Po posledním výletu ke Kartouzce v Dolanech jsem se pro letošek rozloučil s cyklo sezónou. V plánu už byly jen menší projížďky v blízkém okolí. Meteorologové žádné babí léto už neplánovali a dokonce první týden v říjnu ráno mrzlo. Nicméně nám to zase fouklo z jihu a druhý říjnový víkend to bylo zase přes dvacet. Co jiného nám tedy zbylo. Tak zase do sedel :-))
Nic dramatického jsem nevymýšlel, šlo jen o to co nejvíce si ten den užít. Vyjelo se v neděli krátce před desátou hodinou. V tu chvíli se sluníčko jen pozvolna proklubávalo zpoza mraků. Naším prvním cílem byla pláž na " Jadranu " v Náměšti na Hané. Tempo bylo fantastické a po hodině jsme byli na pláži. Tam také došlo k menšímu přetrasování a spontálně jsme se domluvili, že tenhle den projedeme po hradech a zámcích. Ten první nás čekal hned v Náměšti.
Troufnu si říct, že o kvalitě lesních cest v okolí Náměště ví málokdo. Žádná cyklostezka, pouze perfektní asfaltka Vás dovede přímo do Krakovce. Měl jsem sice v plánu návštěvu lesní tůně U Luže, ale nakonec rozhodla právě ta jednoduchost. Cesta se příjemně klikatila podzimním lesem a člověk si ani nevšiml toho, že už pozvolna nastoupává. Zanedlouho jsme se ocitli v Krakovci. V téhle obci je sice také zámek, ale ten je v osobním vlastnictví a veřejnosti nepřístupný. Naštěstí jihozápadně od obce, na kopci Světina vysokém 390 metrů, stojí kaple sv. Antonína Paduánského. Z tohoto poutního místa se naskytá pohled do okolí směrem k Čechům pod Kosířem ( a naopak, kaple je z rozhledny dobře viditelná ).
Odsud se mělo jet směrem na Vilémov, ale když bylo tak krásně pokračovalo se dál.
Západním okrajem obce Krakovec protéká říčka Šumice, jenž se v lesích jihozápadně od obce pod kaplí svatého Antonína stéká s potokem Pilávka. No a právě kolem potoka vede turistická žlutá, která nás Rakovským údolím dovedla až do Žlebu nedaleko pramenu Ochozské kyselky. Cesta ke Žlebu byla zase asfaltová a tak spíše jak k turistice se hodí k cyklistice. Příroda je zde však dechberoucí a vše vyvrcholí průjezdem žlebu přes několik brodů kolem bývalého " Čertova mlýna " u kterého stojí pohádková chaloupka ( místní malíř pomaloval fasádu pohádkovými motivy ), pomníku partyzánů až k samotnému pramenu, který je v dnešní době sveden do studny opatřené pumpou. Pramen železité kyselky, která má prý blahodárné účinky měl odvahu ochutnat jenom Milan.
https://regiony.rozhlas.cz/nekdejsi-lazne-u-ochozi-dnes-pripomina-pramen-vytecne-kyselky-7443581
Místní okolí je nám dobře známé z červnového pochodu Konické Štrapáce a jelikož Konice už nebyla daleko bylo rozhodnuto o návštěvě místního zámku u kterého se nachází největší sekera na světě. Druhý úlovek byl tady.
V tuto chvíli jsme byli v polovině treku a šlo se na finále. Jestli se ptáte, že to bylo brzy tak Vás milerád vyvedu z omylu. Tenhle rok jsme právě v rámci pochodu Konické Štrapáce putovali po tkz. Napoleónské cestě nad Jesencem k mokřadům Bělá. Tato cesta kudy táhla Napoleónova vojska do Slavkova vede až do Kladek. Je sice více kamenitá, ale stojí za to. Zejména výhled za Liškovými skalkami je vskutku pohádkový. Díky vyvýšenému místu na kterém stojí kříž ( titulní foto ) se otevře pohled na krásu Kladeckého přírodního parku, ale to nejkrásnější bylo ještě před námi. A netrvalo to dlouho.
Ani se nenadáte a po zhruba dvou kilometrech se ocitnete v dalším přírodním parku a to Bohdalovsko - Hartinkovském a jak už víte několikrát jsme tudy vedli s Karlem trasy našich Tří hradů. De facto celý minulý ročník byl na projetí tohoto parku postaven. Máme to tady projeto křížem krážem, přesto nám ještě jedna cesta chyběla. V obci Vysoká jsme odbočili doprava k Hrubému kameni no a odsud se střemhlav pustili do údolí kde se obec nachází.
Vyjelo se u vjezdu do Balcarova žlebu a čekalo nás nejtvrdší stoupání terénem v kopci Za humny. Nádhera. Odměnou nám nebyl jenom následující tříkilometrový sjezd k Vranové Lhotě, ale i fotka u kaple v obci.
Cesta domů už měla být pohodová, ale protože bylo stále ještě krásně přišel poslední zásah do trasy v Dolech. Chtěl jsem do Bouzova zelenou turistickou, nakonec jsem vyměknul a rozhodl se pro asfalt a téměř třináctikilometrovou rychlostí stoupal k hradu. Forma jako hrom. Bohužel se skupina roztrhala a čas začal ubíhat stále rychleji a tak závěrečná fotka vznikla na schodech bouzovského náměstí u křižovatky na Podolí. Třetí hrad byl tady.
Domů už se jelo jako na letošních hradech. Dolů do Podolí, přes Obectov na Loštice a okolo Třebůvky do Moravičan. Závěr přes Kačení louku k železničnímu přejezdu u Králové , kde jsme se rozloučili. Opravdu zajímavá vyjížďka, která nám otevírá dveře pro cyklosezónu 2020 a pokud budu i nadále trasovat tak mi věřte, že bude zajímavá :-))))
Všechny fotky také na Rajčeti :