polní za kravínem na Březinu. To je také něco, ale potom se pohodlně dostanete do Javoříčka a zbude už jen závěrečné stoupání k hradu.
K hradu se zajelo jen kvůli titulní fotce článku a pak všichni uháněli na poslední přestávku naplánovanou k Bodlákovi do Moravičan. Tam jsme se dostali novinkou z Loštic kolem Třebůvky. Zde došlo i na předání pamětních medailí vyrobených na památku treku. No a nakonec se ještě nejelo na Doubravice, ale přes Kačení louku k přejezdu mezi Královou a Červenkou kde jsme se rozloučili. Do Medlova už se jelo po silnici. Nejtvrdší, nejdelší, ale nejkrásnější ročník byl za námi. Co myslíte ?
Všechny fotky také na Rajčeti :
O tom, že sobotní výlet nebyl až tak náročný svědčí tohle krátké video, které pořídil Pavel při stoupání k Himmlerovu srubu. Usměvavé tváře budiž dostatečným důkazem :-)))
S Marianem jsme museli ze "společenských" důvodů opustit skupinu předčasně. Domů jsme se vraceli osvědčenou, ale ne prověřenou cestou. Důkazem je foto.