Stává se již pravidlem, že úplně poslední výlet léta zavítá na Sovinecko. Ne jinak tomu bylo i letos. Dokonce nám vyšlo, že pořadatelé z KDHO Olomouc , zde pořádali akci " Za Huzovským škopkem " a tak bylo o starost méně z občerstvením. Tento kraj postihla v minulých letech kůrovcová kalamita. Za tři roky se zde vytěžilo více dřeva jak za deset let. Byla by však škoda, to tu opomíjet. Vždyť neustále jezdíme po všech čertech a neuvědomujeme si jakou krásu máme za humny.
Už od Uničova máte před sebou celý hřeben, který se táhne od Sanatorky až po Svatý Kopeček. Hned za hájenkou vás čekají Pasecké vodopády. Ty stojí tak trochu ve stínu těch Rešovských, ale stoupání na Zvon, které tu začíná to všem bikerům vynahradí. Pětikilometrový úsek s devítiprocentním průměrem, prověří fyzičku každého z vás. Nečekejte žádný asfalt, kamenitá cesta vás vede nekompromisně vzhůru. Cestou si možná povšimnete vyschlé studánky" U výpusti", ale jinak projíždíte temným lesem až k Letišti. Tu a tam zaslechnete zvuk motorové pily, ale to je asi tak vše. Od Letiště se cesta trochu zmírní, ale co do kvality nic nepřidá. Přibude více makadamu a pozůstatků těžby. Všechny jezdce to tu prověří jak po technické stránce, tak i trpělivosti. Za odměnu se však můžete vyfotit u zvoničky nedaleko vrcholu Zvon, která zde byla nedávno postavena. Odsud už není daleko k vysílači na Velké Roudné. Ten v současnosti zřejmě prochází rekonstrukcí. Do Huzové se sjíždělo přes mutkovské louky kolem tamních lip s vrcholovým křížem směrem k Dácheci. Tam se nám také otevřeli výhledy do krajiny,
Po krátké návštěvě a registraci na pochodu v hospodě Z+Z v Huzové jsme se vydali po turisticky modré do Dálova. Cesta to byla neustále nahoru a dolů, ale naštěstí už byly pastviny prázdné a tak místo po značně kamenitých cestách jsme si jízdu ulehčovali po okrajích pastvin. Když se řekne Dálov, zřejmě všichni vzpomenou na tamní zatopený břidlicový lom, který v dnešní době slouží i ke koupání. Byla by však škoda opomenout dřevěný kříž, který zde místní občané v roce 2009 znovu postavili, protože tu kdysi byl. Zatažená obloha jen umocňovala sílu okamžiku.
No a když už turisticky modrá, byla by škoda nenavštívit zdejší Modrou studánku, která tu kdysi stávala v hlubokém lese. Ten dnes už není, ale prý čas od času se zde zjeví záhadná krásná paní s modrým kalichem, z něhož nalévá do pramene lásku. 😀
Od studánky jsme se pomalu začali vracet domů. Pohledům do údolí Sitky jsme nemohli ani uvěřit. Cestou jsme se setkávali z různými výtvory, které byly vyřezané zřejmě ze zlomených stromů. Takový kříž na krajnici vytěženého svahu a za ním vysílač na Rodné. Úplné memento mori, naprosto dechberoucí. A to nás ještě čekalo bikerské finále. Velké serpentýny z údolí Březiny k zelené turistické nedaleko Mutkova. Stoupání nebylo tak urputné jako na Zvon, ale určitě to tu není pro každého. Zážitek to však je pořádný a rádi se sem ještě vrátíme.
Sjezd z Roudné jsem řešil po asfaltu. Prvotním plánem bylo ještě navštívit kamenné mosty nad Řídečí. Bohužel už bylo hodně hodin a tak jsme to museli vzdát ( něco si musíme taky nechat na jindy😀). U Zlatého potoka v Řídeči nás čekalo ještě malé pohoštění z udírničky a úplnou tečku za výletem udělala návštěva křížové cesty nad Mladějovicemi. Kdo tam ještě nebyl má co dohánět. Příští rok plánujeme Sovinecko rozložit do několika výletů a navíc musíme konečně zdolat tu Slunečnou, nejvyšší horu Nízkého Jeseníku, takže se máte na co těšit.😁
Na závěr již tradiční mapa a GPX soubor ke stažení :
