© 2023 by Nature Org. Proudly created with Wix.com

May 13, 2018

Masochistický očistec na Kančím vrchu - Za Zvolskou labutí

2 comments

Slunce se sedmkrát schovalo za obzor a kohout zase sedmkrát zakokrhal, aby mohlo ráno zase vyjít. Sotva Bikerka vstřebala zážitky z Drahanské vrchoviny upustila další oříšek a mohla zase snít. Tentokrát se její touhy přenesly do nedalekého Zábřeha, přesněji do Zvole , kde se konal již 39. ročník pochodu Za Zvolskou labutí.

 

Dovolte mi malou citaci z Wikipedie.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1b%C5%99e%C5%BEsk%C3%A1_vrchovina?veaction=edit&section=4

Zábřežská vrchovina je vrchovina, rozprostírající se na severozápadě Moravy. Tento vrchovinný masiv je bez VÝRAZNĚJŠÍCH VRCHOLŮ. Je představován jen MÍRNÝMI a většinou zalesněnými, klenutými hřbety, které příliš nepřevyšují okolní, zemědělsky již sporadicky využívanou, krajinu . A právě její střední část nazývaná Mírovská vrchovina se stala dalším cílem našich cest.

Ráno jsme se probudili do dne, který by jako byl pro cyklistiku stvořen. Obloha bez mráčků, pofukující lehký vánek a teploty okolo 20°C. Nechtělo se nám po ránu moc šlapat, tak se do Zvole vyrazilo přes les a panelku mezi Úsovem a Třeštinou. Po nutné registraci a krátké přípravě, které se účastnil i předseda s Alenou, se vyrazilo na Jestřebí a krátkým ostrým stoupáním jsme začali pomalu ukrajovat první kilometry ze stanoveného okruhu. Bohužel hned za Zvolí došlo k menším technickým problémům. Po jejich odstranění jsme museli časovou ztrátu dohnat a tak jsme nemohli navštívit jako minulý rok stanoviště kontroly v Jestřebí. Následoval krátký sjezd do obce Lupěné, kde se poblíž tratě Praha- Olomouc nachází menší železniční skanzem a právě parní lokomotiva se stává častým zájmem našeho fotografování. Když se k tomu přidaly ještě dvě mladé bruslařky, které už tak brzo ráno pracovaly na svých postavách, mohlo vzniknout další společné foto.

 

Cesta po starém drážním tělese z Lupěného směrem na Hoštejn vede právě v údolí mezi již zmíněnými zalesněnými hřbety. Tyhle místa jsme v minulosti také již mnohokrát navštívili a to buď jejich průjezdem na kole nebo vlakem a vždy nás svou krásou dokázaly učarovat. V tuhle chvíli za absolutního bezvětří jsme úháněli rychlostí přes 20km/h. Asi tak dva kilometry za Hoštejnem se odbočilo do kopců a mohlo začít naše dobrodružství. Cyklotrasou 521, která vede do Moravské Třebové podél Ospitského potoka, se začalo zvolna stoupat k naší oblíbené křižovatce. Po cestě jsme zase obdivovali již tradičně " bobří jezírka". a další krásy těchhle končin.

 

Křižovatka cyklostezek 521 a 4063 se loni stala naším osudem, právě zde jsme dostali našeho bludištáka a omylem jsme se ocitli na Kančím vrchu( 606 m.n.m). Letos už se ale nebloudilo a do toho mírného a bezvýrazného kopce se jelo právě za účelem jeho dobytí, jakožto zdolání největšího bodu Mírovské vrchoviny.

