Naší turisté v Krušných horách

Krušné hory jsou pohořím podél česko-německé hranice na severozápadě Čech a jihu Saska. Tvoří ho souvislé horské pásmo o délce 130 km a průměrné šířce 40 km. Krajina má svou bohatou hornickou minulost. Nachází se zde 30 chráněných území a velmi cenná horská rašeliniště. Cílem třetí velké cykloturistické a turistické akce našeho turistického spolku bylo právě toto pohoří. Do oblasti Krušných hor jsme se vydali ve dnech 6 – 10. června.

Přípravy začaly půl roku před odjezdem. Nejdříve bylo nutné zajistit vhodné ubytování, autobusovou dopravu včetně přívěsného vozíku na kola. Pak následovalo plánování cykloturistických a turistických tras. S blížícím se termínem odjezdu začalo upřesňování a ladění všech detailů zájezdu. Vše pak vypuklo ve středu 6. června v 6,30 hodin u naší klubovny, kde byl přistaven autobus. Hemžení přilákalo několik našich spoluobčanů. Nakládka materiálu proběhla rychle a my mohli vyjet směr Nové Hamry, které se na 5 dní staly centrem medlovské turistiky v Krušných horách. Do místa ubytování jsme přijeli kolem 16. hodiny. Příznivý čas příjezdu a nádherné počasí, to byla výzva, abychom něco málo ochutnali z Krušných hor. Část z nás se vydala na cykloturistiku. První cykloturistický výlet, byl z velké části inspirován krimi seriálem Rapl, který se v tomto kraji natáčel. Než jsme dojeli do pozůstatků bývalého cínového dolu Rolava a zajateckého tábora Sauersack, měli jsme možnost navštívit zbytky obce Jelení. Tuto obec potkal stejný osud jako mnohé obce na Šumavě. I ráz krajiny zde byl hodně podobný. Zejména při zpáteční cestě přes Přebuz, kolem potoka Rolava a bývalé obce Chaloupky, jsme ani nedutali. Část se vydala z hotelu pěšky na nedalekou rozhlednu Pajndl, která byla postavená v roce 1897. Z rozhledny byl krásný výhled na Krušné hory, Slavkovský les a Doupovské hory. Malá ochutnávka podvečerní cykloturistiky a turistiky nás nalákala na další den, kdy byla naplánovaná cykloturistika a turistiky od pramene Ohře.

Pramen Ohře, to není tak úplně turistika v Krušných horách. Využili jsme však toho, že jsme byli relativné blízko tohoto zajímavého místa a nejen jeho. Cílem byly také města Cheb, Františkovy Lázně, Bismarckova rozhledna a přehrada Skalka. Čtvrteční snídaně byla o něco dříve než v následujících dnech. Čekala nás poměrně dlouhá cesta do Bavorska k městečku Weibenstadt. Tam jsem dojeli asi za hodinu. Na parkovišti, nedaleko pramene Ohře, se skupina rozdělila na cyklisty a turisty. Zatímco si cyklisté vytahovali kola z přívěsu, turisté vyrazili k prameni Ohře. Toho dosáhli záhy, neboť byl od parkoviště vzdálený asi 300 m. Pramen Ohře se nachází v nadmořské výšce 752 m. Pramen je obložen dvanácti hrubě tesanými žulovými kameny. Na nich jsou vytesána jména měst či obcí, kterými Ohře protéká. Samozřejmě nastalo nezbytné focení. Během toho se k nám přidali cyklisté. Na závěr focení se nafotilo společné foto a naše cesty se opět rozešly. Cyklisté ihned od pramene, začali pěkně zostra a to snad největším stoupáním týdne na Schneeberg (1051 m.n.m.), kde bývala v dobách studené války vojenská základna bundeswehru. Na samém vrcholu stojí bývalá telekomunikační věž, která je zdálky nepřehlédnutelná a je zaslouženě dominantou této krajiny. Cesta z vrcholu byla zajímavá. Co naplat, že v Bavorsku jsou silnice, o kterých se nám může jenom zdát, když cyklostezky jsou vysypané jemným štěrkem a při sjezdu to na něm dost klouže. Naštěstí, až na pár oděrek, se nic vážnějšího nestalo a všech třicet bikerů si mohlo vychutnat průjezd městy Wunsiedel, Marktredwitz s návštěvou pravého bavorského pivovaru a Valdštejnovu cyklostezku kolem řek Roslau a Ohře. Ty nás dovedly do cíle ve Františkových Lázních. Turisté se vydali na okruh kolem pramene, který byl dlouhý 5 km. Pak se skupinka přesunula k autobusu, který je převezl k Chebu, do obce Horní Hraničná. Z obce jsme vyrazili na trasu dlouhou 8 km do Chebu, přes Bismarckovu rozhlednu na Zelené hoře, která je vysoká 18 metrů. Otevřená byla v roce 1909. V cíli jsme si prohlédli krásné město, hrad a přesuli jsme se autobusem do Františkových Lázní, které byly cílem našich cyklistů. Čekání jsme si zpestřili prohlídkou kolonády.

