Tak před tímhle článkem mi dovolte pár slov. Nikdy jsem nevěřil když přišel před třemi roky Pavel s tím, že založíme Spolek co to způsobí. Doufám, že si plně uvědomujete jakou lavinu emocí jsme s tím způsobili. Věřte mi, že už v tom nejsme sami a těch lidí co dokáží ocenit naši práci je čím dál tich víc. Proto mi dovolte, že pod svým jménem zveřejním reportáž našeho kamaráda z návštěvy rakouských Alpách.

Nejprve mi dovolte, abych se představil. Jmenuji se Mirek Komenda, ale říkají mi " Skoťák" , jsem pohodář, kterého baví vyšilovat s kýmkoliv a kdekoliv. Jako správný svéráz se nerad škatulkuji a organizuji a proto jsem se domluvil s kamaráda z Turisté Medlov, že budu spolek propagovat jako ambasador - externista.

Se složenou vlajkou spolku v batohu jsem spolu s dvěma kamarádkami vyrazil na prodloužený víkend do rakouských Alp. hlavním cílem bylo lezení po ferratách. Jedná se vlastně o horolezení různých obtížností, kdy lezci nemají vlastní lano, ale jistí se do kovového lana, které je napevno přichyceno ke skále. Často je cesta doplněna o žebříky, můstky, stupy, či skoby.

První den jsme zdolali ferratu Postalm, která vede nad potokem, a aby převážně horizontální lezení kaňonem nebylo nudné, začíná její trasa 30 metrovým lanovým mostem. Asi ve třetině je nutné přeručkovat po laně, v polovině následuje skok, či dlouhý skóóóók nad průrvou, po kterém malý mostek ve finále už je vlastně běžná věc. Mosty a lana se k nevoli žen houpají, ale trocha adrenalinu k ferratám patří. Lezení je za námi, ještě zkoušíme nepovinný těžší úsek na závěr a po zaslouženém drinku se přesouváme pod Dächstein. Zítra se chceme vylézt obtížnou ferratu Johann. Při ubytování se ovšem dovídáme, že je stále ještě moc sněhu a zajištěná cesta je ještě zavřená. Vymýšlíme náhradní plán. Výstup na nejvyšší horu pohoří hoher Dächstein ( 2995 m.n.m. )

Ráno jsme byli na snídani mezi prvními. Předpověď počasí totiž ukazuje pouze polojasno dopoledne a lezení po skalách v dešti je v dešti velmi obtížné a v dešti zakázané, protože kovové lano slouží jako hromosvod. Vyjíždíme jednou z prvních lanovek a proto si jízdu užíváme nikoli uvnitř kabiny, ale na vyhlídkovém mole na střeše. Nahoře cvakneme jen pár fotek překrásných výhledů do údolí a přechod po náhorní plošině po ledovci začíná. Sníh je rozbředlý, trochu se boří, cesta k ferratě trvá asi 1,5 hodiny. Stojíme u lana a máme na výběr, zda první část naší trasy lézt či pokračovat výstupem po ledovci. oblékáme helmy, sedáky, jistící karabiny a samozřejmě lezeme. Trasa Schulter je samozřejmě lehčí, dosažitelná i pro lezce s méně zkušenostmi. Pro ostřílené sportovce jsou to vyloženě schody do nebe a dovede nás k druhé ferratě Randkfult, na kterou nastupují i ti , kteří šli po ledovci. Je víkend, hustota tomu odpovídá, vzhůru tedy postupujeme ve frontě a na vrcholu nejsme sami. Nejprve vytahuji plechovku piva na občerstvení, posléze vlajku k premiérovému focení. Dolů to nejde jinak než opět ferratou, jen spodní část se opět kloužeme po ledovci Gletscher. Něžné pohlaví cik cak cestičkou po svých, já rychlopřesunem po zadku rovnou dolů. Sníh je rozbředlý, mačky ani cepín nejsou nutné. Po 5,5 hodinách jsme zpět u horní stanice lanovky, naprosto nadšeni a spokojeni z překrásného výletu. Při pozdním obědě v restauraci začíná pršet, cesta dolů se o půl hodiny odkládá kvůli bouřce, ale to nevadí. Nám počasí vyšlo na jedničku.

Poplatky

Mýto na horské silnici Postalm 6EUR/osobu

Mýto na horské silnici 14EUR/ auto ( neplatí se v případě použití lanovky)

Lanovka tam a zpět 39 EUR ( dospělého , nově nutná rezervace)