Letošní" šmajd" byl zase úspěšný. Podle neoficiálních zdrojů se pochodu účastnilo něco přes 800 nadšenců z toho skoro 100 stovkařů. Náš spolek k vysoké návštěvě přispěl autobusovým zájezdem, kdy k naší radosti bylo už týden před akcí vyprodáno. Po domluvě s pořadatelem jsme využili možnosti autobusu a vyrazili na individuální trasu z Křenova. Tam jsme také nachystali pro naše pochodníky malé překvapení.
Křenovem jsme projížděli už před čtyřmi léty, kdy jsme se vraceli z hradu Svojanov. Nešlo si nevšimnout Chrámu Narození svatého Jana Křtitele, který je dominantou nejen téhle malé obce, ale i celého okolí a může být nazvaný jednou z perel Hřebečska. Za jeho výstavbou stojí farář P. Johann Benedikt Rusticus Schindler ( 1664 - 1736 ). V Křenově je možné navštívit další památky, které vznikly za jeho života. U hřbitova kapli španělského sedláka sv. Isidora, faru, před ní sochu Panny Marie s Ježíškem a nedaleko kaple další barokní sochu, která představuje milostný obraz Panny Marie Kladské a sv. Jana Křtitele se sv. Janem Nepomuckým. Nám se podařilo domluvit přes paní Stenzlovou nejenom prohlídku kostela, ale i návštěvu nově zrekonstruované kaple se zajímavým výkladem pana starostu. Čekala nás velmi zajímavá hodinka o historii i současnosti, při které jsme měli možnost nahlédnout i do samotné krypty kostela. Opravdu působivé.
Po návštěvě památek mělo logicky dojít na hodnocení čerstvých zážitků. Někteří se už nemohli dočkat až budou na trase a tak jsme se rozdělili do několika skupinek. Skupina v které jsem byl i já byla už dopředu dohodnuta na pěkné kulišárně. Žádná turistická značka nebo jinak značená cesta. Hezky pěkně do lesa za pořádným dobrodružstvím. Ještě, že už v obci nefunguje ten pranýř na návsi. Být to před lety tak tam všichni skončíme.
Z obce se vyrazilo po žluté turistické značce směrem na Mařínské hradisko. Čekalo nás první menší stoupání v kterém jsme potkali Miru ze Zlína, který se tímto okamžitě stal součástí naší skupiny. Obec, která kdysi měla 120 obyvatel je v dnešní době spíše chatovou oblastí. I tak Mařín turisticky nestrádá. Najdete zde nově zrekonstruovanou zvoničku, ale hlavně 70 metrů hlubokou rumpálovou studnu. Ta je bohužel zastřešená a dovnitř se můžete nakouknout jen přes mříže. Nedaleko studny najdete informační tabuli, ze které se dozvíte vše potřebné.
Z Mařína jsme pokračovali už po značené trase pořadatelem. Ta vedla podél lesa směrem na Bělou. My však po necelém kilometru směr změnili a pomalu lesem začali stoupat na Kumperk ( 564 m.n.m ). Dočetl jsem se o záměru na jeho vrchu vybudovat rozhlednu. Nevím proč z toho zatím sešlo, ale vidět nějaký investor to co se nám naskytlo na jeho vrcholu, neváhal by ani minutu. Nepřehlédnutelný Hušák a sluncem zalité Jevíčko jako na dlani. Vrchol je v této době takřka odlesněn. Najdete zde menší skály a strom s biblickým obrázkem. Ke kopci se také váže pověst o dvou sedlácích z Bělé u Jevíčka, kteří zde hledali poklad.
https://majovyhonzik.wordpress.com/2010/10/10/460/#
Z Kumperku už se jen sešlo k nedalekému léčebnému ústavu v Jevíčku kde jsme se opět napojili na pořadatelem značenou trasu. Ta nás dovedla k pomníku letcům nad přehradou Smolná. Nejsem si jist, že při návštěvě šmajdů byla kdy napuštěna. Letos jsme tam vodu viděli snad poprvé. To už do cíle v opatovské sokolovně zbývalo posledních pár metrů. Po vřelém přivítání při vstupu pořadateli z KČT Malá Haná jsme se potkali i s ostatními účastníky našeho zájezdu a po zaslouženém řízku s bramborovým salátem jsme se mohli vydat domů. Velmi vydařená akce s neskutečným výhledem z Kumperku.
Na závěr ještě mapa pochodu :
a samozřejmě i odkaz na fotografie na Rajčeti .
https://www.rajce.net/a16620960