Je to tak. Již po osmé jsme vyrazili na Opatovské šmajd do Velkých Opatovic, objevit neobjevené. Dlouho jsme si s Karlem při plánování tras, pohrávali s myšlenkou, podívat se někam do okolí Pohory. Tam jsme se sice už dvakrát podívali v rámci Konických štrapácí, pěší turistika nám však stále unikala. Letos jsme tedy využili možnosti dlouhých tras vedených z Letovic a po malých úpravách bylo rozhodnuto. Vyrazíme ze Šebetova.
Vesnici najdete v severovýchodní části blanenského okresu. Jednou ze zajímavostí je místní zámek. Tam jsme také po příjezdu hned zavítali. Zámek představuje monumentální, v jádru renesanční stavbu z 2. poloviny 16 století. Upraven byl v interiéru v roce 1614 a v pseudorenesančním slohu do roku 1880. Nachází se zde cenná barokní štuková výzdoba. V současnosti je zámek majetkem státu a je veřejnosti nepřístupný, neboť se zde nachází Ústav sociální péče pro mentálně postižené ženy. Nicméně jsme se v klidu prošli přilehlou zahradou a pořídili první společnou fotku dnešního dne.
Zámek není jedinou pamětihodností této obce. Na návrší nad obcí byla roku 1842 postavena kaple sv. Anny. Díky její poloze je takřka nepřehlédnutelná. Při výstupu k ní jsme se museli odpojit ze žluté turistické, tou jsme chtěli dojít do Pohory. Nahoru jsme šlapali neznačenou, za to však zpevňenou lesní cestou. Na žlutou jsme se vrátili až u Zeleného kříže, který stojí nedaleko silnice vedoucí z Pohory. Překvapilo nás, kolik tady bylo sněhu a to jsme jsme nebyli ani v šestistech metrech.
Díky pořadatelům byla na Pohoře otevřena hospůdka U Klementů. Tam jsme si na chvíli odpočinuli. Musím podotknout, že poslední dobou vůbec nebloudíme. Díky novým technologiím, jdeme přesně to, co naplánujeme. Ne jinak tomu bylo i teď. Z Pohory nás do Jaroměřic vedla modrá turistická. Z kraje cesty se nám otvíraly pohledy do krajiny Malé Hané. Díky slunečnému počasí byl nepřehlédnutelný i Evangelický kostel ve Vanovicích. Za rozcestím Pod Sedličnou jsme se dostali na opačnou stranu a tak si mohli pro tentokrát vychutnat pohledy na Úsobrno a kopce nad nimi. Zejména Lavičná mě doslova uhranula. Z klikatící cesty pod stožáry vysokého napětí, nešly spustit oči. Bylo to jako z reklamy na Tour de France. Tam musíme být. Závěr modré už nám byl dobře známý. Na Horu Kalvárii, kde stojí kostel Povýšení sv. Kříže, vedly v minulosti trasy pochodu z Velkých Opatovic. Společné foto pochází ze zastávky pod Vrchhorou nedaleko vysílače.
Jelikož byla trasa našeho pochodu stanovena na dvacet kilometrů, muselo se zkracovat. Vynechali jsme Jevíčko a po okresní silnici si vyšlápli do cíle. Těsně před ním, nás ještě čekaly další tělesa mostů nedokončené Hitlerovi dálnice. Těch je tady v okolí jako hub po děšti. U tohoto mostu jsme se fotili, ale poprvé😀
V cíli jsme byli něco po čtvrté hodině. To už začalo i sněžit, takže právě včas. Čekal nás tady již tradiční řízek s bramborovým salátem a po krátkém setkání s pořadateli, jsme se mohli vydat spokojeni domů. První velká akce Spolku, byla tedy za námi a myslím si, že dopadla na výbornou. Na závěr ještě mapa a GPX soubor ke stažení :
