Cykloturistika a turistika na Šumavě a v okolí přehrady Lipno



„Šumava byla velkou část své historie světem přírody uzavřeným do sebe. Kolonizátoři přicházeli, vzali si něco z jejích zdrojů a zas odcházeli. Znovu a znovu se tak vracel divoký les na kultivovaná pole, haldy po dolování nebo na opuštěná sídla. Návraty divočiny se jí nevyhnuly ani ve 20. století. A tak zde můžeme pozorovat ne příliš nápadné, ale o to více fascinující děje neustálého propojování kulturní a přírodní krajiny a oscilace mezi světem lidí a divočiny. Pojďme se společně podívat na obrazy, scenérie těchto dějů. Na neuchopitelnost neustálé přeměny přírody. Pojďme navštívit současné obyvatele Šumavy, stromy, rostliny, živočichy i lidi. Užijme si Šumavy“ - citát ředitele NP Šumava Pavla Hubeného.


Není asi výstižnější pozvánky k návštěvě Šumavy. Šumava tvrdá a krásná dáma. Jedno z nejstarších pohoří v Evropě, rozpínající se na území Německa, Rakouska a České republiky. Pohořím prochází hlavní evropské rozvodí, prameniště významných řek. Kraje, který byl po II. světové válce turistice zapovězený. Divoká a krásná příroda byla lákadlem také pro členy našeho turistického spolku. Její plánování začalo v listopadu loňského roku a to hledáním vhodného ubytování a dopravy. Zvláště u ubytování to byl oříšek. Zajistit ubytování pro 40 turistů nebylo lehké. Zájem totiž předčil naše očekávání. Někteří z našich členů strávili na Šumavě loňskou dovolenou. Věděli, kde se orientovat a to bylo pro nalezení ubytování rozhodující. Ubytování jsme rozložili do dvou lokalit. První dva dny jsme byli ubytovaní v penzionu Kamenný dům v Srní, části Horní Hrádky. Druhé dva dny jsme strávili v ubytovacím zařízení Olšina u Horní Plané. Obě ubytování měla pro turisty své kouzlo. V prvním případě se jednalo o ubytování v historicky zajímavé budově, která je stará 300 let a navštěvoval jí spisovatel Karel Klostermann, který ve svých dílech píše o Šumavě. V blízkosti penzionu je „Vlčí stezka“, která je dlouhá 300 m, vede nad výběhem s vlky, který je 3 ha velký. Druhé ubytování bylo u rybníku Olšina. Jedná se o moderní ubytovací zařízení pro turisty, jehož vlastníkem jsou Vojenské lesy. Rybník Olšina vybudovaný na počátku 15. století je nejvýše položený chovný rybník v Čechách (731 m n. m.). Na hrázi rybníka stojí jedinečná, památkově chráněná budova rybářské bašty z první poloviny 15. století. V ní je umístěna expozice věnovaná nejen rybářství, historii regionu a VLS, ale i myslivosti. Nakonec se tedy podařilo zajistit ubytování na zajímavých místech. Následně jsme zajišťovali autobus s přívěsem pro kola. Zajistit dopravu pro 40 turistů se podařilo u společnosti Arriva. Pak už nastala práce pro naše traséry, kteří začali plánovat trasy pro cykloturistiku a turistiku. Na den příjezdu byla naplánovaná lehká turistika na Turnerovu chatu. Druhý den byl vyčleněn cykloturistice a turistice v srdci Šumavy. Na třetí den, den přesunu, byla naplánovaná cykloturistika s dojezdem do ubytovacího zařízení Olšina nebo opět turistika a cykloturistika v okolí Srní a přesun autobusu do druhého ubytovacího zařízení. Čtvrtý den se turisté těšili na cykloturistiku a turistiku v oblasti Lipenské přehrady. Poslední den byla naplánovaná návštěva Českého Krumlova. Ti, kteří chtěli zvýšit počet najetých kilometrů, mohli dojet do Krumlova na kole. S přípravou tras byly pro účastníky nachystány mapy a plánky, které byly prezentovány na setkání účastníků, měsíc před odjezdem.


