© 2023 by Nature Org. Proudly created with Wix.com

Cykloturistika a turistika na Šumavě a v okolí přehrady Lipno

 

  „Šumava byla velkou část své historie světem přírody uzavřeným do sebe. Kolonizátoři přicházeli, vzali si něco z jejích zdrojů a zas odcházeli. Znovu a znovu se tak vracel divoký les na kultivovaná pole, haldy po dolování nebo na opuštěná sídla. Návraty divočiny se jí nevyhnuly ani ve 20. století. A tak zde můžeme pozorovat ne příliš nápadné, ale o to více fascinující děje neustálého propojování kulturní a přírodní krajiny a oscilace mezi světem lidí a divočiny. Pojďme se společně podívat na obrazy, scenérie těchto dějů. Na neuchopitelnost neustálé přeměny přírody. Pojďme navštívit současné obyvatele Šumavy, stromy, rostliny, živočichy i lidi. Užijme si Šumavy“ -  citát ředitele NP Šumava Pavla Hubeného.

 

  Není asi výstižnější pozvánky k návštěvě Šumavy. Šumava tvrdá a krásná dáma. Jedno z nejstarších pohoří v Evropě, rozpínající se na území Německa, Rakouska a České republiky. Pohořím prochází hlavní evropské rozvodí, prameniště významných řek. Kraje, který byl po II. světové válce turistice zapovězený. Divoká a krásná příroda byla lákadlem také pro členy našeho turistického spolku. Její plánování začalo v listopadu loňského roku a to hledáním vhodného ubytování a dopravy. Zvláště u ubytování to byl oříšek. Zajistit ubytování pro 40 turistů nebylo lehké. Zájem totiž předčil naše očekávání. Někteří z našich členů strávili na Šumavě loňskou dovolenou. Věděli, kde se orientovat a to bylo pro nalezení ubytování rozhodující. Ubytování jsme rozložili do dvou lokalit. První dva dny jsme byli ubytovaní v penzionu Kamenný dům v Srní, části Horní Hrádky. Druhé dva dny jsme strávili v ubytovacím zařízení Olšina u Horní Plané. Obě ubytování měla pro turisty své kouzlo. V prvním případě se jednalo o ubytování v historicky zajímavé budově, která je stará 300 let a navštěvoval jí spisovatel Karel Klostermann, který ve svých dílech píše o Šumavě. V blízkosti penzionu je „Vlčí stezka“, která je dlouhá 300 m, vede nad výběhem s vlky, který je 3 ha velký. Druhé ubytování bylo u rybníku Olšina. Jedná se o moderní ubytovací zařízení pro turisty, jehož vlastníkem jsou Vojenské lesy. Rybník Olšina vybudovaný na počátku 15. století je nejvýše položený chovný rybník v Čechách (731 m n. m.). Na hrázi rybníka stojí jedinečná, památkově chráněná budova rybářské bašty z první poloviny 15. století. V ní je umístěna expozice věnovaná nejen rybářství, historii regionu a VLS, ale i myslivosti. Nakonec se tedy podařilo zajistit ubytování na zajímavých místech. Následně jsme zajišťovali autobus s přívěsem pro kola. Zajistit dopravu pro 40 turistů se podařilo u společnosti Arriva. Pak už nastala práce pro naše traséry, kteří začali plánovat trasy pro cykloturistiku a turistiku.  Na den příjezdu byla naplánovaná lehká turistika na Turnerovu chatu. Druhý den byl vyčleněn cykloturistice a turistice v srdci Šumavy. Na třetí den, den přesunu, byla naplánovaná cykloturistika s dojezdem do ubytovacího zařízení Olšina nebo opět turistika a cykloturistika v okolí Srní a přesun autobusu do druhého ubytovacího zařízení. Čtvrtý den se turisté těšili na cykloturistiku a turistiku v oblasti Lipenské přehrady. Poslední den byla naplánovaná návštěva Českého Krumlova. Ti, kteří chtěli zvýšit počet najetých kilometrů, mohli dojet do Krumlova na kole. S přípravou tras byly pro účastníky nachystány mapy a plánky, které byly prezentovány na setkání účastníků, měsíc před odjezdem.

 

Den první – středa 31. 5. 2017

 

  Den odjezdu, den, na který jsme se všichni těšili, byl tady. Autobus přijel na náves do Medlova přesně v 9 hodin. Ihned po příjezdu začala nakládka kol, zavazadel a dalšího materiálu.    V 10 hodin jsme vyjeli směr Litovel a Olomouc, kde nás čekali další účastníci. Posledním, který se k nám přidal, byl Pepa z Rosic u Brna, člen našeho spolku z největší dálky. Pak už jsme vyjeli plnou parou směr obec Srní, do poměrně mladé horské obce, která leží v centru Šumavy. „Pára“ nám však velmi brzy došla. Na dálnici se u Velkého Meziříčí, kvůli poruše kamionu, utvořila kolona. Nabrali jsme téměř dvouhodinové zdržení.  Tím se nám zhroutily plány na podvečerní turistiku na Turnerovu chatu, která leží v údolí Vydry. Na penzion Kamenný dům jsme dojeli o půl osmé. Jen co se otevřely dveře autobusu, začal Libor, náš mistr přes catering , se svými pomocníky připravovat chutnou večeři. Během večeře jsme se všichni ubytovali a následně sešli na terase před penziónem. Plánovaná turistika nevyšla, ale o to více jsme se těšili na druhý den.

 

Den druhý – čtvrtek 1. 6. 2017

 

  Na tento den byla naplánovaná cykloturistika a turistika v srdci Šumavy. Tři z nás si vyšli na pěší turistiku, drtivá většina se vydala na cykloturistiku. První etapu nám připravili Dana s Karlem. Čerpali ze zkušeností z dovolených strávených ve zdejších končinách. Čekala nás úchvatná podívaná, která nás uvedla do němého úžasu. Hned za Srním nás čekala Hauswaldské kaple (malé šumavské Lurdy). U kaple je pramen, který má prý blahodárné léčivé účinky. Dále naše cesta vedla podél Vchynicko – Tetovského plavebním kanálu. Dojeli jsme k rozcestníků Hakešická cesta. Tady došlo k dělení na skupinu A a B. Skupina A absolvovala první vážnější stoupání pod Oblík. Nedaleko turistické značky "pod Oblíkem" se nacházela Tříjezerní slať. Zde jde o ukázku typického šumavského vrchovištního rašeliniště, na kterém se vyskytuje mnoho známých rostlin včetně masožravé rosnatky okrouhlisté. Poté pokračovala skupina A pěknou cyklostezkou k Roklanskému potoku (též Mlýnský potok), což je jeden ze tří potoků, jejichž soutokem vzniká šumavská řeka Vydra, proslulá svým kamenitým řečištěm s množstvím tzv. obřích hrnců. Cyklostezka podél Roklanského potoka dovedla skupinu do Modravy, kde se nejezdí za policisty z Modravy, ale do malého pivovaru  Leyer. Tady už byli cyklisté ze skupiny B, kteří po rozdělení u rozcestníku Hakešická cesta pokračovali podél plavebního kanálu na Antýgl, odtud přes Rokytu a Hradlový most do Modravy. Obě skupiny se podělily o své dojmy a po malém občerstvení se opět rozjely různými směry. Skupina B jela cyklostezkou podél Roklanského potoka na Tříjezerní slať. Následoval sjezd k rozcestníku Halešická cesta a pak zpět do Srní, kde se všichni cyklisté ze skupiny B odměnili v místní cukrárně. Zatímco u skupiny B již probíhalo odměňování, skupina A ještě makala na trati. Z Modravy se skupina vydala na Březník, který se nachází na severním okraji Luzenského údolí v Kvildských pláních, nad soutokem Luzenského a Březnického potoka, čímž vzniká Modravský potok, který je další z pramenů řeky Vydry. No a pak už následovalo krásné stoupání na Černou Horu (ne do pivovaru ani k moři), ale na nejvyšší bod treku skupiny A. Po obvodu Černé hory vyvěrá celá řada pramenů, z nichž vzniká především Teplá Vltava. K jejímu prameni vedla další cesta skupiny A. Napít se z Vltavy, to opravdu můžete jenom zde.  V Praze u Národního divadla by to šlo asi už těžko. Následoval příjezd do Kvildy, proslulé svou ranní zimou, návštěva zdejšího novogotického kostela sv. Štěpána (umrlčí prkna) a zase nahoru přes Filipovu Huť do Modravy ke Klostermanově chatě, která je chatou KČT.  Konečně okolo řeky Vydry k Hradlovému mostu (Rechle), zpátky na plavební kanál a do Srní. Před finálním stoupáním ke Kamennému domu ještě malé občerstvení. Tady už čekali pěší turisté a cyklisté ze skupiny B. Nedaleko penziónu je obora s vlky, čehož mnozí využili a po večeři se vydali na malou procházku. Věřte, že vidět a slyšet večer vít vlka na měsíc je opravdu zážitek. Také Česká televize vyšla našemu zájezdu vstříc. Díl seriálu „Klenoty naší krajiny“ byl o čtvrtečním večeru věnován Šumavě. Opět nám připomněl krásné chvíle, které jsme během dne prožili. Zároveň jsme se začali těšit na další den.

 

Den třetí – pátek 2. 6. 2017

 

  Další den na Šumavě byl plánován jako přejezdový. Opět jsme se rozdělili na několik skupin. Dvě turistické a jedna cykloturistická. Pro cykloturistiku se nabízelo mnoho variant. My počítali s možností pokořit Třístoličník. Nejvyšší bod na Šumavě, který lze pokořit na kole. Využili jsme možnosti zdejšího cyklobusu a ze Srní jsme díky němu dostali opět do Kvildy. Po ránu zde opět panovalo příjemné počasí a tak se nám při návštěvě místního pivovaru nechtělo věřit, že zde vůbec nějaká zima někdy může být. Prvním významným místem nad Kvildou byla Bučina. Bývalá zaniklá obec, z které se dnes dochovala pouze obnovená kaple sv. Michala (znovu postavena v roce 1992) a zrekonstruovaný hotel Pešlova, z jehož terasy se nám otevírají další úžasné výhledy na daleké horizonty Alp a jižní Šumavy, včetně Třístoličníku. Bohužel i zde se nachází pozůstatky totality (části "železné opony") díky, které zde v padesátých letech došlo k postupnému vysidlování obyvatelstva z hraničního pásma a srovnání obcí se zemí. Právě první část druhého dne vedla po hranici s Německem a tak jsme těch smutných míst navštívili požehnaně. Je příjemné, že každé tohle místo je připomenuto rozevřenou kamennou knihou, která vypráví o historii daného místa a přináší i dobové fotografie. Ke cti musíme také připomenout znovuobnovené a udržované hřbitovy jako úctu k době minulé. Knížecí Pláně, Dolní Cazov, Nové Údolí a bude jich asi více. Z Bučiny jsme jeli tzv. Jelení stezkou okolo Ždáreckého jezírka do Stážného. Pak nástup na červenou turistickou, která nás zavedla do Nového Údolí. Zde se nachází konečná vlaková stanice a hraniční přechod s Německem (ano, byli jsme se tam projet a vzduch je tam stejný, jen ta silnice byla lepší). To už bylo okolo třetí hodiny a tak muselo dojít k rozhodnutí o pokračování treku. Panovalo horké a dusné počasí. Předpověď počasí také nevěstilo nic dobrého. Nakonec, i s přihlédnutím na ubývající síly, došlo k rozdělení velké skupiny na tři podskupiny. První se vydala do cíle přímo, druhá se rozhodla dobít Třístoličník a ta poslední vyjela k nedalekému Rosenauerovu pomníku, věnovanému Josefu Rosenauerovi, staviteli Schwarzenberského plavebního kanálu. Právě zde kanál začínal. Po něm okolo Oslí cesty, Ministerky, jsme dorazili k rozcestí Hučina – potok. Chce si vylepšit cyklistický rating jsme zmobilizovali síly a vydali se na návštěvu Plešného jezera, nejvyššího jezera v České republice (1090 m.n. m.) No a právě tady nás dostihla bouřka. Neustálým sledováním meteoradaru  a s nasazenými pláštěnkami jsme rychle mířili k civilizaci. Ta však byla ještě poměrně daleko. Po zhruba patnáctikilometrové projížďce lesy se nám podařilo dosáhnout Nové Pece, což je začátek vodního díla Lipno. Tam jsme byli nuceni po mokrém a chladném sjezdu vypít horký čaj s rumovou medicínou a zvolit co nejkratší trasu do cíle. Ještě pár stoupání a pak z obce Hodňov krásný sjezd k rybníku Olšina. Tady už čekali cyklisté, kteří po rozdělení zvolili nejkratší cestu na Olšinu a turisté, kteří se vydali na pěší turistiku v oblasti Srní s následným přesunem autobusem dna Olšinu. Poslední cyklistická skupina, která zdolala Třístoličník, přijela na Olšinu v 9 hodin večer. Turisté, kteří v tento den zvolili pěší turistiku, si na svůj výlet vybrali Naučnou stezku Povydří, která vede údolím kolem řeky Vydry. Díky tomu se přece jen podařilo navštívit Turnerovu chatu, která leží mezi Antýglem a Čeňkovou pilou. Je jedinou přístupnou chatou v I. zóně NP Šumava. První chata, která byla postavena v 19. století vyhořela, a tak byla ve 30. letech minulého století postavena nová. Chata je to pěkná. Však je také vyhledávaným cílem turistů. Tím hlavním tahákem je však řeka Vydra, opravdová nádhera, která stojí za vidění. Dojmů bylo ve všech skupinách hodně, spát se moc nechtělo, ale čekal nás další den. Horká sprcha a rychle spát.