 

Se srovnání s minulým týdnem , nebylo stoupání tak hrozné. Byly zde sice úseky kdy se musel použít tkz. kašpárek ( a i to bylo někdy málo), ale bylo zde i mnoho míst kdy se dalo odpočinout a nadechnout k dalšímu výkonu. Zhruba po půl hodině tvrdé dřiny bylo vymalováno. Výjezd z lesa, který se dá srovnat snad jen z výjezdem nad Velehradem, se před námi otevřela krajina. Vlevo snad Orlické hory, před námi Jeseníky no a napravo dominanta krajiny větrná elektrárna na Jahodnici, nedaleko Maletína, vápencový lom u Vitošova. Bohužel byl slabý opar a tak viditelnost byla trošku ztížena. Snad to bude za rok lepší. Samozřejmě musely vzniknout i dvě fotografie za účelem pravdomluvnosti.

 

 

 

Po krátkém rozjímaní jsme vyrazili do dalšího boje. Menší sjezd do Křižanova, poslední ohlédnutí za Kančím vrchem ........( zalesněná část vlevo nahoře)

 

............Dlouhá Ves no a pak už jen sjezd za odměnu přes Maletín do Svojanova na jehož konci nás čekal kemp Iveta s teplou polévkou a studeným pivem. Cesta na Mírov kolem Mírovky je pro nás už také známa. Po loňské větrné smšti se už zdá, že je vše v pořádku a tak se zde za čtvrt roku určitě vrátíme. Povinné stoupání k hradu no a pak už jen přes Řepovou a Květín návrat do cíle, který byl v sokolovně ve Zvoli. Právě za Květínem nás, ale navštívil ještě pan Bludišták a tak se tak dvě stě metrů jelo po velmi frekventované cestě na Šumperk.

 

Krátká debata a hodnocení treku s pořadateli. Měli něco málo pod třista účastníků. Velmi pěkný počin. Popřání si mnoho dalších úspěchů v pořádání akcí a mohlo se vyrazit domů.

Co říci závěrem, myslím si že i přes určité problémy, které se na trase vyskytly byli všichni zůčastnění nadmíru spokojeni a převládala u nich jen pozitivní energie z dobře stráveného dne. Poslední foto budiž toho důkazem ...

 

..... nezapomeňte na to, že Bikerka má ještě jeden oříšek a jako v každé pohádce musí vše dopadnout dobře. Tak zase za týden :-))))))))

 

https://yhnek.rajce.idnes.cz/Za_Zvolskou_labuti_2018/

May 13, 2018

Pánové, opakovaně smekám. Když vás loni Kančí vrch vyliskal, nastavili jste mu letos záměrně druhou tvář a zase si ho podali :-) Jsem rád, že se vám u nás líbí a že jste si z Labutě udělali tradici. Navíc jste letos podpořili jak cyklo tak pěší. Rád jsem s váma v cíli prohodil pár slov osobně, pro takový nadšence je radost tu energii do uspořádání pochodu vložit. Reportáž z vaší jízdy se moc dobře čte. Taky ještě jednou díky za rady ohledně objížďky rozkopané medlovské silnice, někteří účastníci cykločtyřicítky byli rádi, že díky tomu objevili nové cyklostezky. Mějte se a ať vám to nadále šlape. Snad na viděnou na příštím Josefovském pochodu!

Jirka

May 15, 2018Edited: May 15, 2018

Děkujeme za pochvalu. Pracuji na další úpravě treku a doufám, že ten čtyřicátý ročník navštívíme v rekordním počtu. Vy i tahle krajina si to určitě zasloužíte.

