Slunce se sedmkrát schovalo za obzor a kohout zase sedmkrát zakokrhal, aby mohlo ráno zase vyjít. Sotva Bikerka vstřebala zážitky z Drahanské vrchoviny upustila další oříšek a mohla zase snít. Tentokrát se její touhy přenesly do nedalekého Zábřeha, přesněji do Zvole , kde se konal již 39. ročník pochodu Za Zvolskou labutí.
Dovolte mi malou citaci z Wikipedie.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1b%C5%99e%C5%BEsk%C3%A1_vrchovina?veaction=edit§ion=4
Zábřežská vrchovina je vrchovina, rozprostírající se na severozápadě Moravy. Tento vrchovinný masiv je bez VÝRAZNĚJŠÍCH VRCHOLŮ. Je představován jen MÍRNÝMI a většinou zalesněnými, klenutými hřbety, které příliš nepřevyšují okolní, zemědělsky již sporadicky využívanou, krajinu . A právě její střední část nazývaná Mírovská vrchovina se stala dalším cílem našich cest.
Ráno jsme se probudili do dne, který by jako byl pro cyklistiku stvořen. Obloha bez mráčků, pofukující lehký vánek a teploty okolo 20°C. Nechtělo se nám po ránu moc šlapat, tak se do Zvole vyrazilo přes les a panelku mezi Úsovem a Třeštinou. Po nutné registraci a krátké přípravě, které se účastnil i předseda s Alenou, se vyrazilo na Jestřebí a krátkým ostrým stoupáním jsme začali pomalu ukrajovat první kilometry ze stanoveného okruhu. Bohužel hned za Zvolí došlo k menším technickým problémům. Po jejich odstranění jsme museli časovou ztrátu dohnat a tak jsme nemohli navštívit jako minulý rok stanoviště kontroly v Jestřebí. Následoval krátký sjezd do obce Lupěné, kde se poblíž tratě Praha- Olomouc nachází menší železniční skanzem a právě parní lokomotiva se stává častým zájmem našeho fotografování. Když se k tomu přidaly ještě dvě mladé bruslařky, které už tak brzo ráno pracovaly na svých postavách, mohlo vzniknout další společné foto.
Cesta po starém drážním tělese z Lupěného směrem na Hoštejn vede právě v údolí mezi již zmíněnými zalesněnými hřbety. Tyhle místa jsme v minulosti také již mnohokrát navštívili a to buď jejich průjezdem na kole nebo vlakem a vždy nás svou krásou dokázaly učarovat. V tuhle chvíli za absolutního bezvětří jsme úháněli rychlostí přes 20km/h. Asi tak dva kilometry za Hoštejnem se odbočilo do kopců a mohlo začít naše dobrodružství. Cyklotrasou 521, která vede do Moravské Třebové podél Ospitského potoka, se začalo zvolna stoupat k naší oblíbené křižovatce. Po cestě jsme zase obdivovali již tradičně " bobří jezírka". a další krásy těchhle končin.
Křižovatka cyklostezek 521 a 4063 se loni stala naším osudem, právě zde jsme dostali našeho bludištáka a omylem jsme se ocitli na Kančím vrchu( 606 m.n.m). Letos už se ale nebloudilo a do toho mírného a bezvýrazného kopce se jelo právě za účelem jeho dobytí, jakožto zdolání největšího bodu Mírovské vrchoviny.
Se srovnání s minulým týdnem , nebylo stoupání tak hrozné. Byly zde sice úseky kdy se musel použít tkz. kašpárek ( a i to bylo někdy málo), ale bylo zde i mnoho míst kdy se dalo odpočinout a nadechnout k dalšímu výkonu. Zhruba po půl hodině tvrdé dřiny bylo vymalováno. Výjezd z lesa, který se dá srovnat snad jen z výjezdem nad Velehradem, se před námi otevřela krajina. Vlevo snad Orlické hory, před námi Jeseníky no a napravo dominanta krajiny větrná elektrárna na Jahodnici, nedaleko Maletína, vápencový lom u Vitošova. Bohužel byl slabý opar a tak viditelnost byla trošku ztížena. Snad to bude za rok lepší. Samozřejmě musely vzniknout i dvě fotografie za účelem pravdomluvnosti.
Po krátkém rozjímaní jsme vyrazili do dalšího boje. Menší sjezd do Křižanova, poslední ohlédnutí za Kančím vrchem ........( zalesněná část vlevo nahoře)
............Dlouhá Ves no a pak už jen sjezd za odměnu přes Maletín do Svojanova na jehož konci nás čekal kemp Iveta s teplou polévkou a studeným pivem. Cesta na Mírov kolem Mírovky je pro nás už také známa. Po loňské větrné smšti se už zdá, že je vše v pořádku a tak se zde za čtvrt roku určitě vrátíme. Povinné stoupání k hradu no a pak už jen přes Řepovou a Květín návrat do cíle, který byl v sokolovně ve Zvoli. Právě za Květínem nás, ale navštívil ještě pan Bludišták a tak se tak dvě stě metrů jelo po velmi frekventované cestě na Šumperk.
Krátká debata a hodnocení treku s pořadateli. Měli něco málo pod třista účastníků. Velmi pěkný počin. Popřání si mnoho dalších úspěchů v pořádání akcí a mohlo se vyrazit domů.
Co říci závěrem, myslím si že i přes určité problémy, které se na trase vyskytly byli všichni zůčastnění nadmíru spokojeni a převládala u nich jen pozitivní energie z dobře stráveného dne. Poslední foto budiž toho důkazem ...
..... nezapomeňte na to, že Bikerka má ještě jeden oříšek a jako v každé pohádce musí vše dopadnout dobře. Tak zase za týden :-))))))))
https://yhnek.rajce.idnes.cz/Za_Zvolskou_labuti_2018/
Děkujeme za pochvalu. Pracuji na další úpravě treku a doufám, že ten čtyřicátý ročník navštívíme v rekordním počtu. Vy i tahle krajina si to určitě zasloužíte.
Pánové, opakovaně smekám. Když vás loni Kančí vrch vyliskal, nastavili jste mu letos záměrně druhou tvář a zase si ho podali :-) Jsem rád, že se vám u nás líbí a že jste si z Labutě udělali tradici. Navíc jste letos podpořili jak cyklo tak pěší. Rád jsem s váma v cíli prohodil pár slov osobně, pro takový nadšence je radost tu energii do uspořádání pochodu vložit. Reportáž z vaší jízdy se moc dobře čte. Taky ještě jednou díky za rady ohledně objížďky rozkopané medlovské silnice, někteří účastníci cykločtyřicítky byli rádi, že díky tomu objevili nové cyklostezky. Mějte se a ať vám to nadále šlape. Snad na viděnou na příštím Josefovském pochodu!
Jirka