Zámecké motto :

Když to nejde tak, půjde to jinak

a když už to vůbec nejde,

tak to stejně nějak jít musí.

Člověk dokáže víc, než si myslí,

umí víc, než by věřil a vydrží víc,

než by doufal, jen to nesmí vzdát,

vždy může dál radost rozdávat.

Nemůžu si pomoct, ale reportáž ze sobotního výletu musím začít těmito slovy paní kastelánky Krasavy z Nového Zámku u Rudoltic. Skoro dvouhodinový strhující výklad nás doslova odrovnal. Během té doby jsme se dopodrobna seznámili se smutnou historií, kdysi majestátního zámku. Zajímavé bylo i zámeckého sklepení. Jelikož zde byla poničena elektrická instalace, čekala nás prohlídka skoro 800m2 jen při svíčkách a světlem několika baterek a mobilních telefonů. Takřka hororová atmosféra prý uchvátila i českého spisovatele a záhadologa Arnošta Vašíčka, který torzo zámku několikrát navštívil.

V minulých letech jsme navštívili v rámci Tříkrálových procházek hrady Helfštýn a Sovinec a iletos tomu nebylo jinak. Nový Zámek u Rudoltic je drobné torzo bývalého zámku jež dalpostavit v letech 1700 - 1712 Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna, tehdejší majitel Lanškrounského panství, protože zámek v Lanškrouně byl zchátralý a kvůli své poloze i prostorovému umístění nevyhovoval požadavkům tehdejší doby. Pro stavbu zámku vyl vybrán " Rudoltický vrch" a stavební plán vyhotovil italský umělecký stavitel Domenico Martinelli. Zámek měl tvar velkého písmene " H " se čtyřmi nadzemními podlažími a 14 velkými místnostmi v nich. Centrální budova měla ještě páté podlaží. Řízením osudu ovšem zámek stál ve své původní podobě pouhé dva roky. Nedbalostí řemeslníků při drobné práci na střeše došlo v dubnu roku 1714 k zapálení budovy. Po velkému požáru zůstaly pouhé zdi stavby. V roce 1717 začala oprava zámku, ale druhý požár po zásahu bleskem v roce 1719 opět stavbu velmi poškodil. Kníže se však nedal od svého úmyslu znovuvybudování zámku odradit. Se svými čtyřmi věžemi a červenou taškovou krytinou byl nádhernou stavbou. Před velkolepým schodištěm se prostíral rybník dlouhý 23 sáhů. V roce 1754 byl však zámek potřetí zničen požárem a od té doby už nikdy nebyl postaven. V roce 1756 se zámek začal pozvolna bourat.Byla odstraněna celá stavba až na jedno věžovité nároží a zachována měla být i část sklepa. V šedesátých letech devatenáctého století dal správce knížecího pivovaru Stuchlík ( v blízkosti zámku mu po jeho smrti, nechali místní obyvatelé postavit pomník) zřídit zařízení a pavilóny,spojit udržované cesty,vybudovat velký taneční sál a na vysokém jilmu zabudovat vyhlídkovou plošinu z níž byl doširoka rozhled do krajiny. V tu dobu už byl ve věži zřízen oblíbený hostinec rodiny Kaupovy. Rozsáhlé podzemní prostory používal lanškrounský pivovar až do roku 1945. Po válce začala budova pomalu chátrat a byla ponechána svému osudu. Hned po revoluci se stala budova obětí dotačního podvodu a málem spadla úplně. Naštěstí počátkem tohoto století koupili budovu současní majitelé a daří se jim stavbu udržovat v takovém stavu v jakém se nachází.

Ze " Zámečku" jsme pokračovali po zelené turistické značce směrem na Lanškroun. Zatím jsme se městu vyhnuli a kolem chatové osady nabrali směr k Lanškrounským rybníkům. Město zde vybudovalo naučnou stezku s mnoha zastaveními. Tím nejzajímavějším byla hláska na vrcholu bývalé sjezdovky. Jmenuje se to tady Na Kypuši. Z hlásky byl pěkný výhled na zasněžený Suchý vrch a Bukovku.

Z hřebenu jsme sešli u Slunečního rybníka. Někteří z nás to tu začali poznávat. Kdysi jsme tudy projížděli v rámci cyklo turistiky Choceň - Medlov. Nedaleko rybníka se také nachází kamenná studánka Eduardův pramen. Dříve se nazýval Vápenný pramen, protože byl upraven z bělošedých opukových kamenů. Roku 1861 byl náročně přestavěn lanškrounskými ostrostřelci,kteří ho nazvali po svém hejtmanovi Eduardu Erxclebenovi. Cestou narazíte na mnoho lákadel pro volnočasovou aktivitu. Také jsme potkávali velké množství lidí, kteří si sem vyrazili zaběhat anebo jen absolvovat sobotní zdravotní procházku. Těsně před koupalištěm ještě na okraji jednoho rybníka stála i ptačí pozorovatelna, ze které byl také hezký výhled do okolí.

To už se blížil cíl. Ten byl na náměstí Lanškrouně v Dělnickém domě. Nutno ještě poznamenat,že město nechalo označit všechny zdejší památky QR kódem po jehož načtení se dozvíte vše potřebné. Bohužel bylo po celý den trošku sychravo a tak podstatná část skupiny dala přednost před diplomem místnímu zájezdnímu hostinci Krčma. Ten byl založen v roku 1643 a v novodobé zástavbě byl nepřehlédnutelný. Sem se musíme ještě jednou vrátit.

http://www.krcma-la.cz/

V teplu restaurace jsme zase trošku ožili a dobrá nálada celé skupiny pokračovala až domů.Hlavně průvodčí osobního vlaku z Lanškrouna do Třebové byl nezapomenutelný. Ne jenomže nás bavil svými fórky, ale dokázal i pozdržet na moje přání mezinárodní rychlík Váláškův expres, který nás později dopravil na Červenku. Myslím si, že většina účastníků byla z výletu nadšena za což ještě jednou paní kastelánce děkuji. Tak zase někdy nashle:-))

Všechny fotky také na Rajčeti :

https://www.rajce.net/a16565654