V pátek jsme se rozdělili na několik skupin. Tři skupiny se vydaly autobusem do Lokte, další na cykloturistiku v Krušných horách. Cíle všech byly stejné, Karlovy Vary a lázně Kyselka. „Loketská“ skupina si prohlédla krásné město a hrad. Pak nádherná trasa kolem Ohře, přes rozhlednu Diana nad Karlovými Vary. Trasa je vhodná pro turisty i cyklisty. Malá skupinka se do plánovaného cíle vydala přes Bečov nad Teplou. Cílem byla prohlídka zámku a relikviáře Sv. Maura, druhé nejvýznamnější movité památky České republiky, po korunovačních klenotech. Velká cyklistická skupina vyjela přímo z hotelu. Jejím cílem byl nejvyšší vrchol Krušných hor, Klínovec, vysoký 244 (m.n.m.). Před tím nás však čekalo výživné stoupání přes Horní Blatnou do Božího daru. Cestou jsme si mohli vychutnat krásy těchhle hor naplno. Rozhledna Blatná, samota Rýžoviště, Ježíškova naučná stezka u Božího Daru. To už jsme se dostali na vrchol. Zde se vytvořilo několik skupinek, které do cílového místa zvolilo různé varianty návratu. Třeba přes Jáchymov (návštěva místního muzea hornictví). Další skupina si vychutnala jeden z nejkrásnějších sjezdů (alespoň podle knih), přes Meluzínu a Horní Hrad do Stráže nad Ohří. Jen blázen si mohl myslet, že cyklostezka do Kyselky bude kolem řeky na pohodu. Na výrazně zvlněnou krajinu, budou mnozí z nás, ještě dlouho vzpomínat. Foto, u krytého dřevěného mostu z dob Karla IV přes řeku Ohře v Radošově, nám bylo odměnou.V 18 hodin jsme všichni vyjeli z Kyselky do hotelu.

Sobota byla opět vyhrazená cykloturistice a turistice v Krušných horách. Dvě skupiny vyjely autobusem na Boží Dar. Zde vystoupila turistická skupina. Cyklisté pokračovali do městečka Aue v Sasku. Třetí cyklistická skupina vyjela přímo z hotelu. Turisté se vydali na trasu dlouhou 15 km kolem Blatenského příkopu. Ten, v minulosti, sloužil k tomu, aby přiváděl vodu potřebnou pro praní rud a pohon strojů. Trasa vedla nádhernou krušnohorskou krajinou. Trochu nás strašilo počasí. Museli jsme dokonce vytáhnout pláštěnky. To nám dobrou náladu nezkazilo a my zdárně došli k jednomu z cílů, rozhledně na Blatenském vrchu. Tady jsme přečkali ten největší déšť. Pak jsme se vydali do cíle naší turistiky v obci Horní Blatná. Po cestě jsme si prohlédli krásné skalní útvary nazvané Vlčí jámy. Cyklistům, cestou do saského Aue, zmizel úsměv ze rtů. Z nadmořské výšky 1200 m.n.m. se sjelo autobusem k 500 m.n.m., což znamenalo, že i poslední den bude stát zato. Na návštěvu Aue nás zlákal televizní pořad Cyklotoulky. Zde se nachází startovní místo Karlovy stezky, kterou společnými silami vybudovaly města i obce jak na německé tak na české straně. Celková délka je kolem 60 km a jsou na ní navázány další okruhy s naučnými stezkami, které návštěvníkům přibližují historii těžby a průmyslu tohoto kraje. Bohužel nás přivítalo zatažené počasí. Déšť, hrom a blesky nám byli v patách. Přesto, za mírného deště, jsme si vychutnali asi patnácti kilometrový průjezd po bývalém tělese dráhy do Einbenstocku. Tady se už musely nasadit také pláštěnky a také jsme začali improvizovat. I tak jsme navštívili hornickou slavnost v obci Sose a vychutnali si nefalšovanou saskou dechovku, hrající známé české fláky po německu. Kamennou rozhlednu Auersberg, stejně jako Jelení a Přebuz jsme, kvůli dešti, vynechali. Naší poslední návštěvou bylo společné hraniční město Johanngeorgenstadt a Potůčky, kde jsme déšť přečkali. Poslední stoupání a pak už jen sjezd do Nových Hamrů.

Neděle, poslední den naší turistiky, den odjezdu domů. Cestu domů jsme si zpestřili návštěvou nádherného města Kutné Hory. Příjezd k městu nebyl zrovna příjemný. Tmavé mraky nevěstili nic dobrého. Kouzelné město však zapůsobilo. Ještě než autobus zaparkoval, pršet přestalo a my jsme mohli obdivovat toto krásné město. Dvě hodiny, které jsme si vyčlenili, jsou však málo. Kutná Hora a její okolí, to je námět na samostatný zájezd. Po prohlídce jsme nabrali přímý směr k Medlovu. Domů jsme dojeli po 18. hodině.

Třetí ročník velké cykloturistiky a turistiky se opravdu vydařil. Po České Kanadě a Šumavě jsme poznali další nádherná místa naší vlasti. Počasí nám, až na pár mráčků, přálo a my si mohli naplno vychutnávat nádhernou krajinu, poznat zajímavá místa pěšky a v sedle kola.