Nápad na realizaci tohoto výletu přišel někdy začátkem února. Jako člen facebookové skupiny Výlety a turistika po Moravě jsem byl nadšen z příspěvku Ireny Novákové o zaniklé obci Štolnava na šumpersku. Štolnava, německy Stollenhau byla založena pravděpodobně v roce 1570 a patřila k losinskému panství až do roku 1850, kdy se stala osadou Žárové. Český název (Štolnava) získala osada v roce 1850 a tento název se užíval až do roku 1949, kdy byla přejmenována na Prameny. Po druhé světové válce odsud bylo vystěhováno veškeré obyvatelstvo, které bylo vesměs německého původu, zůstat mohly pouze dvě rodiny německých antifašistů. O dosídlení osady neměli Češi zájem, a to zejména z důvodu její odlehlosti. Budovy opuštěné, vydrancované a chátrající osady, včetně kostela, byly v roce 1965 srovnány se zemí vojáky ze Šumperka, kromě dvou domů rodin, které směly zůstat. Pohledem do mapy jsem zjistil, že s dostupností těchto míst nebude problém.
Terén v okolí Šumperka je už trošku náročnější. Přítomnost druhého největšího pohoří v Česku je tu znát. Proto jsem také využil možnosti a přiblížil se sem vlakem. Z přepravou nebyl vůbec žádný problém a tak něco po deváté hodině se za chladnějšího počasí mohlo vyrazit. Musím ještě podotknout, že Radovan této možnosti nevyužil a k vlakovému nádraží dojel z Medlova. Trasa by se dala rozdělit na dvě poloviny první před losínská a druhá po losínská😂😂. Z vlakáče se vyrazilo směrem na Vikýřovice a po modré turistické stezce plné andělů se pozvolna nastoupávaly Rejchartice. Tuto obec proslavilo zdejší Andělárium a u nám dobře známého anděla v podobě klečícího dítěte vznikla také skupinová fotka. Hlavní dominantou kraje jsou dvě větrné elektrárny nedaleko Rejchartického sedla. Tam se vystoupalo cestou plných serpentýn, silnicí třetí třídy vedoucí do Kopřivné. Při výstupu jasně dominovali šestadvacítkáři, kteří si jako první mohli v každé zatáčce vychutnat pohled pod sebou. Na horizontu sedla stojí kříž a k elektrárnám už vedla stará silnice, která dále pokračovala až do Štolnavy. Dosud se to zdá být jednoduché . Nebyl bych to, ale já kdybych se hned vším spokojil a po další radě se ještě rozhodl navštívit kapli sv. Anny nedaleko Potůčníku na žluté turistické, která prý je nedaleko 😀😀. To sice pravdou je, ale dostat se sem na kole byl teda oříšek. Nejprve jsme sjeli skoro vše co jsme doposud poctivě nastoupali a pak jsem bezmezně věřil mapovým podkladům, což se ukázalo jako velký problém. Červená turistická z Hynčic na Moravě do Potůčníku už vede dávno jinak. Ta stará zůstala už jen zamalovaná na některých stromech a v neaktualizovaných mapach. Cesta se pozvolna ztrácela až zmizela úplně a nám nezbylo než ze sedla a dále po svých.
Terén byl v tu chvíli opravdu zajímavý, ale to nejlepší nás teprve čekalo. A nemuselo se dlouho. Po nadšeném přesunu po loukách nad Potůčníky, jsme dorazili ke křižovatce turistických cest a z hrůzou zjistili, že ke kapli by se muselo ještě klesat. Čas rychle ubýhal a kilometry nepřibývaly. Raději se proto volil přesun na žlutou a návrat k původnímu plánu. Při pohledu před sebe se mnozí nevěřili vlastním očím. Do toho kopce nešlo jít pěšky natož na kole. Soňa s Radovanem to nechtěli jen tak vzdát, ale stejně jsme nakonec všichni skončili jako turisti 😀. Rychlost našeho dalšího postupu už přestal zaznamenávat i Garmin a hodinky se zastavily. Naštěstí nás na kopci čekala úžasná podívaná do okolí, která nás provázela až do Štolnavy. Jelikož se nacházíte ve vyšší nadmořské výšce, přichází sem jaro o něco později než k nám a tak pohyb po loukách plných pampelišek byl balzám na naši bolavou duši😇😇😇.
V samotné Štolnavě dnes najdeme jen pár stop po lidské přítomnosti. Kromě dvou domů, které slouží k rekreaci je to torzo Božích muk nedaleko nich, opravený kříž u někdejší hlavní ulice vedoucí obcí a také kaplička, která byla součástí jednoho z největších statků v obci. Já s Milanem vše podrobně zdokumentoval a mohli jsme se spustit turistickou modrou do Losin. Byli jsme v poločase.
Velké Losiny nejsou známy jenom zámkem a lázněmi. Najdete zde i velmi zajímavý minipivovar Zlosin, který nás mile, ale příjemně překvapil. Při vychutnávání lahodného moku nás zastihla menší přeháńka a tak jsme měli dost času si odpočinout před druhou půlí. V té nás čekalo překonání Hraběšické vrchoviny. Opět se mi podařilo zvolit zajímavou trasu, kterou k mému překvapení ze začátku neznal ani Radovan. Z Petrova se nejprve ostře stoupalo na lesáckou cestu, která vás poté pozvolna dovede k sedlu Traťovka nad Rudolticemi. I zde zpočátku dominovali šestadvacítkáři 😂, nutno však podotknout, že se jelo na úplnou pohodu a nikdo se nad nikým nepovyšoval. V týmu panovala opravdu dobrá nálada, kterí nám vydržela až do cíle. Při závěrečném stoupání od Traťovky k rozcestí Hvězda se nám navíc otevírali v lesních průzorech výhledy na sluncem zalité Jeseníky. Takové Ztracené kameny s televizním vysílačem na Pradědu nikdy neomrzí. V jednom průzoru vznikla i další společná fotka.
Na Rabštejně došlo na další malou přestávku a do cíle v Uničově jsme vyrazili ve dvou skupinkách. Ta první sjela dolů hned, ta druhá si k tomu přidala ještě dvě malá stoupání navíc. Před Šumvaldem jsme se ale všichni sjeli a do cíle dorazili společně. Dnes bylo sice méně kilometrů, ale nastoupaných bylo až až. Krásné výhledy na rovině nečekejte😎😎. Na závěr přidávám ještě dva zajímavé odkazy týkající se Štolnavy.
https://olomouc.rozhlas.cz/stolnava-ci-prameny-prekrasne-misto-ktere-vzal-cas-6386742
Mapa o odkaz na stažení GPX :
https://1drv.ms/u/s!AqtWiCWdBfhlghaUuvO15ffUNQyd
Všechny fotky také na Rajčeti :