 

Den čtvrtý – sobota 3. 6. 2017

 

  Třetí den se nesl ve znamení turistiky a cykloturistiky v oblasti přehrady Lipno. Přehrada Lipno je vodní dílo vybudované na řece Vltavě v letech 1952–1959. S rozlohou 48,7 km² jde o největší přehradní nádrž a vůbec o největší vodní plochu na území České republiky. Opět došlo na dělení na turisty a cykloturisty. Turisté se vydali autobusem do Frymburku. Odtud přívozem do Frydavy a pak výlet na zříceninu Vítkův kámen s rozhlednou, odkud je vidět Lipno jako na dlani. Cyklisté vyjeli do Horní Plané, kde se nacházel přívoz, který je převezl do Bližší Lhoty. Tady se skupina rozdělila na několik podskupin, které zvolili různé cíle. Vítkův kámen, Schwarzenberský plavební kanál, Frydavu, Lipno nad Vltavou, Frymburk. Počasí bylo nádherné, čehož někteří využili a vyzkoušeli vodu v přehradě.

 

Den pátý – neděle 4. 6. 2017

 

  Poslední den, den návratu domů, jsme si chtěli ještě užít. Naplánovali jsme si tedy návštěvu Českého Krumlova. Většina turistů se do Českého Krumlova vydala autobusem. I když nebylo tak dobré počasí, jako v předcházejících dnech, ortodoxní cyklisté, kteří by s kolem nejraději spali, vyrazili na kole. Zvolili trasu přes aktivní vojenský prostor Boletice, převážně širokými asfaltovanými cestami. Zde stojí určitě za zmínku kostel sv. Mikuláše na vrchu Olymp nedaleko Boletic. Historie původně románského kostela sahá až do dvanáctého století a prý je spojena i s Mistrem Janem Husem. Do Českého Krumlova cyklisté vjížděli v pohodě po vzoru poslední etapy na Tour de France. Všichni si prohledli město a zámek. Město je to nádherné, však bylo plné turistů. Vypadalo to, že přijeli pouze z Asie a Medlova. V jednu hodinu jsme vyjeli domů. Tentokrát byla cesta bez zdržení, domů jsme přijeli po sedmé hodině.

 

  Pět dní, které jsme strávili na Šumavě a v okolí Lipenské přehrady, stálo určitě za to. Viděli jsme kus nádherné přírody, poznali jiný kraj. K velké pohodě také přispělo nádherné počasí. Ti největší borci najeli 250 km. To však nebylo to nejdůležitější. Tím bylo pět aktivně strávených dní v bezvadné partě.

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

Články z akcí:

Opatovské šmajd 2017

February 4, 2017

1/10
Please reload