New Posts
  • Vzpomínáte jak jsme to sobotní mrazivé ráno před informačním centrem v Rapotíně turistickou sezónu začínali? Uběhlo to jak ta voda. Během roku máme za sebou mnoho zajímavých výletů a měl tu být ten poslední. Nakonec jsme na oficiální ukončení sezóny jeli čtyři. Od rána sice foukal silnější vítr, ale naštěstí byl jižní a tak bylo na polovinu listopadu celkem teplo. Výlet měl být náročný na organizaci. Start a cíl pochodu byl na ulici 17. listopadu. Doporučené trasy vedly přes Litovelské Pomoraví a v oblasti kolem sv. Kopečku. Den předtím se mi podařilo domluvit přesun autobusem na Kopeček spolu s kamarády z Velkých Opatovic. Nebyl bych to já, abych do trasování pochodu nezasáhl a nechci se pořád jenom chválit, ale myslím si, že se to náramně povedlo. Po vystoupení z autobusu jsme se z kamarády rozloučili a vydali na nedaleké návrší Jana Pavla 2 před baziliku Nanebevzetí Panny Marie. Tam muselo vzniknout první společné foto. Odtud vedly naše kroky před bránu zdejší zoologické zahrady. Tady začínal zelený okruh. Jeden z mála co tady můžete najít. Ten nás dovedl po třech kilometrech před telekomunikační věž v Radíkově. Terén stezky byl doslova MTB. Už vidím jak si tady příští rok zařádíme. Mysleli jsme si, že se dostaneme na věž. Ta zůstala však bohužel zavřena a tak jsme se alespoň občerstvili v chatě Pod věží. Dále se pokračovalo po zelené turistické značce přes Radíkov kolem Lošovského potoka do Velké Bystřice. Cesta vedla minimálně po asfaltě. Čekal nás většinou terén a kolem dokola nás čekalo mnoho zajímavých míst. Po celou dobu svítilo sluníčko, no a protože se vlastně scházelo k Olomouci byla trasa opravdu nenáročná. Ten správný adrenalin přišel až na úplný závěr a to když jsme se rozhodli stihnout vlak z Velké Bystřice na Olomouc. Nikdo jsme nevěděli kam běžíme, přesto nás předseda přesvědčil o svých fyzických kvalitách kdy odjíždějící vlak dostihl a na minutku zdržel, abychom v klidu nastoupili. V cíli nás čekala odměna v podobě pamětních listů a keramických medailí. S pocitem dobře odvedené práce jsme se potom přesunuli do nedaleké Kozlovny, kde si Mates dal zaslouženého hamburgera. A protože jsme žádný puchýř neměli, tak můžeme v klidu pokračovat dál. V prosinci nás čeká Mikulášský pochod a tradiční akce na Bouzově a to mi věřte, že letos bude zajímavá :-)) Všechny fotky také na Rajčeti : https://www.rajce.net/a16469436
  • Už potřetí se pořádala turistika spojená se svatomartinskou husou. Po Úsově a Zábřehu jsme se přesunuli na Litovelsko. Bývá zvykem, že na tomhle putování nejde ani tak o nastoupané metry. Důraz je kladen spíše na pohodu a gurmánské zážitky. V dubnu při tradičním cyklo výjezdu na zahájení sezóny do Haček u Konice, jsme jeli přes Rampach nedaleko Choliny a jelikož je tato obec turisticky nesmírně zajímavá, začal jsem pracovat na myšlence sem letošní husu posunout. Do karet mi hrálo i otevření nové restaurace na rybníku v Sobáčově. Nakonec jsme však skončili v historickém zájezdním hostinci na Stopce a nebylo to vůbec špatné. S organizací akce mi tentokráte velkou měrou pomohl i Jirka Obšel, který má k tomuto kraji rodinné vazby. Zajistil návštěvu zdejšího kostela Nanebevzetí Panny Marie. Jen škoda, že paní která nám měla o historii kostela něco říct, bohužel nemohla. I tak byla tato návštěva nesmírně zajímavá. Večerní déšť ustával a my se pomalu vydali na cestu po modré turistické značce na Loučku. Asi po kilometru dojdete k