Kapkami se proplétáš, když v rytmu samby zní ....... tak tuhle písníčku jsem měl na rtu v sobotu ráno při zvuku bubnujícího deště o parapet okna . Pokračujeme v tradici letošního léta , zase zmokneme , no co už ...
Jirka se objevil s transitem v Medlově s přesností švýcarských hodinek ,navíc s úsměvem na rtech , zvedl mi trochu náladu.
Nalodění v Medlově a v Uničově s plnou účastí ( všem děkujeme že nás neopouští i v horších podmínkách ), tak to mi náladu zvedlo na další úroveň.
Cesta do Borové proběhla hladce , vřelé přivítání s Ladou a Mirkou , nezbytný malý přípitek na úvod a hned nasedat na kola . Přidali se k nám ještě dva kolaři ze Šternberka a v kompletní sestavě 19 cyklistů to mohlo začít.
A tady přichází ta skvělá zpráva - neprší. Terén promočený deštěm z předchozích dní nás sice nepouští na připravenou trat , improvizace je ale jedna z vlastností která je nám vlastní.
Po 24 km pohodové jízdy jsme se objevili v cíli výletu-Landek park-muzeum hornictví.
Právě včas ,chuť na pivo, polévku a kávu dosáhla svého vrcholu. Prohlídka areálu proběhla individuálně , po prohlídce řetízkárny ve mě zůstal pocit že horníci mají velmi , velmi těžkou práci .
Cesta zpět v naprosto pohodovém tempu ( informace o průměrné rychlosti, nastoupaných metrů a ujetý počet kilometrů jsou veličiny které nás nechávají v naprostém chladu ) protože všichni se již těší na kolena v restauraci U Kozla. Odpověď asi již znáte :-) jenom se po nich zaprášilo , navíc když maminka od Mirky znovu poslala sladkou tečku v podobě čerstvé bábovky ( děkujeme , naše dobré srdce ) znovu potvrdilo, že tato oblast je nám zaslíbená.
Zůstává před námi jen cesta domů okořeněná špatným odbočením v Opavě , malinko nechtěná zajížďka odhalila další krásy Opavy .
Tak letošní Opava je za námi , budeme se těšit na další rok , nás Covid určitě nezlomí
Tento způsob léta, zdá se být podivný. Déšť si opravdu dělá co chce a předpovědím počasí se dá věřit tak hodinu předem. Na tu hrůzu co hlásili, byl nakonec víkend ideální. Bohužel se však po propršených dnech do lesa vjet nedalo i tak se Laďovi s Mariánem podařilo připravit trasu plnou zajímavostí. Už v minulém roce jsme se pohybovali v okolí Darkovic, které jsou známy historií vojenského opevnění. Takže bylo logické, že stojící tank T34 nás nemohl nechat v klidu. Na fotografii se můžete přesvědčit jak nám to po roce sluší😂
Stejně jako minule, zpestřil jsem si cestu do míst, kde jsem před třiceti roky vykonával základní vojenskou službu. Na Landeku jsem si v telefonu trasu naťukal a mohlo se vyrazit. Byl jsem rád, že se ke mě letos připojil i Jirka. Mým cílem byl Památník obětem druhé světové války v Hrabyni. Až doposud se to zdá jednoduché, to by ale cyklo značení nesmělo být jako v roce 1968. Snad každých pětsetmetrů se stálo a hledalo v telefonu kudy dál. Jelo se mírně zvlněnou krajinou plnou jezer a rybníků s výhledy na Ostravu. Zhruba tak po dvou hodinách jsme dosáhli vrcholu a takřka osamoceni jsme si mohli areál památníku v klidu prohlédnout.
Čas byl neúprosný a tak na Mokré Lazce se sjíždělo po bývalé cestě na Opavu. To byl panečku hukot😂. Z Mokrých Lazců se k Dolnímu Benešovu dostanete novou cyklostezkou vedenou přes PR Koutské a Zábřežské louky. Ojedinělý ucelený komplex mokřadních luk, rozptýlené zeleně a luhů se zbytky mrtvých ramen a periodicky zaplavovaných tůní v nivě řeky Opavy. Tahle část treku byla opravdu nenáročná a celkem rychle ubýhala. U Zábřehu došlo ještě na fotku u kapličky v blízkosti jezera.
To už zbývalo do cíle v Borové několik málo kilometrů. Opravdu povedená sobotní vyjížďka a věřím tomu, že i příští rok je stále na čem stavět a co objevovat. Klidně se za rok můžete s námi o tom přesvědčit. Na závěr ještě tradiční mapa a GPX soubor ke stažení.
Všechny fotka také na Rajčeti :