Jít prstem po mapě má stále své kouzlo. Je to spojené se sněním, navštívit zajímavá místa. Můžete toho také využít k plánování výletu. Pomyslný prst na mapě byl také na počátku plánování turistického zájezdu do oblasti Bílých Karpat. Oblast je to velká, 715 km2. Tím neznámějším cílem Bílých Karpat je oblast kolem Velké Javořiny, nejvyššího vrcholu tohoto pohoří. Mnoho turistů se tedy vydává na hřebenovou trasu. Již zmíněný prst na mapě nás však zavedl až na sever, na konec Bílých Karpat, do lokality Vršatské bradlá. Tvoří je vápencové skály. Lze tady najít několik jednotek bradlového pásma. Z nich vystupují dvě bradla. Nejvyšší je bradlo Chmeľová (925m). To je druhým nejvyšším vrcholem Bílých Karpat. Jižněji od něj se nachází bradlo Vršatec – Javorník (898m). Že jsme vybrali správně, se potvrdilo při přihlašování. Zájezd byl velmi rychle zaplněn. Zajímavým úkazem, ne poprve, byla struktura účastníků – 37 žen a pouze 11 mužů. Buď mají muži  jiné zájmy, nebo nám zpohodlněli. Do hluboké analýzy jsme se však nepouštěli. Autobus vyjížděl z Medlova v 5,30 hod. Postupně nabíral další účastníky. Poslední v Olomouci. Na prvním startovním místě jsme byli po půl deváté. Tím místem byl turistický rozcestník „Nad Nedašovskou Lhotou“. Zde byl plánovaný start 14 a 16 km tras. Velká většina účastníků zde vystoupila. Devět turistů jelo na druhý start, do slovenské obce Červený Kameň. Tato lokalita byla také zvolena jako cíl všech tras. Delší trasy zpočátku vedly po červené TZ, která je součástí „Stezky Českem“. Z velké části vedla po lukách. Na 7 kilometrech jsme zdolali převýšení 382 m. Nejvyššími body byly vrcholy Kaňúr (791m) a Kosák (766m). Na trase bylo také několik dalších vyhlídek. U turistického rozcestníku „Brezová kaplnka“ se skupina rozdělila na dvě části. Část pokračovala po červené TZ a šla po neznačené cestě na další vrchol Biely vrch (819m). Také zde byla ještě další zajímavá vyhlídková místa. Druhá skupina přešla na modrou TZ a šla přímo do obce Vršatské Podhradie. Na modrou TZ se pak dostala také první skupina. Když se obě skupiny dostaly do obce Vršatské Bradlá, byla tam již devítka turistů, která vyšla z obce Červený Kameň. Tato skupina měla naplánovanou trasu dlouhou 10 km. Její začátek se s turisty této skupiny nemazlil. Hned od startu začali stoupat do kopce. Na 10 km je čekalo na stoupání téměř 600 m a celá porce na prvních 4 kilometrech. Říkali si: „To nejhorší budeme mít za sebou“. Výstup to byl náročný. Přece jen bylo vidět, že v uplynulých dnech poměrně dost pršelo. Přesto to byl výstup, kde bylo co vidět. Odměnou pak bylo dosažení nejvyššího vrcholu Vrašatských Bradel, Chmelové, spojený s krásným výhledem na Bílé Karpaty, Vršatské Podhradie se zříceninou hradu a také Javorníky a Beskydy. S trasami a s lokalitou jsme byli všichni velmi spokojení. O to větší zklamání přišlo ve Vršatském Podhradí. Ač zde byly dva velké hotely s restauracemi, jen pár turistům se podařilo, že se najedli. Komunikace byla taková… zvláštní …. Nejprve uzavřená společnost, zavřená kuchyň, pak vydržte do 14 hodin…..no, nevydrželi jsme. Alespoň jsme dostali nápoje a pokračovali do cíle cesty, kde jsme předpokládali, že se přece jen najíme. Bohužel tomu tak nebylo. To však předbíhám. Skupina, která šla nejdelší trasy se opět rozdělila. Část se vydala do cíle po žluté TZ. Chtěla zdolat vrchol Chmelové. Druhá část se přidala ke skupině startující z obce Červený Kameň a společně šli do cíle po modré TZ. Tato cesta byla pohodová, vedla po lesní asfaltové silnici. První turisté dosáhli cíle o půl čtvrté. Trochu jsme před cílem zmokli, ale v teplém počasí to nevadilo. Naše plány, že se v cíli najíme vzaly rychle za své. V Hospodě „Pod skalami, pod horami“ se nevařilo a také prostředí nebylo moc útulné. To by asi nebylo to nejhlavnější. Přistup obsluhujícího byl zase zvláštní. Jako bychom neexistovali. Přesunuli jsme se tedy ke konkurenci, do malé kavárny. Tady si zase na přístup stěžovat nemůžeme. Jídlo, zde také nebylo. Ale byla zde příjemná obsluhující slečna, byly zde zákusky a pivo Svijany. Aspoň takto jsme mohli uspokojit své chuťové buňky, když ne hladové. Postupně jsme se všichni scházeli. Do plánovaného odjezdu, v 18 hodin, bylo ještě dost času. Rozhodli jsme se, že vyjedeme dříve a po cestě, snad, najdeme nějakou restauraci, která by rychle zvládla uspokojit plný autobus hladových turistů. Našli jsme ji v Bystřičce. Byla to Restaurace Na Nové. Jak jsem restaurace ve většině případů nechválil, tak tato si zaslouží velkou 1. Za hodinu jsme byli všichni najezení. A to nás obsluhovala jedna číšnice a v zázemí pracovala jedna kuchařka. Je pravda, že dvě děvčata z našeho autobusu přidaly ruce k dílu a pomohly obsluhující paní zapisovat objednávky. Těm patří také velký dík. Teď už nám nic nechybělo. Byli jsme plní krásných zážitků a konečně také dobrého jídla. O půl osmé jsme vyjeli na poslední úsek cesty domů. Až do Medlova jsme dojeli před devátou hodinou. Závěrečné hodnocení? Až na malé čmouhy v podobě občerstvení to byl výlet, s kterým byli všichni spokojení. Krásná lokalita a krásné počasí. To je záruka výborného výletu a tak tomu také bylo.