Jednou z dalších tradic našeho spolku jsou podzimní návštěvy moravských vinic a to kolmo. Po Valticích, Hustopečích a Znojmu měl na řadu přijít Kyjov. Zhruba před rokem jsme si zarezervovali pobyt ve Slováckém dvoře v Ostrožské Nové Vsi. Před třemi týdny se stanovila mapa treku. Měla to být stovka na které nás čekalo mnoho zajímavostí. Mlýn v Bukovanech, zámky v Miloticích a Bzenci a určitě ochutnávka vín v Kyjově nebo Svatobořicích. Jenže přišlo něco co nikdo nečekal. Po mnoha slunečných víkendech, přišel trvalý víkendový déšť.

Už v pátek večer když jsme přijížděli začalo kapat, ale to co následovalo v sobotu nás všechny odrovnalo. Od sobotního rána jsme neustále sledovali mobilní aplikace a věřili, že se něco změní. Bohužel oblačnost postupovala od jihu a pomalu kolmo stoupala nahoru. I tak se kolem deváté vytvořily dvě skupiny. Ta první se vydala směrem na Strážnici a ta druhá se chtěla pokusit o malý zázrak a v drobném dešti nabrala směr Kyjov.

Nástup byl impozantní. Průjezd kolem štěrkových jezer k mostu do Kostelan a po cyklostezce 5050 jsme se po devíti kilometrech objevili v Nedakonicích. Déšť postupně začal nabírat na intenzitě a tak nám nezbylo nic jiného než vyhledat pomoc v nedalekém penzionu U kaštanu. To jsme ještě netušili, že čekání se protáhne do dvanácti hodin. I tak jsem ještě stihl zajímavou návštěvu v místním kostele zasvěcenému sv. Floriánovi.

Ve dvanáct hodin se déšť na chvilku zklidnil a my mohli opět vyrazit. Jenže daleko se nedojelo. Naštěstí hned za Nedakonicemi se vjelo do vinic a tak alespoň symbolická návštěva mohla proběhnout. Naším cílem byla rozhledna Floriánka, ale tu se nám podařilo snadno minout. Určitě se, ale bylo na co dívat. Polešovický smírčí kříž anebo vyhlídkové místo Bubínky nedaleko Tučap. Tam nás opět začal trápit déšť a tak se muselo z kopce na druhou stranu do Boršic.

https://www.novinky.cz/cestovani/clanek/poznejte-pribeh-smircich-krizu-40155107

V Boršicích bylo za námi necelých dvacet kilometrů. Radar se neustále zhoršoval a tak i největší optimisté se museli smířit s tím, že ze stovkou je ámen. Šlo jen o to, dostat se zpátky do kempu a moc nezmoknout. Ta chvíle přišla něco po půl čtvrté. Přestalo pršet a já dostal svůj další geniální nápad. Nevrátit se domů stejnou cestou, ale vzít to přes Buchlovice a Velehrad aby trek neskončil úplnou "holomajznou". Nutno podotknout, že v mém snažení mě s nadšením podpořil Jirka Obšel. Ze začátku to bylo v pohodě. Po dlouhém sezení v Boršicích nám cyklistika přišla náramně vhod. Jenže, když se vyšlo z Baziliky Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje bylo nám hned jasné, že je zle. Najednou vše potemnělo a těžká mračna nevěstila nic dobrého.

Začalo opět pršet, ale jak. Průjezd Starého Města jsem dal tak nějak poslepu. Už nemělo cenu se nikde schovávat. v tuhle chvíli se jelo na krev. Voda se postupně dostala úplně všude a já neměl na sobě nit suchou. Po příjezdu do kempu jsem byl dokonalou reklamou na hastrmana. Sobotní fiasko bylo dokončeno špatným internetovým připojením a tak ani z večerní zábavy nebylo nic. Všichni byli rádi, když se po desáté šlo na kutě. Ráno jsme se opět probudili do zamračeného dne a déšť nás provázel až domů. Nezbývá nám tedy nic jiného než se zase za rok vrátit do příjemného prostředí Slováckého dvora a konečně do toho Kyjova dojet na kole.

Všechny fotky také na :

https://yhnek.rajce.idnes.cz/Promocene_Slovacko_-_Turiste_Medlov_2019/