Slavný britský komik a režisér Charlie Chaplin kdysi prohlásil, že civilizovaní lidé směřují tam, kde zraje víno. Proto asi také před čtyřmi lety vznikla tahle tradice, kdy v rámci našich cyklotoulek navštěvujeme známé vinařské oblasti. A když se řekne víno, tak se většině z nás vybaví Znojmo. Druhé největší jihomoravské město, s bohatou historií, které leží na levém břehu řeky Dyje. Minulý rok jsme byli ubytovaní v nedalekých Havraníkách, ale měli jsme smůlu na počasí. Celý víkend propršelo a tak jsme si toho moc neužili. Proto jsme se letos rozhodli se sem zase vrátit.

Zázemí jsme našli v Dobšicích, které se Znojmem takřka sousedí. Trasa se tentokráte naplánovala spíše na východ a měl jsem snahu , aby se opravdu jezdilo mezi vinicemi. Vyrazilo se podél řeky Dyje a Staré Dyje směrem na Tasovice. Terén byl opravdu rovinatý, sem tam nějaké menší stoupání.

První zajímavá zastávka nás čekala ve Slupi. Zdejší historický vodní mlýn patří mezi nejvýznamější a architektonicky nejpozoruhodnější objekty svého druhu na našem území. Po prohlídce mlýna a jeho okolí , vznikla také naše titulní fotografie.

V těhle místech udělal trasér chybu. Ze Slupi totiž vede zelená turistická po které se dostanete přes Oleksovičky až k Jaroslavickým rybníkům. Jsou to jedny z největších chovných rybníků na Moravě. My ale do Jaroslavic jeli po silnici, s větrem v zádech a z rybníků viděli akorát tak prd. Přesto se zde udělala první větší přestávka, které jsem využil k návštěvě místního zámku, který patří mezi nejhodnotnější ohroženou památku, kostela sv. Jiljí a nedalekého pranýře.

Z Jaroslavic se trasa začala točit na západ. Nyní vedla po rovinatých a přímých asfaltkách mezi poli plnými dyní, konopí a vinic. Ještě před třiceti lety to bývala tkz. signální cesta, která sloužila vojákům pohraniční stráže k ochraně naší státní hranice. Má asi tak 9km a vede kolem Ječmeniště až do nedalekých Dyjákoviček. Ten den také probíhal ve Znojmě závod horských kol , které pořádala Česká spořitelna pod názvem Kolo pro život a právě v těchto místech jsme se začali s trasou závodu potkávat. Naštěstí se ale udělala odbočka ke zřícenině hradu Lampelberk, který stojí na Ovčím vrchu. Kdysi zde stávala obec Ječmeniště, ta ale nástupem komunismu zanikla. Dnes tahle oblast patří pod Vrbovec, které v součastnosti patří mezi největší vinařské obce na Znojemsku. Na vyhlídce postavené někdy v roce 1820 byla další přestávka s ochutnávkou vinařství Lahofer a okořeněnou o průjezd čela závodu Kolo pro život.

Další naší zastávkou měl být Šatov. Nechtělo se mi ale už po silnici a tak jsem navrhl cestu mezi vinicemi na rakouské straně, okořeněnou návštevou dvou vyhlídek. Ta první nás čekala hned za hranicemi a jmenovala se Heidbergwarte. Jednalo se spíše o posvařovanou konstrukci, s horní plošinou. Na prkna se nemělo cenu ani dívat. Byly tu už hodně dlouho. Druhá Sudmahren Warte je spíše památník obětem války. Zde začala moje skupina rebelovat, což je také vidět na fotografii. Jako by je to už nebavilo.

To, ale ještě nevěděli co je čeká. V obci Unterretzbach, nás zpátky k hranici čekalo velmi zajímavé stoupání kolem starých sklípků, které jsem si užil snad jenom já. Zbytek skupiny pospíchal do nedalekého Šatova, protože měli hlad. Já nelenil a ještě navštívil sousoší Podání ruky Krista a Panny Marie, které stojí přímo na hranici. Mimochodem v tomto kraji je různých sousoší požehnaně.

Ze Šatova na vyhlídku Devět mlýnů jsme se vydali už jen s Jirkou a Pavlem. Zbytek po dobrém obědu jel přímo ke stánku Znovína stojícího na Starých vinicích nad Havraníky. Přišel ale o hodně. Výhled na jednu z nejstarších a nejvýznamější vinici Šobes byl úchvatný. To opravdu stálo zato. Vznikla tady další fotografie a pak po zelené turistické , jsme doháněli naši skupinu.

V těhle místech se jelo už minulý rok. Tady by se dalo jezdit pořád a vůbec by se to neomrzelo. Za zmínku ještě stojí výklenková kaplička u Havraníků. Mezitím u stánku panovala dobrá nálada. Lidé si užívali krásného sluníčka, které se už pomalu chystalo ke spánku. Jen tak se polehávalo a oddávalo se různému debatování a ochutnávání vína. Vinice zalité sluncem , to bylo jako výjev z romantických filmů Rosamundy Pilchner. Další fotografie a pak už rychle domů.

Od viného stánku se do Znojma pokračovalo po červené turistické značce. Trasa vedla po teréních stezkách, jedinečnou vřesovištní krajinou. Před Popicemi míjíme kapli Panny Marie Bolestné. Bohužel nás tlačí čas a tak jak vyhlídka Sealsfiedův kámen i Špalkova vyhlídka u Konice pro nás zůstávají zatím tabu. Těsně před koncem ještě projíždíme po rozsáhlém vřesovištěm porostlém návrší Kraví hora. Pak už následuje sjezd do Znojma, které projedeme kolem Dyje.

Byla to opravdu krásná projížďka v kraji vína, které určitě v budoucnosti ještě navštívíme. Restů tady máme víc jak dost :-)))))

Tradičně ještě mapa a odkaz na fotky :

https://yhnek.rajce.idnes.cz/Vychodnim_Znojemskem_-_Dobsice%2C_Slup%2C_Jaroslavice%2C_Satov%2C_Havraniky%2C_Znojmo_2018/