Ani jsme se nenadáli a už je to opět tady . Sice později než bychom chtěli, ale pomalu se můžeme vracet ke svým zálibám. Bohužel nás některé ta zlá nemoc potrápila, což bylo v sobotu vidět, přesto jsme to nevzdali a náramně si to užili.
Na předsezónní schůzce jsme se domluvili, že každý z nás navrhne jednu lokalitu a tam se poté společně vypravíme. Jako první přišla na řadu Soňa. Ta ve zdejších lázních na okraji Oderských vrchů pobývala celý únor a při četných toulkách po zdejším okolí se u ní zrodil nápad na tenhle výlet. Při trasování se spojila se mnou a mapu jsme si rozdělili napůl. První polovina patřila dámě a kupodivu byla drsnější😀. Auto jsme nechali v Klimkovicích na náměstí a po modré turistické pomalu stoupali k sanatoriu. Tam nás také zastihla jedna z přeháněk, kterých přes den bylo nespočítaně.
Od sanatorky jsme se projeli po trase MTB Porubajk a lesní stezkou okolo legendární hospody Mexiko dorazili do Ski parku Skalku ve Vřesině. Tam nás čekal sjezd po sjezdovce. Bohužel to v areálu bylo jako na Matějské pouti a tak jsme se moc nezdrželi a uháněli dál. Zdejší terén je značně členitý. Nadmořskou výškou jsme sice nepřekonali 400 m.n.m. přesto jsme museli zdolat skoro 1000 výškových metrů. Bylo to prostě pořád nahoru dolů. V okolí sanatoria se bylo však na co dívat. Velké množství studánek se zvláštními jmény jako Pekelná, Lihovarnická, Chmelená či Kouzelná. U posledně jmenované nedaleko Vlčího koutu došlo i na romantiku. U ohniště nedaleko studánky, které bylo vytržené jako z pohádky O dvanácti měsíčcích, došlo i na nefalšovanou čundráckou opékačku. Linoucí se vůně špekáčků přilákala množství turistů, kteří si ale mohli zajít chuť. Tempo bylo vražedné. Po třech hodinách jsme toho moc neujeli a tak se muselo začít improvizovat. Místo k zámku v Kyjovicích jsme si projeli zelenou turistickou kolem potoka Polančice a po strmém lesním stoupání vyjeli u bývalého větrného mlýna v Olbramicích. Zdejší krajině se přezdívá české Holandsko. Nacházela se zde spousta těchto mlýnů. V dnešní době jsou ale většinou předělány na obytné doby. Jeden z nich zůstal někdo u Bravinného. Ten však v plánu nebyl.
Následoval sjezd po loukách k rybníkům v údolí Seziny nedaleko Zbyslavic. Tam skončilo Sonino trasování a otěží jsem se zmocnil já a nemohl jsem začít jinak, jak pěkně zostra. Další tvrdé stoupání nás zavedlo do Bítova. Tady nás zastihl náš známý pan Bludišták, nakonec jsme se z toho bezpečně vymotali a mohli si užít modrou turistickou do Bílovce. Ta mi hodně připomínala naše Terezské údolí nedaleko Náměště na Hané. Jen ta cesta byla tvrdší. Hodně kaluží a bláta. Co může být ale větší odměnou pro traséra jako ženský jekot snad plný radosti, který se za mnou často ozýval. V Bílovci to byla rychlá čumenda na náměstí a honem jsme začali hledat, kam se schovat. Blížila se další přeháňka. Asi po hodině se mohlo pokračovat dál. Ten kdo sledoval minulý týden Toulavou kameru, nemohla mu ujít reportáž o bizarní křížové cestě, která leží mezi Bílovcem a Bílovou. No raději bez komentáře, inu moderní umění😂 Daleko zajímavější byla rozhledna Kanihůra, nápadně připomínající vysílač na Pradědu a nepřehlédnutelnou z dálnice na Ostravu. Viditelnost byla ucházející a tak jsme si mohli vychutnat vrcholy Beskyd, ale i pohledy na Studénku či Ostravu.
Od rozhledny nás čekal parádní sjezd pod dálnicí do Studénky. Nejeli jsme však do města, ale navštívili její severní okraj. Právě zde se nachází místní zámek, kde v dnešní době můžete najít železniční muzeum. No a jako snad každou hodinu, nás opět zastihla další přeháňka. Finále se muselo na chvilku zase odložit🤣
Tím finále nemohlo být nic jiné, než průjezd kolem rybníků, které můžete najít poblíž železničního koridoru a dovedou vás ze Studénky přes Jistebník do Polanky nad Odrou, která už vlastně sousedí s Klimkovicemi. Co může být krásnějšího než podvečerní projížďka touto oázou klidu. Tenhle úsek byl už na pohodu i když na některé prekérky přece jenom došlo. Takový průjezd vysokou travou na turistické modré, nato se bude ještě dlouho vzpomínat Přesto už toho měli někteří z nás plné kecky a byli jsme rádi, když jsme se ocitli na náměstí v Klimkovicích. Zablácení přesto spokojení s odvedenou prací 😀
Kdoví tahle lázeňská anabáze možná nastartuje další spolkovou tradici a příští rok můžeme i ve větší skupině navštívit třeba Luhačovice. 🤣
Na závěr již tradičně mapa a GPX soubor ke stažení :
