Potřetí za poslední dva roky, jsme se ocitli v Národním parku Podyjí. První návštěva nás zavedla na rakouskou stranu Dyje. Minulý rok jsme v rámci cyklo turistiky tenhle park částečně projeli v rámci našeho " grandefinále " v Havraníkách a letos nás čekalo pokračování po české straně.
Autobus nás ráno zanechal v obci Lukov, nedaleko od Znojma. Ihned po vystoupení, jsme poznali, že právě zde se minulý rok projíždělo. Krátká malá přestávka u místní "sámošky" a mohlo se vyrazit. Určitě za zmínku stojí zachovalý pranýř, který stojí nedaleko kostela sv. Jíljí. Pochází z roku 1609 a svědčí o soudním právu tohohle městysu, jehož historie sahá do 13. století.
Další kroky nás po červené turistické značce dovedly ke zřícenině Nový Hrádek, který se nachází na skalách nad Dyjí. Zmínky o hradu taktéž sahají až do středověku. My už jsme sem plánovali cestu na podzim, ale kvůli špatnému počasí jsme nakonec návštěvu hradu odložili. To se ukázalo jako dobrý tah, protože i včera bylo po dešti a cesta sem měla parametry pořádného MTB. Pěšky to, ale nebyl žádný problém. Nadstandartní průvodce nás obeznámil ne jenom se samotným vznikem a historií tohohle místa, ale dostala se nám i pořádná přednáška ze zoologie a biologie. Jenom škoda, že se nám ta užovka stromová přeci jenom neukázala. Mohlo být více srandy.
https://www.hrad-novyhradek.cz/cs
Největším tahákem však byla vyhlídka na údolí Dyje z hradního ochozu. To co řeka za millióny let dokázala vytvořit, bylo něco úžasného. Vzniklo zde i první společné foto akce.
Po prohlídce hradu jsme se vydali nejprve po červené a pak po modré značce k Dyji. I zde se minulý rok projíždělo a tak mnohým z nás se začaly vybavovat vrchařské vzpomínky na zdejší zajímavé profily .Potkávali jsme hodně cyklistů, ale ti spíše používali kola na opírání. Kola jsou přeci od toho, aby se na nich jezdilo. Malebná příroda Ždárského rybníka nám posloužila jako kulisa pro další skupinové foto, kterého už se účastnil i předseda, který tenhle výlet vymyslel. Samotné klesání k Dyji byl také zážitek. Docela by mě zajímalo, kolik turistů to ještě dnes cítí. Kolem řeky se nacházely ruiny starých mlýnů jako pozůstatky po dávném osídlení.
Další kapitolou výletu byly houpací mosty na Dyji. Ty byly postaveny za hluboké totality, podle sovětského stylu a sloužily k přesunu pohraničníků. V dnešní době se dá na nich docela dobře zablbnout. Určitě jsme si to užili a jsem rád, že i přes varování o zákazu houpání a max. počtu 6 osob na lávce, jsme neokusili teplotu řeky Dyje.
https://radiozurnal.rozhlas.cz/houpaci-mosty-na-dyji-jsou-vzpominkou-na-zeleznou-oponu-6228720
Zbývala už jen návštěva vinice Šobes. Minulý rok jsme se těšili na ochutnávku vín ze zdejší produkce. Nakonec nás čekal uzavřený stánek, který se zde nachází. To se letos nekonalo a tak se těsně před koncem pochodu mohlo začít s degustací. Myslím si, že všechny ty ryzlinky, tramíny a rulandy nám dokázaly vykouzlit na rtech dobrou náladu a ta přetrvala až do cíle v areálu minipivovaru ve Hnanicích. Zdejší pivo Wolfgang, pojmenované po zdejším zvláštním kostelu opředeného rouškou tajemství je sice zajímavé, ale Keprník je jen jeden.
https://www.znovin.cz/vinice-sobes-v-np-podyji
https://yhnek.rajce.idnes.cz/Lukov,_Novy_Hradek,_Sobes_2018