Nevěřte všemu co se říká. Tak jako třeba prý nám dobře známý Vláďa Hron má své tři zlatá pravidla : 1. Playback je jistota 2. V televizi cokoliv a Bruntál nebrat! Proč ? Vždyť právě Bruntál, založený moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem pravděpodobně roku 1213, je z hlediska institucionálního nejstarším městem na území nynější České republiky. Díky jeho osídlení převážně německým obyvatelstvem se zde žilo na úrovni. Vše se změnilo po válce když většina obyvatelstva byla odsunuta a nahrazována českým obyvatelstvem, který prý nemělo k městu vztah a posléze zde byla i posádka Rudé armády. My si jej zvolili jako místo startu našeho dalšího dobrodružství.
Cesta připadla na duben 2, což je vlastně roční doba kdy zde není období dešťů. Dostat se sem bylo také zajímavé. Na nástupišti v Olomouci tenhle sluneční den čekalo tak 25 cyklistů !!!! I když převážná většina měla zakoupené rezervace, vlak byl schopen pojmout tak maximalně 12 šťastlivců. Naštěstí vše vyřešil duchapřítomný průvodčí ( mimochodem také fanda cyklistiky) a z posledního vozu vlakové soupravy udělal vůz pro cyklisty. Moc nechybělo a doprava začala připomínat Indii. Bylo až zázrakem, že jsme do Bruntálu dostali na čas a hned naše první kroky vedly na náměstí do infa a na zákusek.
Odtud se pokračovalo na největší dominantu Bruntálu a jeho okolí. Uhlířský vrch představuje komlex mimořádných hodnot a to z historického, krajinářského, památkářského, zologického, botanického, geologického a estetického hlediska. Tento vrch patří spolu s Venušinou sopkou, Velkým a Malým Roudným a Červenou horou k posledním činným vulkánům na našem území. Odhaduje se , že sopka prodělala tři erupce. Na jeho vrchol se dostanete lipovou alejí, kde byla roku 2004 obnovena Křížová cesta s 15 zastaveními. Jednotlivá zastavení jsou zhotovena ze dřeva a kamene typických pro okolí Bruntálu. A na konci aleje v 672 m.n.m. stojí barokní kostel Panny Marie Pomocné z historií, která sahá až někde k rokům 1655. Odsud je krásný výhled jak na krajinu Nízkého Jeseníku tak i na jižní hřeben Hrubého Jeseníku s majestátní televizní věží na Pradědu, která na vaše oči působí jako magnet. ( informace čerpány z tabulí z NS Uhlířský vrch )
Mimochodem NS Uhlířský vrch je také zelená turistická a jak víte z minula už s ní byl problém. Ne vždy se dá jet i když na náš dotaz o její sjízdnosti nám kolemdoucí turistka s nadšením odpověděla, že až na oblázky to celkem jde. Tak nevím buď to byla bývalá přebornice ve sjezdu horských kol a nebo to byla kamarádka Ingo Vofse , který jako poslední zastřelil na bruntálsku vlka a to cepem. Následující fotka vás uvede do reality.
To už nás, ale čekala Slezská Harta. O nejmladší vodní nádrži jsem psal už před rokem. Právě tenhle výlet nás výrazně inspiroval k naší cestě. Čekalo nás zhruba 40 km, které se dají rozdělit na část blížší k Bruntálu a druhou část sousedící s našší domovinou. První část vedla přes Mezinu a Rázovou. Z počátku vedla po hlavní silnici na Moravský Beroun ( trasér zde uznává chybu, mělo se jet jinak) . Těsně před Rázovou nás však už čekaly stezky v lukách, které sem tam přecházely v asfaltový povrch. V období dešťů by to mohl být i závažnější problém. Nad Rázovou se nám naskytl úchvatný pohled na Karlovec.
Jako zážitek první části, však po právu volím místo mezi Rázovou a Leskovcem, přímo u hladiny přehrady. Majestátní kříž a neskutečný výhled na Velký Roudný. Tady mělo být společné foto !!!!!
To už ale všichni pospíchali do Leskovce nad Moravicí a díky vysoké teplotě se nebylo čemu divit. Občerstvení jsme si fakt zasloužili. Po krátké přestávce nás čekala hráz. To co se nám nepodařilo minulý rok v Koryčanech a letos V Boskovicích a na Pastvinách se konečně stalo skutečností a mohli jsme stanout na hrázy Slezské Harty.
Druhá část už byla více lesní a kopcovitější. Terén byl převážně typicky lesní a došlo i na úsek vysypané jemným kamenem do kterého jsme se bořili a museli začít více makat . Trošku to připomínalo německou etapu k pramenu Ohře. Některé ohlasy bych vám přál slyšet. Přesto nás do Roudného přivedla stará úzká asfaltová cesta ve stínu stromů a na jejím konci první výraznější stoupání k místní hospodě. Naštěstí na rozhlednu se šplhat nemuselo a tak Keprník byl pro mnohé vysvobozením.
Začalo se kazit počasí a hodiny také utíkaly, muselo se jet dál. Jako tradiční finále dne bych, ale zvolil návštěvu Karlovce. Tu už kvůli blížící se bouřce navštívili jen vyvolenní. Zbytek skupiny nás čekal v suchu restaurace U jelena v Nové Pláni. Karlovec je zaniklá vesnice a bývalá obec , rozkládající se po obou stranách historické zemské hranice Moravy a Slezska.
Dnes, s výjimkou zdejšího kostela, leží na dně přehradní nádrže a právě kostel sv. Jana Nepomuckého s farou a přilehlým hřbitovem v nás vyvolával ducha minulosti. Pohled na něj od Rázové často zdobí obrazovky ČT 1.
Závěr byl už jen o cyklistice. Jak jinak nazvat to ce se dělo na posleních čtyřiceti kilometrech. V mírném dešti a za neustálého hřmění uhánělo 10 cyklistů blíže ke svým domovům. V kopcovité části v okolí Břidličné stíhal nástup za nástupem. Jak do kopců, tak při sjezdech se jelo naplno. Naše průměrná rychlost v tuto dobu šla rapidně nahoru. To byla pocta jezdcům právě probíhající Tour de France :-)))))))
Samozřejmě ten den vzniklo i mnoho nejlepších fotografií, které se mě podařilo pořídit i pod pohrůžkou odebrání baterie.
Jeden z posledních dálkových treků roku 2018 je za námi. Teď už nás čekají jen vína a " Tři hrady " i tak vám můžu slíbit, že neusnu na vavřínech a na příští rok nachystám ještě větší lahůdky. Nashledanou :-))))
Všechny fotky také na :
https://yhnek.rajce.idnes.cz/Bruntal%2C_Razova%2C_Leskovec_nad_Moravici%2C_Roudny%2C_Karlovec%2C_Nova_Plan_2018/