Den první – středa 31. 5. 2017

Den odjezdu, den, na který jsme se všichni těšili, byl tady. Autobus přijel na náves do Medlova přesně v 9 hodin. Ihned po příjezdu začala nakládka kol, zavazadel a dalšího materiálu. V 10 hodin jsme vyjeli směr Litovel a Olomouc, kde nás čekali další účastníci. Posledním, který se k nám přidal, byl Pepa z Rosic u Brna, člen našeho spolku z největší dálky. Pak už jsme vyjeli plnou parou směr obec Srní, do poměrně mladé horské obce, která leží v centru Šumavy. „Pára“ nám však velmi brzy došla. Na dálnici se u Velkého Meziříčí, kvůli poruše kamionu, utvořila kolona. Nabrali jsme téměř dvouhodinové zdržení. Tím se nám zhroutily plány na podvečerní turistiku na Turnerovu chatu, která leží v údolí Vydry. Na penzion Kamenný dům jsme dojeli o půl osmé. Jen co se otevřely dveře autobusu, začal Libor, náš mistr přes catering , se svými pomocníky připravovat chutnou večeři. Během večeře jsme se všichni ubytovali a následně sešli na terase před penziónem. Plánovaná turistika nevyšla, ale o to více jsme se těšili na druhý den.


Den druhý – čtvrtek 1. 6. 2017

Na tento den byla naplánovaná cykloturistika a turistika v srdci Šumavy. Tři z nás si vyšli na pěší turistiku, drtivá většina se vydala na cykloturistiku. První etapu nám připravili Dana s Karlem. Čerpali ze zkušeností z dovolených strávených ve zdejších končinách. Čekala nás úchvatná podívaná, která nás uvedla do němého úžasu. Hned za Srním nás čekala Hauswaldské kaple (malé šumavské Lurdy). U kaple je pramen, který má prý blahodárné léčivé účinky. Dále naše cesta vedla podél Vchynicko – Tetovského plavebním kanálu. Dojeli jsme k rozcestníků Hakešická cesta. Tady došlo k dělení na skupinu A a B. Skupina A absolvovala první vážnější stoupání pod Oblík. Nedaleko turistické značky "pod Oblíkem" se nacházela Tříjezerní slať. Zde jde o ukázku typického šumavského vrchovištního rašeliniště, na kterém se vyskytuje mnoho známých rostlin včetně masožravé rosnatky okrouhlisté. Poté pokračovala skupina A pěknou cyklostezkou k Roklanskému potoku (též Mlýnský potok), což je jeden ze tří potoků, jejichž soutokem vzniká šumavská řeka Vydra, proslulá svým kamenitým řečištěm s množstvím tzv. obřích hrnců. Cyklostezka podél Roklanského potoka dovedla skupinu do Modravy, kde se nejezdí za policisty z Modravy, ale do malého pivovaru Leyer. Tady už byli cyklisté ze skupiny B, kteří po rozdělení u rozcestníku Hakešická cesta pokračovali podél plavebního kanálu na Antýgl, odtud přes Rokytu a Hradlový most do Modravy. Obě skupiny se podělily o své dojmy a po malém občerstvení se opět rozjely různými směry. Skupina B jela cyklostezkou podél Roklanského potoka na Tříjezerní slať. Následoval sjezd k rozcestníku Halešická cesta a pak zpět do Srní, kde se všichni cyklisté ze skupiny B odměnili v místní cukrárně. Zatímco u skupiny B již probíhalo odměňování, skupina A ještě makala na trati. Z Modravy se skupina vydala na Březník, který se nachází na severním okraji Luzenského údolí v Kvildských pláních, nad soutokem Luzenského a Březnického potoka, čímž vzniká Modravský potok, který je další z pramenů řeky Vydry. No a pak už následovalo krásné stoupání na Černou Horu (ne do pivovaru ani k moři), ale na nejvyšší bod treku skupiny A. Po obvodu Černé hory vyvěrá celá řada pramenů, z nichž vzniká především Teplá Vltava. K jejímu prameni vedla další cesta skupiny A. Napít se z Vltavy, to opravdu můžete jenom zde. V Praze u Národního divadla by to šlo asi už těžko. Následoval příjezd do Kvildy, proslulé svou ranní zimou, návštěva zdejšího novogotického kostela sv. Štěpána (umrlčí prkna) a zase nahoru přes Filipovu Huť do Modravy ke Klostermanově chatě, která je chatou KČT. Konečně okolo řeky Vydry k Hradlovému mostu (Rechle), zpátky na plavební kanál a do Srní. Před finálním stoupáním ke Kamennému domu ještě malé občerstvení. Tady už čekali pěší turisté a cyklisté ze skupiny B. Nedaleko penziónu je obora s vlky, čehož mnozí využili a po večeři se vydali na malou procházku. Věřte, že vidět a slyšet večer vít vlka na měsíc je opravdu zážitek. Také Česká televize vyšla našemu zájezdu vstříc. Díl seriálu „Klenoty naší krajiny“ byl o čtvrtečním večeru věnován Šumavě. Opět nám připomněl krásné chvíle, které jsme během dne prožili. Zároveň jsme se začali těšit na další den.

