To je ráj viď, to je žrádlo! No a teď mně řekni , co člověk potřebuje. Jenom trochu toho klidu a míru a je člověk spokojenej.
No pojď sem, viděla si tohle? No to je krása! já tě řeknu, příroda to je chrám, to je málo platný.... Krista pána, to je žrádlo ...
Josef Šebánek alias děda Homolka
Nemůžu začít jinak než těmito slovy z legendárního filmu o Homolkových. Tahle reportáž není o machrování kdo kolik ujel, nebo kdo co za kopec vyjel. Je to pouze oslava krajiny, kterou máme doslova za humny. Myšlenkou trasy jsme se s Karlem zabývali už několik let. Podmětem nám byla trasa Leštinského bike maratónu. Až letos však došlo na její realizaci. Úsovská vrchovina je jedním ze čtyř podcelků Hanušovické vrchoviny. eJižní část se vyznačuje vrcholky do 400 m.n.m. a končí Medlovskou pahorkatinou u Nových Mlýnů. Zato severnější část je už více kopcovitá. Jistě vám všem něco říkají názvy jako Velká Polanka, Bílý kámen, Trlina, Cikánský buk a samozřejmě Bradlo, které se svými 600 m.n.m. je nejvyšším bodem vrchoviny.
Jaká by to byla Úsovská vrchovina kdybychom nezačali přímo v Úsově. Tam jsme se dostali kolem kaple sv. Rocha z Hlivic. Úsov je pro náš Spolek velmi důležitý, nemá cenu se zde rozepisovat o všech pamětihodnostech, které ukrývá. My ho projeli Zápotoční ulicí a pak kolem kostela jsme se v místech, kterým se říká Za pivovarem, napojili na modrou turistickou značku, která nás dovedla do Klopiny. Na modré se zůstalo i nadále a hned za vesnicí došlo na první menší stoupání. To už se jelo lesem a tak terén byl po vydatných deštích celkem náročný. Cesta vedla okrajem lesa nad Klopinou a Veleboří. Právě za hájenkou ve Veleboři jsme zabočili na lesní zpevněnou i když celkem kamenitou cestu, která nás dovezla do Bezděkova. Nutno ještě podotknout, že od minulého roku zde prochází cyklostezka Ochutnej Moravu na kole, která vás seznámí se zajímavými místy tohoto regionu. Úsovské vrchoviny se týká Krušovo uzené maso v Leštině, Ofčí sýry v Brníčku, čokoládovna v Troubelicích, vyhlídka na Holubici a nakonec Levandulový statek v Bezděkově. No a jelikož i bikeři mají romantická srdce, došlo právě mezi levandulemi na první zastávku.🤣
Druhá čtvrtina už byla zajímavější. Zprvu to bylo pozvolna, ale hned v Janoslavicích se začalo makat. Kolem křížku nad obcí se travnatou cestou vystoupalo k lesní zpevněné kolem Malé Polanky. To už jsme byli na trase Leštinského MTB. Ke hřišti v Dubicku to ještě bylo v pohodě, ale pak se k nám přidal pan Bludišťák. Jak jsme se ocitli na druhé cestě v místech kterým se říká U Huberta ví snad jen svatý Josef🤣. I nadále se pokračovalo po okruhu kolem Malé Polanky směrem na Humenec. Po trase jsme se setkávali s náboženskými výjevy na obrázcích místního malíře. Ty byly rozmístěny na křižovatkách a tak nás potom celkem logicky dovedli až k lesnímu sedlu u sv. Josefa. Zdejší obyvatelé zde každoročně pořádají okolo svátku osvobození turistický pochod, kterého jsem se v minulosti účastnil. Od Josefa se pokračovalo po zelené turistické. To byla panečku šlupka. Myslím tím krátké, však výživné stoupáníčko na lesní zpevněnou pod Bílým kamenem a Trlinou. Tam se na kole nedostanete. Jedete právě pod nimi, pěkně po vrstevnici. Po cestě vás čekají zajímavé výhledy na Zábřeh a jeho okolí. To nejzajímavější nás čekalo po krátkém ostrém sjezdu. Byla to návštěva na okraji lomu ve Vitošově. Došlo na povinou fotku a pak korytem potoka se sjelo ke Keprtům do Leštiny. Polovina byla za námi.
Třetí čtvrtina začala opět na pohodu. Kolem Moravy směrem na protipovodňový val k Lukavici. V tu chvíli se pomalu kazilo počasí. V Hrabové se opět nastoupávalo. Zprvu celkem z ostra. Postupně se v lese cesta narovnávala i když bych řekl, že právě zde byl nejprudší kopec dne, ale dalo se to. Vyjeli jsme opět na sedle U sv. Josefa. Tentokráte i s fotkou no a odtud už po asfaltě, který vede k Rohelské boudě se pokračovalo k Velké Polance. K Brníčku se sjíždělo značenou cyklostezkou kolem Prdlavé studánky s božským výhledem na vrch Markovice nedaleko Brníčka. To už pokapkávalo a tak došlo na další meteorologickou zastávku U Kouřilů s výhledem na zdejší hrad.
No a nakonec finále. Hned za Brníčkem kopec k hradu na červenou turistickou a po ní na Bradlo. Tady se dá jezdit pořád. Tentokrát jsme jeli v protisměru. Kvůli stádům krav se několikrát muselo ze sedla překonávat elektrický ohradník. V půli cesty malá zastávka U cikánského buku a pak po loukách nad Nedvězím rovnou direkt na horu. Musím se přiznat, že tady jsme si trošku pomohli cestami okolo Bradla a červená se zase jela až na závěr. Přesto jsme si kamenů a kořenů užili víc jak dost. Někteří využili návštěvy ke zdolání vyhlídkové skály a pak závěrečná fotka s čertem, který snad jako jediný zůstal když tenkrát podle pověsti zde stavěli hrad. Prý to však do rána nestihli a tak ve zlosti vše rozbořili a zůstala tu po nich jen halda kamení🤣
Z Bradla už se jelo po modré pomalu domů. Čekal nás ještě průjezd Černou alejí za Lipinkou na Skalky a před námi se objevila Holubice. Jaký by to byl závěr kdybych si nenachystal nějaké překvapení. Tím byl příjezd do Medlova zezadu od Dědinky k hospůdce Pod Lipkou. Nevím jestli to ještě v budoucnosti někdy pojedeme, ale věřte mi, že jsme si to i přes určité problémy všichni užili. Bylo to fakt žrádlo 🤣
Mapa treku a GPX soubor ke stažení :
Všechny fotky také na Rajčeti :
.