Rok se s rokem sešel a my jsme opět vyjeli na tradiční zimní turistickou akci „Opatovské šmajd“. Do Velkých Opatovic jsme se vydali již po sedmé, po čtvrté autobusem. Nahlášeno bylo 49 turistů. Sportovní terminologií, měli jsme „plný dům“. Bohužel chřipková epidemie zasáhla i naše členy. Nakonec nás jelo 45. I tak super. Super byla také předpověď počasí. Na autobus jsme čekali pěkně natěšení. To chvění v nás neustále vzrůstalo. Autobus, který měl do Medlova přijet na 7,00 hodin, nikde. Technické problémy hned na startu způsobily pozdní příjezd z Uničova. V autobuse zima. Řekli jsme si: „ No, cesta to bude opravdu zajímavá“. A bylo to tak. Topit jsme začali až u Moravské Třebové. Tam se také musela udělat malá přestávka, protože palubní deska autobusu svítila, jako vánoční stromek. Za pás sekund motor opět naskočil. Postupem času nalezl autobus svoji dobrou kondici a my dojeli před vchod, do sokolovny ve Velkých Opatovicích. Náš příjezd vzbudil velkou pozornost. Jen ten červený koberec pro celebrity z Medlova chyběl….
Sál sokolovny hučel jako včelí úl. Naše kroky směřovaly k registraci a k občerstvení. Příjezd našeho autobusu byl pro pořadatele nápor, který však zvládli bravurně. Po registraci a malém občerstvení jsme v 9 hodin opět nasedli do autobusu a vyjeli směr Křenov, kde se nachází krásný kostel a kaple, která je nádherně zrekonstruovaná. V Křenově nás čekal starosta obce pan Václav Dvořák a paní Stenzlová. Pan starosta nás provedl kaplí, která je v majetku obce a paní Stenzlová nás provedla kostelem. Oba nám o obou památkách popovídali a řekli mnoho zajímavého. Starosta nás také v krátkosti seznámil s historií obce, což jsme udělali i my a představili naší obec. Před každou z památek jsme udělali společné foto.
Ač jsme ještě neušli ani metr, směřovaly naše kroky na první kontrolu, která byla v místní hospodě. Tady nastalo dělení naší skupiny na skupinu 1 a skupinu 2. Skupina 2 chtěla ještě probrat taktiku, a tak se rozhodla pro občerstvení. Skupina 1 se nazvala „Naganskou“, neboť měla v paměti slova našich hokejistů. „My vám ty medaile dovezeme“. Cílem byl zisk vzácných medailí z pochodu. Bez otálení jsme se tedy vydali na trať. Po žluté turistické značce jsme šli do Zadního Arnoštova. Na cestě jsme si prohlédli Mařínské hradisko, rumpálovou studnu a zvoničku v Maříně. V Zadním Arnoštově jsme si udělali občerstvovací přestávku. Sluníčko pěkně svítilo a taky hřálo. Po půl hodině jsme pokračovali dál. Než jsme vyšli ze Zadního Arnoštova, obdivovali jsme nádherně opravenou kapli a tři studánky (Na dolním konci, Arnoštovu a Skautskou). Stále jsme pokračovali po žluté značce, která nás dovedla ke kostelu sv. Bartoloměje. Ten je na dohled od mostu tzv. Hitlerovy dálnice. Tady jsme udělali nezbytné foto a pokračovali po červené turistické značce. To už je ta „klasika“. Pomník obětem napoleonských válek, pomník padlým letcům z roku 1949 a přehrada Smolná, kde byla další kontrola. Je třeba říct výborná kontrola s občerstvením. Čajíček, chleba s rybičkovou pomazánkou a také něco na zahřátí se našlo. Pomazánka byla opravdu dobrá. Však také děvčata loudila recept. Odměnou za vyzrazení receptu bylo vyfocení děvčat, které občerstvení připravila, s naší skupinou. Poslední dva kilometry jsme v pohodě zvládli. Sokolovna zase hučela jako v úle. Říkali jme si, kde si sedneme? Naštěstí nám Jarda Barvíř držel místa na balkóně. Zaujali jsme místa, zašli si pro diplomy a ty vytoužené medaile. Pak hurá na řízek s bramborovým salátem. Jarda nám mezitím donesl ještě koláčky a uzené, které vyudil. Nezapomněl ani na něco ostřejšího. Slavil totiž významné životní jubileum. Všichni jsme mu, zatím neoficiálně, popřáli. To oficiální přání přišlo v 16 hodin, kdy Jardovi na pódiu popřál Dušan, šéf turistů z Velkých Opatovic. K přání jsem se, za náš spolek, připojil také já a předal Jardovi dárek od našeho spolku. Po přání pokračovala zábava. Ta byla na sále v plném proudu. Skupina Rebelky hrála s velkou energií. Také my jsme vkládali velkou energii do tance. Nebuďme skromní. Na parketu, z 90 %, tancovali členové našeho spolku. Také na tomto poli tedy patříme mezí výrazné osobnosti turistiky.
Rychle to uběhlo a byla tady 17. hodina, čas našeho odjezdu a loučení s kamarády na sále i u našeho autobusu, kde se s námi přišel rozloučit Dušan. S rozloučením přišla pochvala za výborně zorganizovaný pochod, kterého se zúčastnilo přes 800 turistů, což je rekord (loni to bylo 620 turistů) a také pozvánka na náš březnový Josefovský pochod.
Děkujeme a těšíme se na vás v Medlově.
PS: Slib splněn. „My jsme vám ty medaile dovezli !!!! “
