3 Hrady 2017 - 8. ročník
A je to za námi. Myslím tím jednu z tradic, kvůli které snad i spolek vznikl a to cyklovyjížďka "Tři hrady". Nápad na realizaci tohohle projektu dostal Karel někdy před osmi lety při průjezdu z Medlova na Úsov, kdy po vystoupání legendární "Barbory" si povšiml, že jsou všechny tři hrady vidět z tohohle místa. Postupem času se z toho stala renomovaná tradice a já jsem tenhle rok stál na startu už po páté a jsem rád, že potřetí v historii jsem se mohl na tomhle projektu realizovat i jako jeden z trasérů.
Jak jsme se už zmiňovali v předešlých příspěvcích, tak nám letos moc nepřálo počasí a na poslední chvíli bylo potřeba s trasou zaimprovizovat. Po minulém roce, kdy jsme poprvé zmíněné hrady pokořili výhradně lesními cestami jsme shodou okolností byli nuceni se vrátit k silnici. Kupodivu to nemělo na účast žádný velký vliv, a tak na tradičním startu před obecním úřadem v Medlově stálo sobotní ráno 16 natěšených účastníků, přesněji řečeno jich bylo o jednoho méně. Jeden z nich vinou vnějších faktorů nestihl start a ke skupině se přidal až při prvním focení před zámkem v Úsově, ale za to se mu naskytl po vystoupání obávané "hlivické vrchoviny" krásný pohled na zelenou turistickou značku vedoucí z Holubice, po které v ten okamžik jezdci do Úsova přijížděli.
Po povinném fotu se pokračovalo směrem na Zábřeh, kde v obci Police se odbočilo na Třeštinu a pospíchalo k hrázi, která nás dovedla až do Lukavice. Tuhle trasu někteří z nás absolvovali na jaře v rámci výletu Za zvolskou labutí. Počáteční úsek trasy byl poměrně jednoduchý, ale v Lukavici se z úst jednoho z trasérů ozval takřka ďábelský smích, což předcházelo tomu, že už se konečně začne něco dít. V cíli se některým z nás na přístrojích, které zaznamenávali trasu, ukázalo, že máme za sebou přes osmset nastoupaných metrů (nepočítat Endomondo, tam se zase jezdilo více jak 3 machy a nastoupaných bylo něco málo pod čtyřitísíce metrů), no a právě v tomhle místě se začalo nastoupávat po „Čarodějnické stezce“ přes Vlachov, Květín a Řepovou. Kupodivu všichni jezdci zvládli první stoupání v pohodě, a tak jsme mohli zanedlouho stát před obecním úřadem v Mírově odkud se nám naskytl další krásný pohled na místní hrad, který v dnešní době slouží jako jeden z nejtěžších žalářů v naší vlasti. Proto také zde vzniklo povinné foto, protože před branami hradu je přísný zákaz focení.
Obávaný mírovský kopec se letos jenom sjížděl a dále se pokračovalo po třech letech zelenou turistickou ke statní silnici D35, kde v místech " Velké stolové, silnice“ cca 450 m.n.m. bylo za námi největší stoupání treku, ale i přejezd nejfrekventovanějšího místa co se dopravy týče. Obávaná cesta úvozem na Krchleby byla zpříjemněna vlivem zemědělců, a to celkem příjemným sjezdem po ouvratí a tak tentokráte k žádnému defektu nedošlo. Úsek, který jsme měli za sebou, se více či méně pohyboval po trase již zmíněné "Zvolské labutě", to se příjezdem do Líšnice změnilo a my nastoupili na nám již známou trasu, kterou každý rok absolvujeme v rámci "Loštického tvarůžku". Snad i díky tomu nás nemohlo nic zaskočit a zase poměrně rychle se nastoupalo do obce Veselí, kde nás na rozdíl od pochodu čekal serpentinový sjezd, který ke třem hradům neodmyslitelně patří. Nad obcí Vranová Lhota u křížku se skupina sjížděla. Mnozí z nás byli při čekání udiveni dalším úžasným pohledem, který se jim naskytl na sluncem zalité kopce Bohdalovsko - Hartinkovského přírodního parku, který měl být původní trasou. Ve Vranové Lhotě na volejbalovém turnaji přišla krátká přestávka (na Arconaty určitě čekat nebudeme), no a pak kolem Balatkova mlýna, přes Kozov, Doly, hurá na Bouzov.
Místní pohádkový hrad je poslední dobou častým cílem našich návštěv (zimní pochod či hudební festival Hrady.cz) a tak vzniklo další, jinak pojaté tradiční foto, no a pak už jen Podolí a za Olešnici, před závěrečným příjemným sjezdem, který nás přes Hrabí a Červenou Lhotu dovedl k „Myší díře“ pod dálnicí u Řimic, kde prakticky začalo Champs-Élysées. Následovaly Nové Zámky a bezpečný průjezd lesem k Osičkům do Doubravského dvora na jejich proslulou domácí zmrzlinu, na které si mnozí z nás pochutnali. Po zvěřinové topince ve Střelicích a závěrečném zákeřném stoupání novou polní cestou za zemědělským družstvem v Medlově se celá skupina dostala do místního lesoparku Skalky, odkud už byl jen malý kousek do cíle v Hospůdce pod Lípou.
Co říci závěrem? Myslím si, že všichni zúčastnění si den i přes trošku horší počasí náramně užili! A já se už teď nemůžu dočkat toho, jestli se někdy v budoucnu podaří trasérům dovézt rekordní skupinu účastníků tohohle slavného treku na žlutou turistickou, která končí výjezdem z lesa za Vranovou Lhotou.
Mapa průběhu trasy 3 Hrady:
Výškový profil:
