Minulý rok jsme koncem září vyrazili do Orlických hor. Pomalu končila sezóna a my ještě chtěli navštívit Neratov. Bohužel se tehdy podzim přihlásil moc brzy a výlet jsme spíše promrzli. Nebylo tedy divu, že když se z jara začali plánovat výlety, došlo opět na nápad se do Neratova vrátit. Stejnou cestou to nemělo smysl a tak jsem si pro zůčastněné připravil takovou malou polskou vsuvku. Využil jsem znalostí terénu , kdy jsme se tady pohybovali v rámci turisťáku okolo vodní nádrže Pastviny. Auto jsme tedy nechali opět v Českých Petrovicích a nejprve trošku vystoupali a poté sjeli ke státní hranici na Kamyku. Tam jsme se napojili na žlutou turistickou značku a vydali se vstříc novému dobrodružství.
Ke cti Bystřických hor nutno říci, že je opravdu můžete procházet křížem krážem, aniž byste na někoho narazili, natož tak na turistickou komerci. Leží totiž na druhé straně Divoké Orlice ve stínu zprofanovanějších Orlických hor. Na rozdíl od nich nemohou nabídnout ani pocit vysokohorského hřebene či skalního města, ale jenom hluboký les a klid. Rozsáhlé pastviny, opuštěné samoty a hustá síť pohodlných širokých cest jako stvořená pro kola. U božích muk nedaleko vrcholu Debowiec ( 666 m.n.m. ) vznikla naše první společná fotka. To už byla nadohled vidět červená stříška nové rozhledny na vrchu Czerniec ( 840 m.n.m. ) . Stoupání k ní nebylo nikterak dramatické. Rozhlednu tady postavili v rámci příhraničního projektu pro rozvoj turistiky a výhledy z ní byli doslova dechberoucí. Zejména poutní místo v Neratově jste tu měli jako na dlani.
To stoupání k další rozhledně na nejvyšším kopci Bystřických hor Jagodna byl jiný level. Z Czerninu jsme přes sedlo Gniewosz sjeli po žluté turistické k silnici a dále po ní pokračovali než jsme se napojili na modrou turistickou, která nás měla na vrchol dovést. Zprvu to bylo celkem na pohodu, ale jak na nás byla po celou dobu žlutá po přívětivá, závěr si vychutnala. Takže sesednout z kol a znova tlačit. Naštěstí to bylo jenom kousek. Pak se modrá osamotila a mi mohli z kopcem bojovat naplno. Stoupání nebylo sice prudké, ale nekonečné. Rozhledna na vrcholu už nějakou dobu stojí, což se odrazilo i na počtu návštěvníků, kterých zde bylo víc jak dost. Rozhled byl sice také pěkný, ale předešlá rozhledna se mi líbila víc. Ještě mi na vyhlídkové plošině chyběli tabule s popisy míst, které odsud můžete vidět. Tak jak to známe od nás. Z vrcholu kopce k turistické chatě, vedl také nový singltrail, což někteří z naší skupiny ihned vyzkoušeli a z lehoučka si zadováděli😀
Dolů k silnici jsme sjížděli kolem potoka Rudawanka. Tady byla cesta trošku kamenitější, takže se muselo dávat pozor. To už jsme se blížili k hraničnímu přechodu a Polsko pomalu opouštěli. Za zmínku ještě stojí malé jezírko a opravený kostel Podwyžszenia Krzyža Swietego v Rudawě. Do Neratova jsme tak jako loni přijeli už po nově značené žluté, kolem Divoké Orlice. Zdejší kostel Nanebevzetí Panny Marie berou v současnosti turisté útokem. Není divu, skleněná střecha ve tvaru kříže kostel náležitě prosvětlí a dá mu hned jiný rozměr. Mě, ale více uchvátil kostel sv. Jana Nepomuckého, na který jsme narazili cestou do Bartošovic. Ten vznikl přestavbou původní hřbitovní kaple v letech 1708 - 12. Mobiliář kostela ze 18 a 19 století byl v 70 a 80 letech postupně vykrádán a zpustošen. Zachovaly se pouze lavice. V dnešní době i díky sbírkám kostel znovu ožívá.
No a jaká by to byla návštěva Českých Petrovic, kdybychom se nezastavili u Pašerácké lávky, neviděli Zemskou bránu a nedali si pivko u Rampušáka. Někteří z nás zde byli poprvé. To už se blížila šestá hodina a nastal čas odjezdu. Cestou k autu mě ještě na Čiháku dostala kaple sv. Anny, která byla zalitá letním sluncem. Úplná pohádka, stejně jako celý den.😀
Na závěr již tradiční mapa a GPX soubor ke stažení
