Nápad na tenhle výlet se rodil v mé hlavě dlouho. Nepřehlédnutelný kopec mezi Újezdem a Mladějovicemi mě vždy imponoval. Několikrát jsem tamními lesy projížděl na kole, ale na důkladné prozkoumání oblasti nebyl čas. Od minulého roku jezdím dvakrát týdně do Šternberka na rehabilitaci a tak jsem měl kopec neustále na očích. Proto jsem také koncem roku uvítal s radostí zprávu, že turisté z KČT Šternberk pořádají " Zimní výstup na Vysokou Roudnou " . Ani na chvíli jsem nezaváhal a hned jak to šlo proběhla registrace no a pak už nezbývalo nic jiného než se těšit na nové zážitky.
Pár dní před akcí meteorologové začali slibovat pěkné počasí. Hned mi bylo jasné, že to bude mít dopad na naši účast. Hodně lidí dalo přednost návštěvě hor, do toho se přidala chřipková epidemie, různé merendy a oslavy a velký vliv měla i vysoká účast minulý víkend na šmajdu. Výsledek toho bylo, že do ranního vlaku jsem ze spolku nastoupil sám. Hned jsem si vzpoměl na dávnou divadelní hru Osamělost fotbalového brankáře, kdy Pavel Zedníček exceloval ve hře pro jednoho herce. One man show mohla začít.
Naštěstí jsme v Mladějovicích vystoupili tři a k mé radosti jsem zjistil, že Tomáše znám z mého koketování s florbalem. Byl jsem rád , že jsem se mohl ke klukům přidat. Díky jejich mládí a dravosti jsme za hodinu byli na vrcholu. Za to tempo jaké jsme nasadili ještě teď dostávám od Endomonda poháry za překonání rekordu. Nahoře jsme se ocitli ve chvíli kdy dorazila i kontrola. Razítko do mapy a společné foto s Tomášem a Ondrou zakončili první úsek. Kluci se vydali na delší trasu a já se mohl začít kochat okolím Roudné.
V pozvánce na výlet jsem se zmiňoval o pověsti kdy ve zdejším podzemí přebývali měsíční lidé. Možná právě proto je zde velké množství různých skal a kamenů. Při mém bádání jestli nějakého mimozemšťana spatřím mě vyrušil obrovský rachot. Kousek podemnou se dalo do pohybu stádo prasat. Video jednoho z účatníků jsem zveřejnil na našem Facebooku. Úchvatný zážitek. Být tam myslivci s Kerska tak se nemuseli hádat jestli se zelím nebo se šípkovou. Dostalo by se na všechny. U největšího kamene vznikla moje první osamocená fotka.
To už jsem byl na modré turistické značce. Jednalo se o Oltářní kámen. Lid nazýval mohutný kámen (z břidličného bloku) "Oltář" a pojí se k němu pověsti, že se tam konávaly bohoslužby. Podle záznamů v římskokatolickém archivu v Mladějovicích klade se vznik pověsti do roku 1642. Dodnes je toto místo zahaleno do zvláštní tajemné atmosféry, z níž jakoby vystupovaly mystické tóny dávných modliteb ve směsici zvuků prastarých rituálů.
https://www.ridec.cz/povesti
Více méňe jsem z objevené cesty měl nebývalou radost. Jedná se o asfaltovou lesní cestu kterou se pohodlně dostaneme nad Chabičov. Už vídím jak tudy budeme mohutně šlapat do pedálů až budeme z jara nabírat cyklo formu. Zatím byl povrch rozmanitý, kde svítilo sluníčko byl holý asfalt, kde ne tak parádní ledovka, která ztěžovala pohyb. I tak mě čekala ještě zajímavá místa. Rozcestí u Zlatého potoka a následný pohled do údolí a zejména Josefčina studánka kde jsem doplnil mé zásoby vody ( suchý únor ).
Cestou od studánky jsem podle mě narazil na malebnou dřevěnici Lichtenštejnovy chaty. Ta sloužila lovcům a je dodnes ve skvělém stavu. Byla však ve svahu a už se mi tam nechtělo. Nakonec těsně před Chabičovem jsem na úbočí Dubové hory minul altánek, kde se v součastnosti nachází vyhlídkové místo. Prý je odsud pěkný rozhled na krajinu od Olomouce až k Uničovu. Bohužel ostré slunce proti zhatilo jakýkoliv výhled.
Pochod se už blížil ke konci. Z Chabičova se šlo po cyklo trase 6009 rovnou do cíle a to hospůdky v Řídeči. Zde už jsem jel několikrát na kole. Mimochodem obrovská spokojenost a já doufám, že se tady na pivku určitě ještě objevíme. Rocková a metalová muzika tu má zelenou. Po obdržení diplomu jsem se znovu setkal s Tomášem a Ondrou a spolu jsme se vydali spokojeni do Mladějovic na vlak. One man show byla u konce, dobrá akce :-)))
Všechny fotky také na :
https://yhnek.rajce.idnes.cz/Zimni_vystup_na_Vysokou_Roudnou%2C_Mladejovice%2C_Komarov%2C_Chabicov%2C_Ridec_2019/