Vysoký les je lesní komplex nacházející se mezi Poličkou a Litomyšlí. Les je tvořen převážně smrkovými lesy. V jižní polovině Vysokého lesa se nacházejí dvě údolí probíhající od severu k jihu. Západně položené údolí je místními obyvateli nazývané Sněženkové. V severnější části je toto údolí „Přírodní památkou Sněženky ve Vysokém lese“. Sněženky však nejsou jediným magnetem Vysokého lesa. Tím dalším jsou kapličky. Ty ve Vysokém lese původně postavili sudetoněmečtí statkáři z Chmelíka, v 19. a 20. století, jako výraz vděku za záchranu nebo uzdravení svých manželek. Všechny kaple byly zasvěceny Panně Marii. Zánik kaplí je spojen s historickým vývojem oblasti Vysokého lesa. Po odsunu Němců, kteří kaple postavili a následně udržovali, došlo k úpadku zájmu o tyto památky, což vedlo až k jejich zániku v průběhu 50.–70. let 20. století. V roce 2012 zahájili členové Spolku archaických nadšenců obnovu kaplí. Z těch se zachovaly pouze nejnižší úrovně zdí a podlahy, případně základy. V průběhu čtyř let, od roku 2012 do roku 2015, došlo k obnově všech tří zaniklých kaplí. Kaple byly znova postaveny především díky darovanému materiálu, dobrovolnické práci a sbírkám občanů. Část finančních prostředků byla získávána také pomocí různých dotačních projektů. V rámci obnovy byla jako první obnovena Demelova kaple, která se nacházela u cesty v jižní části Vysokého lesa v malém zalesněném údolí, nazývaném „Sněženkové údolí“. Jako druhá byla obnovena Killerova kaple, jež stála na východ od osady Vysoký Les u cesty do Chmelíka. Jako poslední byla obnovena Schlesingerova kaple, která stávala nad pramenem bezejmenného potoka v oblasti zvané Ve Vidlích. V předválečném období se po kaplích konaly v červenci, v době po skončení senoseče, slavnostní poutě. Tuto tradici však přerušila druhá světová válka. Poutě po kaplích ve Vysokém lese byly obnoveny až v roce 2014 a od té doby se konají každoročně v druhé polovině března. Po obnově kaplí přistoupil spolek k realizaci Křížové cesty. Ta byla vybudována v opravdu v netradičním, moderním duchu.

Výše uvedené informace byly tou nejlepší pozvánkou, abychom naplánovali turistický zájezd do oblasti Vysokého lesa. Prvotním impulzem byly sněženky. Nebylo to poprve, kdy jsme se vydali na turistické putování za Sněženkami a Bledulemi. Pomyslně paní zima předává vládu jaru pomocí těchto dvou kvítků, které se začínají objevovat ještě na sněhu. Užíváme si je při procházkách přírodou – připomínají nám zvěst o jaru.

Na putování do Vysokého lesa jsme vyjeli před sedmou hodinou. První turisté nastoupili v Uničově, další v Medlově, v Úsově a poslední v Mohelnici. Po osmé hodině jsme byli v obci Čistá. Jako takovou předehru našeho výletu jsme si naplánovali procházku na Vyhlídku Fajmonovu lípa. Vyhlídka má podobu vyhlídkového chodníku, který se obtáčí kolem dvou lip. Jednou z nich je Fajmonova lípa, která je stará odhadem až 350 let. Několikrát byla poškozena bleskem. Nejhorší rána však přišla v roce 2015, kdy ji někdo úmyslně zapálil. V její blízkosti byla, ještě ten samý rok, vysazena lípa nová. Vyhlídkový chodník vznikl v roce 2021. Vyhlídka je velice pěkná. Líbilo se nám propojení staré a nová lípy. Výstup a sestup nám trval necelou hodinu. Pak už nás autobus vezl na náš „oficiální“ start v obci Chmelík, na 14 km trasu. Všichni jsme se těšili na posly jara, sněženky. I přesto, že se nám letos příroda probudila dříve, měli jsme informace, že Sněženky ve Vysokém lese stále kvetou. Před desátou hodinou jsme vyrazili. Ušli jsme 2 km a před námi se otevřelo krásné údolí plné bílých koberců. Koberců dlouhých téměř 800 m. Opravdová jarní nádhera. Jen co jsme se nabažili té jarní nádhery, už nás čekala první kaple na našem výletě. Demelova kaple. Ta je celá dřevěná. Původní kaple byla vybudovaná v roce 1932 sedlákem Welzelem Demelem. Pak už následovala, již zmíněná, Křížová cesta, na jejíž konci je Schlezingerova kaple, která byla původně postavená v roce 1935 statkářem Johanem Schlezingerem jako vyjádření díků za uzdravení manželky Emílie. Od této kaple jsme se vydali do osady Vysoký les, kde nás čekaly dvě kaple. Kaple sv. Anny a Killerova kaple. První jmenovaná je původní, druhá je poslední, ze tří kaplí, které byly obnovený v letech 2012 -2015. Původní kapli postavil sedlák Killer už na počátku 19. století. Samotná osada Vysoký les je opravdu malou osadou. V roce 2020 zde bylo evidováno pouze 9 obyvatel. Po prohlídce kaplí jsme se vydali k cíli naší cesty, do Obecní hospody v obci Sebranice. Než jsme se tam však dostali, čekal nás nejprve tříkilometrový, hodně větrný, úsek po polních cestách a hlavně další kaple. Kaple sv. Jana Nepomuckého. Ta stojí na samém okraji obce Sebranice. Po prohlídce a malém odpočinku jsme nabrali směr centrum obce, kde je Obecní hospoda. Čekala nás ještě poměrně náročná část cesty. Hospoda se nachází na protilehlé straně údolí, než kaple sv. Jana Nepomuckého. Nejprve jsme tedy sešli do údolí a pak opět vystoupali na vrchol údolí. Před 14. hodinou jsme dosáhli našeho cíle. Právě včas. S provozovatelem hospody panem Kocichem jsme si telefonicky domluvili, že hospůdku otevře o 2 hodiny dříve, ve 14 hodin. A nejen to!!!! Pan Kocich nám, podle domluvy, připravil vývar a vepřové a kuřecí řízky s bramborem. Vše výborné chuti, včetně brambor, které se zde pěstují. Lidé z blízkého i dalekého okolí si jezdí do Sebranic pro vyhlášenou sadbu těchto brambor. Byla to opravdu vydařená tečka dnešního výletu. Na závěr ještě musím dodat, že ne všichni absolvovali popisovanou trasu. Někteří si jí prodloužili a navštívili Pomník železnice. Pomník plánované, ale nepostavené železnice, která měla spojit Poličku a Litomyšl. Má podobu železniční trati měřící 4090 mm. Jako nejkratší železniční trať byla zapsána do České knihy rekordů. Někdo tedy šel plánovanou trasu, někdo o něco delší. I tak jsme našlapali pěkných 18 jarních kilometrů. Sněženky a kapličky ve Vysokém lese určitě nezklamaly. Už nyní se pomalu rodí plány na jarní výlet za vyslanci jara v příštím roce. Kam? Nechte se překvapit. Doufám, že se bude na co těšit.