Den třetí – pátek 2. 6. 2017

Další den na Šumavě byl plánován jako přejezdový. Opět jsme se rozdělili na několik skupin. Dvě turistické a jedna cykloturistická. Pro cykloturistiku se nabízelo mnoho variant. My počítali s možností pokořit Třístoličník. Nejvyšší bod na Šumavě, který lze pokořit na kole. Využili jsme možnosti zdejšího cyklobusu a ze Srní jsme díky němu dostali opět do Kvildy. Po ránu zde opět panovalo příjemné počasí a tak se nám při návštěvě místního pivovaru nechtělo věřit, že zde vůbec nějaká zima někdy může být. Prvním významným místem nad Kvildou byla Bučina. Bývalá zaniklá obec, z které se dnes dochovala pouze obnovená kaple sv. Michala (znovu postavena v roce 1992) a zrekonstruovaný hotel Pešlova, z jehož terasy se nám otevírají další úžasné výhledy na daleké horizonty Alp a jižní Šumavy, včetně Třístoličníku. Bohužel i zde se nachází pozůstatky totality (části "železné opony") díky, které zde v padesátých letech došlo k postupnému vysidlování obyvatelstva z hraničního pásma a srovnání obcí se zemí. Právě první část druhého dne vedla po hranici s Německem a tak jsme těch smutných míst navštívili požehnaně. Je příjemné, že každé tohle místo je připomenuto rozevřenou kamennou knihou, která vypráví o historii daného místa a přináší i dobové fotografie. Ke cti musíme také připomenout znovuobnovené a udržované hřbitovy jako úctu k době minulé. Knížecí Pláně, Dolní Cazov, Nové Údolí a bude jich asi více. Z Bučiny jsme jeli tzv. Jelení stezkou okolo Ždáreckého jezírka do Stážného. Pak nástup na červenou turistickou, která nás zavedla do Nového Údolí. Zde se nachází konečná vlaková stanice a hraniční přechod s Německem (ano, byli jsme se tam projet a vzduch je tam stejný, jen ta silnice byla lepší). To už bylo okolo třetí hodiny a tak muselo dojít k rozhodnutí o pokračování treku. Panovalo horké a dusné počasí. Předpověď počasí také nevěstilo nic dobrého. Nakonec, i s přihlédnutím na ubývající síly, došlo k rozdělení velké skupiny na tři podskupiny. První se vydala do cíle přímo, druhá se rozhodla dobít Třístolič