" .... Ty můj kraji, ty mé bezpečí, ty má zatvrzelosti, ty má věčnosti. Tvá hlína, mnuta v prstech, voní po zetlelých vlasech dávno pohřbených tkalcovských dědů a báb a je přísadou mé krve. Ty můj kraji! Jsi tam, kde Vysočina nabírá dech a pole skládají slib chudoby... " Tak tenhle úryvek básně z díla Já se vrátím z roku 1939 spisovatele a básníka Františka Halase vystihuje lásku ke zdejšímu kraji podle jehož jména v roce 1994 založili Přírodní park Halasovo Kunštátsko. Ten se rozkládá na ploše 6 830 ha v nadmořské výšce kolísající od úrovně 320 m.n.m. až po největší vrchol Kulíšek 692 m.n.m. mezi městy Letovice a Kunštát. Přestože jsou zdejší lesy v převažující míře silně pozměněny a jedná se spíše o smrkové porosty, lze na několika místech nalézt fragmenty původních listnatých porostů. Zvláště cené jsou mohutné stromy buky, javory, lípy, jsou nezbytným předpokladem pro život dalších živočichů.
O návštěvě tohoto pochodu jsme uvažovali už minulý rok. Velký vliv na to měla i skutečnost, že akci pořádají naši kamarádi z Velkých Opatovic, což je záruka kvality. Bohužel z toho tenkrát sešlo, ale letos se nám podařilo do Letovic kde byl start pochodu, vypravit autobus. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Ta první se autobusem přesunula do Nýrova nedaleko Kunštátu no a my vyrazili přímo z Letovic. První zajímavá zastávka nás čekala na hrázi Křetínky. Přehrada byla budována v sedmdesátých letech jako rezervoár vody pro Brno.
Zatím se šlo po silnici a to jsme se rozhodli rychle změnit. Pomocí aplikace Mapy.cz jsme našli lesní cestu a po krátkém strmém úseku jsme se ocitli v osadě Kněževisko nedaleko " Zátoky hoven ". Dále se pokračovalo silnicí nižší třídy do Jasínova odkud už vedla do Nýrova zelená turistická. No a na těch značených jsme zůstali až do konce pochodu.
Snad nejzajímavější místo dnešního dne nás čekalo v Rudce. V blízkosti vrchu Milenka se nachází Jeskyně Blanických rytířů. Vznikla kolem roku 1928 na základě spolupráce kunštátského občana a mecenáše Františka Buriana a nadaného sochaře a samouka Stanislava Rolínka. V jeskyni pískovcové skály vytesal Rolínek bájné Blanické rytíře a jezdeckou sochu sv. Václava. vchod do nitra jeskyně hlídá mohutný kamenný lev. Poblíž jeskyně vytesal Rolínek 12 metrů vysokou sochu prvního našeho prezidenta T. G. Masaryka, která byla zničena nacisty v roce 1942. Zůstaly jen obrovské boty a obrys sochy.
Na vrcholu kopce nad jeskyní byla v roce 1928 postavena kamenná Burianova rozhledna s kruhovým výhledem. Rozhledna prý poskytuje výhledy na nedaleké obce i vrchy Drahanské a Českomoravské vrchoviny. a snad prý i na Praděd, Pálavu a dokonce i Krkonoše. Ten den byla taková mlha, že jsme byli rádi, že jsme viděli alespoň před sebe. Vyhlídkové místo je i na samotném vrcholu, který podle pověsti byl pojmenován Milenka po dceři místního zemana, který bránil její lásce k chudému chlapci. Sám jí chtěl provdat za bohatého šlechtice, což by mu nabídlo vyšší postavení. Dívce nakonec ze samého žalu puklo srdce. Místní nakonec po ní pojmenovali zdejší kopec,
Bohužel ne naší vinou došlo k velkému zdržení a zpátky se muselo do Nýrova stejnou cestou . Co naplat, alespoň máme důvod se sem vrátit. Do Letovic jsme ještě scházeli po silnici ze Lhoty. V cíli jsme se objevili půl hodiny před odjezdem autobusu. Prohodili jsme pár slov s pořadateli a nakonec došlo i na hudební vložku. Místní trumpeťák se s námi rozloučil znělkou ze známého večerníčku Z mechu a kapradí. Tak zase za rok ?
( informace k článku čerpány z internetu a informačních tabulí )
Všechny fotky také na Rajčeti :
https://yhnek.rajce.idnes.cz/Putovani_pres_Halasovo_Kunstatsko_-_Turiste_Medlov_2019/