Cholinskému dvorku. Nedaleko se nachází myslivecká chata na Skalce u které letos vzniklo vyhlídkové místo s panoramatickou fotografií. Slibovaný Keprník jsme sice neviděli, rozhodně se sem ještě vrátíme. Doteď to byla pohoda, hned za Dvorkem se muselo do lesa a tam už to začalo být zajímavé. Mokro a bláto se stalo samozřejmostí. Po chvíli přišla první zastávka u stylizované jeskyně se soškou Panny Marie Lurdské, místo zastavení poutníků jdoucích ke Svaté vodě. Zde se rozdělaly i první láhve se Svatomartinským vínem. Muselo se dál, ale naštěstí těch zajímavých míst zde bylo víc jak dost. Tou nejzajímavější byl již zmíněný léčivý pramen Svaté vody opředený různými pověstmi. Obec Cholina tohle místo na jaře upravila a umístnila jsem i informační tabule. Někteří z nás našli odvahu a z plecháčku u pramene se napili. Snad jim zdraví slouží :-)) Stoupání na Rampach nebylo náročné. Potíže nám dělali snad jen následky polomů. Po pár metrech jsme minuli dobře schovaný pomník legionářů no a než jsme se nadáli byl tady Rampach. Ještě loni byl vrchol označen ne jenom geodetickou tyčí, ale i tabulkou s nápisem Rampach a informací o nadmořské výšce 418 m.n.m. Dnes je vše minulostí, tyč tu sice je, zato po tabulce zůstal jen pahýl. Díky kůrovcové a větrné kalamitě je vrch úplně odlesněn. Za slunečných dní odsud musí být krásný výhled na kopce Nízkého Jeseníku ( Vysoká Roudná ). Sobota však byla hodně mlhavá a tak výhled byl takřka nulový. Po cestě jsem si všiml zvláštního značení na stromech. Oficiální turistické značky zde nenajdete, ale zdejší nadšenci to tu kdysi přece jenom označili. Červená tečka s bílou šipkou vás provede kolem Rampachu a modrou se projdete kolem zatopeného lomu v Nové vsi. Určitě neminete i dech beroucí vyhlídku na lom i zájezdní hostinec na Pindě. V Nové Vsi zase zaúřadoval Jirka a přichystal si pro nás překvapení s malým občerstvením. Zejména holkám přišla krátká přestávka v teple náramně vhod. Čas nás začal nemilosrdně tlačit. Nabízela se možnost zaimprovizovat a cestu si zkrátit. To bychom ale přišli o další velmi zajímavé místo nad Chudobínem. Parduska je takový kopec nekopec, ale s výhledem jako hrom. Nepřehlédnutelný lichtenštejský zámek v Nových Zámcích, kostel v Medlově a nad ním se vypínají kopce Nízkého a Hrubého Jeseníku. Dokonce je viditelný i Kralický Sněžník a když má člověk štěstí tak prý i Orlické hory. K tomuto místu se váže i mnoho pověstí a vedla tudy kdysi i cesta na Konici. Po té se také scházelo dolů do Chudobína a zbytky cesty byly nepřehlédnutelné. https://olomouc.rozhlas.cz/kopec-parduska-je-vyhlidkou-pohrebistem-vojaku-i-povestmi-opredenou-davnou-6376272 Chudobín není známý jen třemi kostely. Je zde postavený i zámek s novorenesančními prvky. Je chráněn jako Kulturní památka ČR. V dnešní době bohužel patří do soukromých rukou a tak pomalu začíná chátrat i s přilehlou zámeckou zahradou. Snad ho mine osud zámku v Dlouhé Loučce a nebude se zachraňovat až minutu po dvanácté. Finále bylo za dveřmi. Ke Stopce to bylo co by kamenem dohodil a tam na nás čekala do křupava upečená husička a jako návdavek kaldoun, husí játýrka s toastíkem a na závěr moučník, který kuchař nazval poprávu orgasmus. Kalorie co jsme po cestě ztratili, byly zase zpátky. Pošmourný, ale nakonec zajímavý výlet byl za námi. No a ještě tradičně na závěr všechny fotky. Ty jsem tentokrát připravil spolu s Pavlem Ulrichem. Tak pěknou zábavu : https://www.rajce.net/a16460193