Tak přece jenom. V tohle už jsem ani nedoufal. Na Kančí vrch jsme se vždycky vydávali v půli května. Letos to nějak nevycházelo, ale nakonec se našla skulinka i když tomu pomohla náhoda. Nejprve jsem se chtěl přepravit vlakem do Krasíkova a obkroužit Lanškroun. Z původního plánu jsem, ale musel slevit a spokojit se ze Zábřehem na Moravě, ale i tady se dají vymýšlet věci!

Z Červenky nás do Zábřehu přepravila vlaková souprava Apolénka s průvodčí Miluškou. No a kde v Zábřehu jinde začít, jak u sochy Eskymo Welzla na hlavním nádraží. Po sebejistém startu jsme hned na prvních metrech netrefili odbočku a zkušeně zabloudili. Nutno podotknout, že to byl jediný omyl tohoto dne. Etapa se rozbíhala pohodově v okolí Moravské Sázavy, po bývalém tělese dráhy, ale sotva jsme zahlédli mohylu nad Hoštejnem, přišla změna. Na příjemně klikatící asfaltovou cestu nad Hoštejnem, mě upozornil pan Doležal. Díky probíhající těžbě zde máte možnost často pohlédnout do údolí Moravské Sázavy. Postupně nabíráte výšku a vracíte se směrem k Zábřehu. Vše se změní nad Hněvkovem, kdy začnete stoupat k Hynčině. Stoupání však není nikterak náročné.

Když už jsme byli v Hynčicích nešlo to nenavštívit Kančí vrch. Po hradech snad největší spolková cyklo stálice. Letos jsme tam byli už popáté i když těsně pod vrcholem. Do Slováckého údolí jsme sjížděli z Dlouhé Vsi podél Ospitského potoka. V zimě jsme to tady objevili s Danou a Karlem. Bohužel nám tam navozili čerstvě makadam, což značně sjezd stěžovalo. Malý bludišťák se opět přihlásil na křižovatce cest pod Kančím vrchem. Opravdu je to tady nepřehledné a není divu, že jsme tenkrát zabloudili. Zajímavé to bylo i k Petrušovu. Tohle snad byla první MTB značená cyklina. Už vidím, jak si to tam užívají maminky se svými ratolestmi😀

V Petrušově jsme se zastavili u bývalé kaple sv. Petra a Pavla, kterou se v současnosti někdo snaží přestavit na obyvatelný dům. Leč marně a tak rychle přes kopec do Třebářova, travnatým sjezdem v polích, kdy máte před sebou nepřehlédnutelný Rychnovský kopec. Paráda😀 . Po menší přestávce, jsme právě po úbočí kopce nejprve stoupali a pak sjížděli ke Starému Městu. Když vyjedete z lesa k silnici na Rychnov a Lanškroun, nemůžete přehlédnout kapli sv. Rocha v Radišově. Je to drobná jednolodní stavba. Postavena je z cihelného omítnutého zdiva. Loď je obdélná s neodsazeným trojboce zakončeným presbytářem, předsíň valbově zastřešena. Střecha kaple je sedlová s vysokým trojúhelníkovým štítem, krytým stylizovanou kuklou a odsazeným sanktusníkem. Střechu kryjí glazované i obyčejné bobrovky. Vstupní průčelí je umocněné předsíní ve formě portiku, spočívajícího na dvou robustních kamenných neorenesančních sloupech a dvou kvádrovaných polopilířích. Plochy stěny předsíně jsou pokryty kvádrovou rustikou. Z boku vedou do předsíně dvě kamenná schodiště opatřená kovovým dekorativním zábradlím. To chrání i terasu. Před kaplí stojí pomník padlým z 1. světové války. Kaple sv. Rocha byla prohlášena Ministerstvem kultury kulturní památkou.

Cílem dnešního dne byla pro mě návštěva dvou menších vrchů a to Zlatníku a Zvonkového vrchu mezi Moravskou Třebovou a Starým Městem. Přes zimu jsem se zajímal o tkz. Švédskou cestu. Tou prý chodili švédští vojáci z Mírova pro zásoby do Moravské Třebové. Na mapách.cz je dokonce vyznačena, ale v Petrušově končí. Podařilo se mi však spojit s Helenou Gálovou, která pracuje ve Starém Městě jako místostarostka a má na starost sport a kulturní vyžití v obci. Právě ona stojí za stavbou rozcestníku na Zlatníku a zvoničky na Zvonkovém vrchu. Jsem velice rád, že jsme tahle místa navštívili a dokonce si na nás paní místostarostka udělala čas a s celou rodinou za námi na Zlatník vystoupali, čehož si velice vážíme. Myslím si, že opravdu cesta tudy mohla vést. Tomu naznačovala i stará javorová alej v blízkosti Bílého potoka směrem k Moravské Třebové, ale kdo ví.

https://www.stare-mesto.eu/obec/casti/stare-mesto/povesti1.html

Ze Starého Města, jsme se začali pomalu vracet domů. Kolem letiště zpátky do Petrušova, tentokráte do hospůdky U Němců na jejím okraji, no a pak vrstevnicově pomalu nad Maletín. Tam jsem skupině přichystal takové malé MTB překvapení. Jednalo se o vykřičníkový sjezd Mohelnického 1/2 maratónu ke Kubíčkovu lomu. Návštěva kempu Iveta a pak následoval čtrnáctikilometrový úsek údolím Mírovky do Mohelnice. Minule nás očarovala cesta kolem Moravičanského jezera a tak jsme si ji pro velký úspěch znovu zopakovali. I přes svou takřka stokilometrovou délku nebyla etapa nikterak náročná a domnívám se, že bylo v silách ji zvládnout i ve větším počtu jezdců. Vždyť loňské hrady byly daleko těžší😀

Můžete se sami přesvědčit, mapa a GPX soubor ke stažení:

https://1drv.ms/u/s!AqtWiCWdBfhlgi7kvtz78d1JuVZ7