Navážu na Mariánův článek, který hodnotil sobotní trek. Minulý rok jsem s radostí uvítal možnost podívat se do okolí Opavy, kde jsem zhruba před třiceti lety strávil rok jako voják základní služby. Jak už všichni víte nakonec mi to nevyšlo, proto jsem letos ani na minutu neváhal a hned se na pokračování akce přihlásil mezi prvními. Oproti loňsku traséři trek pozměnili a tak se bylo na co těšit.

Celá trasa by se dala rozdělit do tří třetin. První nás zavedla do přírodní rezervace Dařenec. Ta se nachází v okolí Vřesiny a z Borové se tam dostanete po modré a žluté turistické stezce. Jak už řekl Marián jezdilo se vyloženě lesním terénem, kterým jsme padali spíše dolů i když sem tam nás nějaký ten ostřejší výjezd čekal. Rozhodně se bylo na co dívat. Bývalé hradistě Závada (zaniklý středověký hrad byl postaven nedaleko stejnojmenné obce ve 14. století pány z Drahotuš. V husitských válkách byl dobit a vystřídal několik majitelů, než zcela zpustl. Dnes zde najdeme dřevěné přístavby, které mají zatraktivnit místo bývalého hrádku) a snad největší zajímavost bylo torzo pět set let starého dubu, se kterým je spjato několik legend. Tento vzácný strom nese své jméno po pravnučce Marie Terezie hraběnce Mechtildě Zinnenberg Lichnovské. U jeho kořenů leží velký bludný kámen ze švédské žuly severského zalednění, na kterém je vytesáno přímo její jméno – Mechtilden Eiche.
https://www.hrady.cz/?OID=1843
https://cs.wikipedia.org/wiki/Da%C5%99enec


Druhá třetina nás zavedla mezi bývalé vojenské opevnění v okolí Darkovic. Tento pevnostní areál je dnes evropsky vysoce ceněnou prezentací ojedinělého fortifikačního sytému naší republiky, který vznikal v letech 1935–1938. Přijeli jsme sem z nedalekých Šilhéřovic kde proběhla také první přestávka a společná fotka u místního zámku.

Nadále se pokračovalo terénem, akorát les vystřídala rozbitá cesta zemědělskou technikou. Zkrátka pořádné MTB. Přál bych vám vidět to nadšení, když se před námi objevil první tank. Nápisy jako " na tank vstup zakázán " vzaly za své. Toho dne tam vzniklo snad tisíc fotek a selfíček, kterými jsme ihned zaplnily sociální sítě a po návštěvě bunkru MO-S 21 Jaroš už bylo jasné, že naplánovanou trasu dnes nestihneme což nám vůbec nevadilo ba naopak. Zážitky opravdu stály zato. Čas nás však neúprostně tlačil a tak došlo na další improvizaci a po modré turistické značce kolem rybníku Borová jsme dorazili do Dolního Benešova.
http://www.szm.cz/rubrika/41/expozicni-arealy/areal-cs-opevneni-hlucin-darkovicky.html
https://www.horydoly.cz/turiste/rekonstrukce-bunkru-neni-zadna-sranda-4.html

No a nakonec třetí třetina. To už byla opět show jednoho muže. Do Dolního Benešova jsem jako voják chodil na taneční zábavy z nedalékého Háje ve Slezsku. Když už jsem byl tak blízko nešlo bývalá kasárna nenavštívit. K mému překvapení jsem po třiceti letech nic nepoznával. Až po odbočení na Hrabyň se moje pamět zrestartovala. Ze střelnice je dnes penzion, ale za zatáčkou se nic nezměnilo. Důstojnická bytovka, vedle ní garáže ( ty zůstaly stejné snad padesát let ), betonové hřiště ( tady proběhly četné fotbalové a nohejbalové zápasy ) a nakonec za branou bývalá budova strážnice a mužstva. Bohužel ty jsou dnes nadále v moci České armády a tak jejich návštěva mi zůstala zapovězena. Nicméně k mé radosti jsem se potkal se svým velitelem a tak po třiceti letech jsem opět mohl pronést památnou větu "Pane kapitáne , desátník Urban během mé služby se nic zvláštního nestalo "
Co myslíte, že jsem uslyšel ? Průserář je tady, pan kapitám mě k mé radosti poznal. Po zhruba čtvrthodinovém rozhovoru jsem, ale musel pokračovat dál. Po cestě se mi zpátky nechtělo a tak jsem navázal na původní plán a kolem řeky Opavy podél Jezera pospíchal za skupinou už do cíle v Bolatici - Borové.


A ještě na závěr. Takovou prdel snad tranzit při návratech z venkovních zápasů uničovských hokejistů nezažil ( viz. foto Rajče net ) . Tak zase za rok.
Všechny fotky také na Rajčeti :